38 Co 16/2025-257 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Vyškově jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 496.410 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, Kč od , datum, do zaplacení a na nákladech řízení nahradit částku 468.360 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.).2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v rámci obchodní spolupráce účastníků byly v období od , datum, do , datum, mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřeny v ústní podobě smlouvy o zápůjčkách peněz, na jejichž základě žalobce poukázal bezhotovostně na účet žalovaného částku celkem , částka, Kč. Splatnost jednotlivých zápůjček nebyla jednoznačně dohodnuta. Z iniciativy žalobce byla , datum, uzavřena v písemné podobě smlouva o půjčkách peněz, v níž účastníci potvrdili existenci specifikovaných bezhotovostních zápůjček a dohodli jejich splatnost formou splátkového kalendáře s tím, že první splátka ve výši , částka, Kč byla splatná do , datum, . Spolupráce mezi účastníky byla končena v , rok, , žalobce od smlouvy o půjčkách peněz odstoupil dopisem ze dne , datum, z důvodu neuhrazení první splátky ve výši , částka, splatné do , datum, a z důvodu neposkytnutí požadovaných účetních dokladů týkajících se podnikatelské činnosti žalovaného za rok , rok, . Z poskytnutých bezhotovostních zápůjček v souhrnné výši , částka, Kč žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Smlouvu o půjčkách peněz vyhodnotil soud jako platné právní jednání účastníků řízení a věc právně posoudil podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil první splátku zápůjčky ve lhůtě její splatnosti a ani ve lhůtě tří měsíců od její splatnosti, žalobce od smlouvy dopisem doručeným žalovanému , datum, zcela po právu odstoupil. Námitky žalovaného, že při uzavření smlouvy byl uveden žalobcem v omyl, že smlouvu uzavřel pod nátlakem a nevyjádřil v ní svoji skutečnou vůli, neshledal soud důvodnými. Žalovaný neprokázal, že by jeho závazky z bezhotovostních zápůjček v celkové výši , částka, Kč zanikly na základě ústně uzavřených dohod mezi účastníky řízení o zápočtech jejich vzájemných pohledávek. Námitka žalovaného, že dluh je promlčený není oprávněná, neboť žalobce své právo na vrácení dluhu uplatnil u soudu v zákonné promlčecí lhůtě v délce tří let.3. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na usnesení ze dne 21. 3. 2024, č. j. 3 C 3/2023 – 107, jímž bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby v částce 503.590 Kč zaviněním na straně žalobce, zastaveno.4. Žalovaný podal proti shora uvedenému rozsudku do celého jeho rozsahu odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení.5. Odvolatel po celou dobu soudního řízení napadal neplatnost žalobcem předložené Smlouvy po půjčkách peněž ze dne , datum, , neboť vůle žalovaného neodpovídala obsahu této smlouvy. Toto tvrzení žalovaného mělo oporu v provedeném dokazování – neboť do spisu byla založena tato smlouva prosta podpisu žalobce. Následně dokonce došlo ke zpětvzetí žaloby ohledně položky z dané smlouvy (celé jedné tabulky tvrzené zápůjčky) – kdy se v řízení ukázalo, že tyto prostředky žalobce žalovanému nezapůjčil. I přesto soud odmítl tvrzení o omylu žalovaného, a naopak jako zcela pravdivé vzal v potaz absurdní tvrzení, že žalobce si smlouvu skenoval a až následně ji podepsal. Soud prvního stupně naopak nevzal za prokázané tvrzení žalovaného, dle kterého tento ve vztahu naprosté důvěry a podřízenosti v pracovní době podepisuje dohodu někomu, kde jej motivoval v podnikání, kdo mu poskytl prostředky v počátku, kdo mu říkal, co a kdy má dělat a kdo jej neustále ujišťuje, kdo má nad ním moc a ovládá jej. Při podpisu této smlouvy si žalovaný všiml mimo jiné částek, které byly ve smlouvě navíc (položka tabulka č, číslo, , tj. položky za , název, ), tj. žalovaný během podpisu zjišťuje, že ve smlouvě nejsou uvedené pravdivé údaje a tehdy se žalobci vyjádří, že toto není jeho vůle, že takto by smlouva vypadat neměla. Žalobce slíbí, že zajistí smlouvu novou. Vztah nadřazenosti a podřízenosti a intenzita důvěry, kterou žalovaný směřuje k žalobci, je podpořen obsahem této neplatné smlouvy – žalobce by touto smlouvou získal naprostou kontrolu nad podnikáním žalovaného, jinou, než je vyžadována obvyklými věřiteli (např. zřízení zástavního práva na stroje apod.) – kontrolu, kdy by žalovaný musel žalobce informovat téměř o všem. Z daného je patrné, že podnikatelská činnost žalovaného byla zcela ovládaná žalobcem, proto rovněž ze strany žalovaného panovala vůči žalobci taková pokora. Soud však tuto skutečnost zcela přehlédl, z provedeného dokazování si vybírá ta tvrzení, která podporují verzi žalobce, a to přesto, že jsou to často tvrzení rozporuplná či zjevně účelová. Nadto se soud nezamýšlí nad tím, že žalobce upravil již k důkazu předloženou listinu, kdy tuto následně opatřil podpisem. To, že by si ji fotil v průběhu podpisování uvedl až v důkazní nouzi, důvod tohoto počínání neuvedl. Soud toto však blíže neobjasňoval, ačkoliv ze strany žalovaného tato námitka zazněla několikrát. Dle ustanovení § 583 občanského zákoníku jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 584 odst. 2 bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti. V daném případě žalobce do smlouvy zavedl i částku, která pocházela od žalovaného – tj. nejednalo se o žádnou zápůjčku, ale o částku, kterou na koupi vozidla Tatra vynaložil sám žalovaný. Žalobce přesto tuto pohledávku uvedl do dané smlouvy – když si toho žalovaný všiml, lstivým způsobem jej ujistil v tom, že danou smlouvu zničí. A nezničil – a nejen to, tuto částku rovněž zažaloval a až v rámci intenzivní obrany žalovaného najednou žalobce vzal ohledně dané částky řízení zpět. Přesto soud prvního stupně k tomuto nepřihlédl a nezabýval se tím, proč se tato částka dostala do smlouvy, proč se dostala do předžalobní upomínky a proč se dostala do žaloby. To, že toto jednání žalobce vypovídá o jeho až snad lstivých úmyslech, soud nezohlednil. Přitom není právě toto dokladem toho, jak žalobce k žalovanému přistupoval – kontroloval jeho podnikání, sice jej podpořil na začátku podnikání, ale poté, co již mu žalovaný zboural či vystavěl několik nemovitostí a již mu nebyl ku prospěchu, mu místo tvrzených zápočtů, podstrčil k podpisu nevyváženou dohodu, dle které by měl žalovaný žalobci hradit i to, co naopak poskytl žalobci od sám? Tvrzení žalovaného pak podporuje i to, že on sám neměl žádného důvodu danou smlouvu uzavřít – pokud by skutečně měl za to, že dané půjčky nejsou uhrazeny zápočtem, proč by písemně stvrzoval půjčky, nadto i půjčky, které reálně nebyly poskytnuty. Smlouva byla žalovanému podstrčena již vytisknutá, vypracovaná žalobcem s ujištěním žalovaného, obsahovala i ujednání o zápočtech – avšak navázané na fakturaci. Přitom to byl žalobce, kdo požadoval pouze fakturaci materiálu jen s minimem prací, aby mohl tyto částky tzv. daňově optimalizovat, neboť je účetní a v daných záležitostech se vyzná. Smlouva obsahovala rovněž ujednání, že podklady o podnikání jsou důvěrné vůči třetím stranám, ale žalobci musí být poskytovány vždy a všechny, žalobce dává písemný souhlas s investicí nad , částka, – tj. částkou, která je 20x vyšší než první splátka uvedeného dluhu. Žalobce mohl při prodlení rozhodovat dokonce i o prodeji majetku. Soud však tyto právní skutkové i právní závěry odmítá a s lakonickým „na jednání se má pohlížet jako na jednání platné“, pomíjí veškeré skutečnosti svědčící o jednoznačném omylu žalovaného, ne-li dokonce omylu vyvolaného lstí – a smlouvu považuje za platnou. Uvádí přitom, že žalovaný si měl číst, co podepisuje. Posoudil však jak reálně tento vztah žalobce a žalovaného fungoval? Odpověď zní, že nikoliv, čímž své rozhodnutí však zatížil vadou. Pokud by však předmětná smlouva byla neplatná, pak právo žalobce domáhat se úhrady částek, které převedl na účet žalovaného, by bylo promlčené, neboť ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu je možné se vydání zápůjčky domáhat při neurčené splatnosti toliko 3 roky ode dne následujícího po poskytnutí finančních prostředků. Toto námitka promlčení byla ze strany žalovaného uplatněna. Výše uvedené pochybení soudu prvního stupně však není jedinou vadou, kterou zatížil své rozhodnutí. Soud prvního stupně rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Ačkoliv z provedeného dokazování bylo nepochybné, že žalovaný žalobci prov