38 Co 304/2024-293 — Krajský soud v Brně

1. Městský soud v Brně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 307.073,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení a na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 226.124,80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I., III.), žalobu na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 460.610,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3.775,20 Kč a soudní poplatek ve výši 15.354 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a VI.) a České republice – Městskému soudu v Brně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.662,80 Kč (výrok V.).2. Soud I. stupně dospěl v prvé řadě k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen a oba žalovaní jsou v tomto řízení pasivně legitimováni, a to žalovaný č. 1 jako vlastník stromu, jímž byla žalobkyni způsobena škoda a žalovaný č. 2 jako správce majetku , instituce, . Po provedeném dokazování má soud za to, že za škodu způsobenou žalobkyni pádem větve ze stromu odpovídají společně a nerozdílně oba žalovaní, a to žalovaný č. 1 jako vlastník stromu a žalovaný č. 2 jako správce majetku se samostatnou právní subjektivitou. V návaznosti na závěry znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, soud dospěl k závěru, že ze strany vlastníka stromu prostřednictvím správce dle § 2900 občanského zákoníku došlo k porušení prevenční povinnosti ukládající dle § 2900 občanského zákoníku každému povinnost počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Soud I. stupně se přiklonil ke stanovisku znalce, který shledal příčinu odlomení větve v rozsahu 60 % ve větru a ze 40 % v hnilobě, kterou měl příslušný stromolezec, pokud by do koruny stromu vylezl, odhalit a měla být instalována dynamická vazba kosterních větví, což se nestalo. Podle názoru soudu, příčinou ulomení větve byla v rozsahu 60 % vyšší moc v podobě čerstvého vichru, 63 km/hod. dne , datum, a o síle 78 km/hod. dne , datum, . Podle tohoto poměru pak soud žalovaným společně a nerozdílně uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 307.073,90 Kč jako 40 % z žalované částky, když vycházel ze stanovení výše škody ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , který vyčíslil bolestné částkou 234.556,85 Kč a ztížení společenského uplatnění částkou 533.128 Kč. V částce 460.610,88 Kč soud žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu došlo ke vzniku škody vyšší mocí, za kterou nikdo neodpovídá. Podle výše uvedeného poměru soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a o náhradě nákladů řízení ve vztahu k České republice – Městskému soudu v Brně.3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podala do jeho výroku II. žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalovaným uloží povinnost společně a nerozdílně k zaplacení částky 767.684,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dle názoru žalobkyně je zcela zásadní zjištění, že pokud by žalovaný č. 1. jako vlastník stromu či žalovaný č. 2 jako osoba, která měla údržbu stromu na starosti, péči o strom nezanedbali, měla je vada v rozvětvení a defekt v kmeni (jizva, prasklina) upozornit na možný problém i v kosterním větvení. U podobných stromů má být instalována dynamická vazba kosterních větví, ta v tomto případě instalovaná nebyla. Na toto zjištění navazuje konstatování faktu, že pokud by byla dynamická vazba kosterních větví instalována, tak pokud by se větev odlomila, jak se to v daném případě skutečně stalo, nedošlo by k jejímu pádu na zem a nikdy by nedošlo ke zranění žalobkyně. Dle zjištění znalce, větev se mohla odlomit i za úplného bezvětří. Je zcela zřejmé, že vyšší moc nehrála žádnou roli v nedostatečném zabezpečení stromu proti pádu jeho větví, ani v jeho nedostatečné údržbě, resp. péči o něj. Pád větve byl důsledkem nedostatečné péče o strom a nedostatečného zajištění proti pádu jeho větví, tedy absence vazby kosterních větví. Při tomto zjištění je pak zcela nepodstatné, v důsledku čeho k pádu větve došlo, jelikož pokud by žalovaní prevenční povinnost neporušili, ke zranění žalobkyně by nikdy nedošlo.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání i oba žalovaní, a to do jeho výroků I., III., IV., VI. a navrhli, aby odvolací soud v tomto rozsahu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud se nesprávně ztotožnil s neopodstatněnými a neprokázanými tvrzeními znalce, že strom byl vizuálně ve zhoršeném stavu, že odpadnutá větev byla s příznaky zatékání a postupného vyhnívání, a že stromolezec mohl vady odhalit. Znalec i soud měli k dispozici fotografie pořízené , instituce, , na nichž je vidět, že odpadnutá větev ani strom nemá na horní části odlomení prasklinu nebo jinou vadu, kterou by zatékala voda dovnitř. Strom byl zdravý bez viditelných defektních poškození. Větev nebyla narušena poškozením či působením dřevokazných hub. Ulomená větev měla výduť, a to u jerlínů není nic výjimečného. Z fotografií pořízených , instituce, je poznat, že strom v místě ulomené větve a odlomená větev okolo výdutě nemá žádnou 3D vytvořenou prasklinu, kterou by mohla pronikat voda do výdutě. Výduť vznikla v důsledku přirozeného procesu růstu stromu a nebyla napadena hnilobou. Hniloba způsobuje schnutí a následný opad listí nebo výhonků. Spadlá větev měla okolo výdutě stejnou barvu dřeva, nebyla měkká ani sypká, nebyla suchá a měla zdravé listy. Znalec v posudku dovodil z fotografií hnilobu spadlé větve a na jednání soudu tvrdil, že z fotografií se nedá hniloba zjistit. Znalec také uvedl, že z fotografií jen dedukuje možnost praskliny, které si arboristé mohli všimnout, mohla tam být hniloba, ale také tam hniloba nemusela být. Znalec žádnou prasklinu, která by mohla způsobit průnik vody do výdutě větve na fotografiích neukázal ani ji nemohl najít, protože tam žádná prasklina není. Ve věci slyšení svědci , jméno FO, a , jméno FO, potvrdili, že strom byl zdravý. Pád větve stromu šetřila , instituce, , která nezjistila hnilobu stromu, narušení stromu poškozením či působením dřevokazných hub ani porušení právních povinností ze strany žalovaných. Také pojišťovna , název, provedla šetření a nezjistila porušení povinností ze strany žalovaných. Žalovaní nebo někdo jiný, náležitý dohled nezanedbali ani se nedopustili žádného protiprávního jednání. Podle zprávy ČHMÚ ze dne , datum, bylo pravděpodobné, že rychlost nárazovitého větru v předmětné lokalitě mohla ve dnech , datum, v nárazech dosáhnout i vyšších hodnot, než byly naměřeny na meteorologické stanici v , adresa, včetně hodnoty 75 km/ hod. Při této rychlosti 75 km/hod. a více se jedná o vichřici. Ve středu , datum, silný vítr zasáhl celé Česko, nejezdily vlaky, důvodem byly popadané stromy. Znalec teprve na jednání soudu dne , datum, připustil, že také vítr mohl být příčinou pádu větve a sdělil, že síla větru přispěla velmi ke zlomení větve, ale nebyla hlavní příčinou. Soud vzal pro konečné rozhodnutí jako výchozí neopodstatněný procentuální odhad znalce - 60 % vítr, 40 % hniloba. Současná koncepce kontrol porostů je dle znalce velmi dobře zpracovaná, kontroly jsou prováděny v přiměřených časových intervalech. Soud v rozsudku nijak nespecifikuje, k jakému porušení prevenční povinností ze strany žalovaných mělo dojít, v řízení nebyly zjištěny žádné skutkové okolnosti, nasvědčující tomu, že ke škodě došlo následkem konkrétního jednání či opomenutí žalovaných, jehož rozpor s ustanoveními § 2900 a § 2902 občanského zákoníku by zakládal protiprávnost jako předpoklad obecné odpovědnosti za škodu. Nebylo v moci žalovaných pádu větve zabránit ani jej předpokládat, v rámci prevence učinili vše potřebné, co bylo možno po nich požadovat, aby zjistili, v jakém stavu se porosty v jeho areálu nacházejí, aby zabránili případnému vzniku škody. S ohledem na prokázanou péči nelze příčinu pádu větve za mimořádně nepříznivé povětrností situace spatřovat v jednání či opomenutí žalovaných. Hlavní příčinou, bez níž by škodlivý následek nenastal, zde bylo působení poryvu větru, a nikoliv opomenutí řádné péče o vzrostlý strom na místě veřejnosti přístupném. Na straně žalovaných proto není dán jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to porušení právní (prevenční) povinnosti. Odlomení kosterní větve bylo způsobené výlučně silným větrem. V tomto případě se jednalo o vyšší moc, kterou žalovaní nemohli předvídat ani jí zabránit, a proto je jejich odpovědnost za škodu vyloučena. V rámci rozhodování měl soud také zkoumat a rozhodnout, zda se žalobkyně chovala takovým způsobem, aby předešla úrazu. Jestliže v době silných poryvů větru navštívila , objekt, , mohla si být vědoma, že vítr může