38 Co 307/2024-279 — Krajský soud v Brně

1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2023 č. j. 38 Co 56/2023 – 174 zrušil odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ze dne 12. 10. 2022 č. j. 9 C 251/2021 – 132 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že k tomu, aby byla shledána odpovědnost státu za škodu, musí být kumulativně naplněny tři zákonné předpoklady a sice vznik škody, existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu a příčinná souvislost mezi nimi. S přihlédnutím k ustálené soudní praxi, otázka příčinné souvislosti mezi postupem notáře při vyhotovení notářských zápisů a tvrzenou škodou musí být řešena v návaznosti na skutečnost, zda pohledávky žalobce vůči , jméno FO, v postavení dlužníka, by vůbec byly, s ohledem na jeho poměry, vymahatelné (dobytné). O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu (v souzené věci – pochybení notáře) měla dopad do majetkové sféry žalobce, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě; v tomto směru leží důkazní břemeno na žalobci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 225/2011). Žalobce musí tvrdit, že měl vůči dlužníku pohledávku, kterou by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a musí tak v řízení prokázat, že nebýt nesprávného úředního postupu notáře, tedy nebýt předmětných notářských zápisů, tak by se svých pohledávek vůči dlužníku skutečně domohl. Tvrzení k solventnosti dlužníka a k jejímu prokázání je pak nezbytné ke zjištění, zda se podanou žalobou neobchází povinnost plnění od dlužníka a zda tato povinnost k plnění přechází na stát z titulu tvrzené újmy způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu České republiky nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Z žaloby ani z obsahu spisu není patrno, že by žalobce tvrdil, případně byl soudem I. stupně poučen o povinnosti tvrzení k solventnosti , jméno FO, jako potencionálního dlužníka ve vztahu k částkám, které byly předmětem smluv o půjčkách uvedených v předmětných notářských zápisech. Podle názoru odvolacího soudu, k prokázání příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou je toto tvrzení podstatné. V dané věci je tak nutno zvážit, zda by v případě správného úředního postupu, žalobce disponoval takovou pohledávkou, kterou by mohl úspěšně vymáhat. Náhrada škody obecně neslouží k tomu, aby se poškozený dostal z hlediska hospodářského do výhodnější pozice, než ve které by se nacházel nebýt škodní události. V této souvislosti odvolací soud poukázal např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 a soudu I. stupně uložil, aby žalobce poučil dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti doplnění tvrzení a označení relevantních důkazů prokazujících solventnost , jméno FO, ke dni sepisu předmětných notářských zápisů, neboť bude třeba řádně zhodnotit jeho ekonomickou situaci v době, kdy převzal od žalobce finanční prostředky, k jejichž vrácení se zavázal.2. Okresní soud v Prostějově jako soud I. stupně v novém řízení po provedeném dokazování v návaznosti na výše uvedené závěry odvolacího soudu žalobu v celém rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné současné splnění tří podmínek. V řízení musí být dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup. Dále musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 773/2004, sp. zn. 28 Cdo 4231/2010. K prokázání příčinné souvislosti mezi tvrzenou vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem bylo nutné posoudit okolnosti, za nichž měly být uzavřeny smlouvy o půjčkách zachycené v obou napadaných notářských zápisech. Pro závěry, zda by v případě správného úředního postupu žalobce disponoval takovou pohledávkou, kterou by mohl úspěšně vymáhat, bylo podstatné zejména prokázání solventnosti dlužníka jednak v době poskytnutí půjček, jednak v době sepisu obou notářských zápisů, stejně jako v postupu žalobce poté, co závazky dlužníka nebyly splněny. Žalobce přes poučení soudu neprokázal solventnost dlužníka , jméno FO, v době, kdy mu žalobce poskytl první půjčku ve výši 1.000.000 Kč a půjčku ve výši 50.000 USD. Dle tvrzení žalobce, jeho dlužník , jméno FO, měl v době poskytnutí půjček nemovitý majetek, ze kterého by byl nárok uspokojen. Solventnost dlužníka žalobce prokazoval kupní smlouvou o převodu bytové jednotky č. , číslo, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech a prostorách budovy nemovitostí zapsaných na LV č. , číslo, a LV č. , číslo, u , instituce, , uzavřenou dne , datum, mezi prodávajícím , jméno FO, a kupujícím , jméno FO, za dohodnutou kupní cenu 1.590.000 Kč. V době poskytnutí první půjčky 1.000.000 Kč byl žalobce nemajetný, resp. žalobcem nebyl prokázán opak. V době poskytnutí druhé půjčky byl dlužník žalobce krátce vlastníkem bytové jednotky, kterou od žalobce získal koupí za 1.000.020 Kč a byl v prodlení s plněním první půjčky. Přesto mu žalobce poskytl druhou půjčku 50.000 USD, která se stala splatnou v srpnu , rok, . V případě první půjčky měla být první splátka zaplacena , datum, , u druhé půjčky měla být první splátka zaplacena , datum, . Poté, co se obě půjčky staly pro ztrátu výhody splátek splatné, dlužník žalobce prodal své nemovitosti, aniž by žalobce učinil jakýkoliv právní krok pro zajištění uspokojení svých pohledávek, např. předběžným opatřením spočívajícím v zákazu dispozice s majetkem, který předtím nabyl od žalobce. Povinností žalobce bylo nejen tvrdit, ale i prokázat, že pohledávky, které měl vůči dlužníkovi, by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a nebýt tak nesprávného postupu notáře, svých pohledávek vůči dlužníkovi by se úspěšně domohl. Soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro odpovědnost státu, neboť ani v případě správného úředního postupu by žalobce nedisponoval pohledávkami, které by bylo možno po jeho dlužníku , jméno FO, úspěšně vymáhat pro jeho nesolventnost. Dlužník žalobce nebyl v době poskytnutí půjček solventní a ani v době podání návrhu na výkon rozhodnutí na základě notářských zápisů nedisponoval žádným majetkem, ze kterého by bylo možno žalobce uspokojit. Zde soud I. stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 225/2011, sp. zn. 30 Cdo 1976/2020. Závěrem soud I. stupně poukázal na to, že obecně neslouží náhrada škody k tomu, aby se poškozený dostal z hlediska hospodářského do výhodnější pozice, než ve které by se nacházel, nebýt škodní události. Žalobci, který nebyl v řízení úspěšný, soud uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 5.464 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.3. Proti shora uvedenému rozsudku žalobce podal odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno a v případě, že odvolací soud odvolacímu návrhu nevyhoví, bude napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce je přesvědčen, že je dán odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., jelikož soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že oba předmětné notářské zápisy jsou nezpůsobilými exekučními tituly, na základě kterých nelze podat exekuční návrh a následně vést exekuční řízení k vymožení pohledávky, přičemž tato skutečnost byla zjištěna v řízení o zastavení exekuce, kdy bylo soudy shodně rozhodnuto, že dluh povinného není v předmětných notářských zápisech popsán dostatečně určitým způsobem, jelikož z nich není zřejmé, kdy a v jakých dílčích částkách oprávněný povinnému plnění poskytl a není bez pochyb ani důvod, proč k poskytnutí těchto blíže neidentifikovaných dílčích plnění došlo. Obě exekuční řízení zahájená na základě předmětných notářských zápisů byla zastavena. Podle pokynů odvolacího soudu žalobce byl poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti doplnění tvrzení a označení relevantních důkazů prokazujících solventnost , jméno FO, ke dni sepisu předmětných notářských zápisů, neboť je třeba řádně zhodnotit ekonomickou situaci dlužníka v době, kdy převzal od žalobce finanční prostředky, k jejichž vrácení se zavázal. Žalobce doložil, že dlužník byl až do , datum, výlučným vlastníkem nemovité věci, a to bytové jednotky č. , číslo, o velikosti , velikost, ve dr