38 Co 310/2024-82 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 155.737 Kč spolu s úrokem ve výši 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání s tím, že nesouhlasí s právním hodnocením nalézacího soudu, zejména v aplikaci § 638 odst. 1, 2 v návaznosti na § 621 občanského zákoníku. Nesouhlasí taktéž s hodnocením soudu, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, protože neměla povědomí o tom, co její matka jako disponentka k jejímu účtu prováděla s jeho uloženými prostředky. To vyvrací zejména skutečnost, že jejím jménem byly poukazovány finanční prostředky žalobce na účty stavebního spoření sestry žalované , jméno FO, a nevlastní sestry , jméno FO, . Uvedené potvrzují kopie účtů jejich stavebního spoření, které byly založeny do spisu. Žalobce se rovněž neztotožnil s hodnocením soudu, že dopis založený ve spise byl psán jím, neboť byl psán tiskacím písmem a rozhodně nepodepsán žalobcem. Dále žalobce obvinil žalovanou, její matku a další příbuzné z organizovaného zločinu s tím, že se na něm měli dopustit trestného činu podvodu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně „zrušil v plném rozsahu a vydal rozsudek v souladu s petitem žaloby“ anebo věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že z její strany nedošlo k bezdůvodnému obohacení, a vůbec ne k trestnému činu. Disponentem předmětného účtu je její matka , jméno FO, , která na účtu prováděla veškeré finanční operace, o kterých žalované nebylo ničeho známo. Tvrzení žalobce, že o transakcích věděla a jejím jménem byly peníze rozesílány určitým způsobem, nedokazuje opak. K účtu má přístup pouze matka žalované a byl založen ještě za dob studií žalované pouze pro její potřebu. Uvedla, že je lživé tvrzení žalobce, že mu nebylo pořádně umožněno nahlédnout na část dopisu s jeho údajnými instrukcemi matce žalované. Peníze žalobce žalovaná nikdy nepoužila, nikomu neposlala a nijak s nimi nemanipulovala.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení, a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.5. Soud I. stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci, z nějž učinil též správný závěr právní, s nímž se odvolací soud ztotožňuje, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, a to již z obsahu žaloby samotné, že k převodu finančních prostředků v žalované výši na předmětný účet, který je veden na jméno žalované, nedošlo bez právního důvodu, nýbrž z důvodu dohody, kterou mezi sebou uzavřeli žalobce a matka žalované , tituly před jménem, , právnická osoba, . Již z tvrzení žalobce v žalobě se podává, že důvodem, pro který byly na daný účet, vedený na jméno žalované, finanční prostředky poukázány, byla dohoda uzavřená mezi ním a matkou žalované, tudíž se nemohlo jednat o plnění, jež bylo poskytnuto bez právního důvodu nebo právního důvodu, který odpadl, ani nešlo o plnění, které bylo poskytnuto za jiného. Nebyla tedy naplněna podmínka vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, a žalovaná v této věci nemohla být pasivně legitimována. Povinnost jednat v souladu s uzavřenou smlouvou se žalobcem měla matka žalované, nikoliv žalovaná. Jak vyplývá z listinných dokladů, které byly soudu zaslány matkou žalované, je zřejmé, že s peněžními prostředky od společnosti , právnická osoba, připsanými na předmětný účet, bylo následně naloženo zřejmě dle instrukcí, které byly dány žalobcem matce žalované. Vzhledem k nedostatku pasivní legitimace žalované v tomto řízení však způsob naložení s finančními prostředky zaslanými společností , právnická osoba, nemá vliv na posouzení věci. Soud I. stupně tedy dospěl ke zcela správnému závěru o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované v tomto řízení, a již z tohoto důvodu musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Rovněž správný je i názor soudu I. stupně, který se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, neboť i kdyby na straně žalované došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, byl by nárok žalobce promlčen, neboť k předžalobní výzvě k zaplacení žalované částky došlo již dne , datum, a tento den nejpozději musel žalobce vědět, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Žaloba byla podána až dne , datum, , tedy více jak za pět let. Zákonná tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku) tedy byla zmeškána, a i z tohoto důvodu nebylo by lze žalobě vyhovět. Je správný závěr soudu I. stupně, že pokud žalobce ohledně neuplynutí promlčecí lhůty odkazoval na ust. § 638 občanského zákoníku, toto ustanovení upravuje délku objektivní promlčecí doby, která se uplatní pouze za situace, pokud již dříve neuplynula subjektivní promlčecí doba upravená v ust. § 621 občanského zákoníku, jak tomu v této věci bylo.6. Ze shora uvedeného tedy plyne, že napadený rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení účastníků. Byl proto odvolacím soudem v celém rozsahu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.7. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, který neměl v odvolacím řízení úspěch, nemá na tuto náhradu nákladů řízení právo, a žalovaná se tohoto práva výslovně vzdala.