38 Co 36/2023-736 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Znojmě jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozhodnutím žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, Kč se specifikovaným příslušenstvím a na nákladech řízení nahradit , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.) a povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši , částka, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě.2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že co do základu je žaloba důvodná. Na základě rozhodnutí , instituce, , sp. zn. , sp. zn., , č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 9 A 141/2015 – 55 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 22. 11. 2019, č. j. 9 As 153/2018 – 45 byl žalobce od , datum, oprávněn užívat pozemky, které do provedení komplexní pozemkové úpravy užíval žalovaný. Žalobce měl k tomuto datu uzavřeny nájemní, případně pachtovní smlouvy na předmětné pozemky. Dále vzal soud za prokázáno, že na předmětné pozemky žalovaný po datu , datum, vnikl, osel je osivem, které vzešlo a rostlinstvo takto vypěstované sklidil, přičemž sklizeň zahájil , datum, . Námitku žalované, že žalobci nesvědčí v dané věci aktivní legitimace, soud neuznal za důvodnou s odůvodněním, že žalobce prokázal, že na předmětné pozemky měl uzavřeny smlouvy s vlastníky pozemků, kterými tito na žalobce přenesli výkon vlastnického práva ve smyslu práva pozemky užívat a brát z nich plody a užitky dle speciální právní úpravy zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Dále soud neuznal za důvodnou námitku žalované spočívající v promlčení žalovaného nároku. Žalobce se domáhá majetkového práva, kdy počátek promlčecí doby lze datovat od , datum, , pokud byla žaloba podána , datum, , byla podána v poslední den promlčecí lhůty a nárok proto není promlčen. Ke zjištění výše škody za sklizení úrody ve vlastnictví žalobce, soud nechal vypracovat znalecký posudek, podle něhož škoda chápaná jako cena produkce plodin (kukuřice na siláž a slunečnice na semeno) vypěstovaných a sklizených v roce , rok, na dotčených pozemcích představuje částku , částka, Kč bez DPH při stanovení ceny kukuřice na siláž ve výši nákladů na její produkci podle výsledků šetření , instituce, v roce , rok, a částku , částka, Kč bez DPH při stanovení ceny kukuřice na siláž ve výši , částka, Kč/t. V neposlední řadě pak soud dospěl k závěru, že žalovaný způsobil poškození půdy na pozemcích, na jejichž rekultivaci žalobce musí vynaložit náklady vyčíslené znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního znalce v oboru zemědělství. Podle výsledků řízení soud uložil žalované nahradit zcela úspěšnému žalobci náklady řízení v částce celkem , částka, Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení státu – znalečného ve výši , částka, Kč.3. Žalovaná podala proti shora uvedenému rozsudku do celého jeho rozsahu odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně co do výroku I. změnil a žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná má napadený rozsudek po věcné i právní stránce za nesprávný a důvody odvolání shledává v souladu s ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Soud I. stupně zcela opomenul její námitky, vyjádření a argumenty, část navrhovaných důkazů bez odůvodnění neprovedl a k jejich neprovedení se vůbec nevyjádřil, na druhou stranu veškerá vyjádření žalobce byla soudem brána jakožto dogma, které nemuselo být prokazováno. Soudem I. stupně jsou činěny závěry nemající oporu v provedeném dokazování, v rámci řízení soud překročil poučovací povinnost vůči žalobci zastoupenému advokátem, aby vynesl překvapivé rozhodnutí, a to v příkrém rozporu se svým předchozím postupem, vyjádřením a předestřeným právním názorem. Žalovaná má za to, že soud v rámci vedeného řízení nesplnil poučovací povinnost, když žalovanou za situace, kdy zjevně došlo ke změně právního názoru soudu, o tomto účastníka řízení nepoučil dle ustanovení § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. Pokud jde o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , absentuje prohlášení o vědomosti si následků podání nepravdivosti či zkreslenosti posudku. Ke znaleckému posudku je nezbytné přistoupit jakožto k důkazu listinnému, když soud znalce vyslýchal jakožto svědka, nikoliv znalce. Z předmětného posudku není zřejmé, z jakých podkladů znalec vycházel, posudek nese celou řadu nedostatků a vad, které ukazují na nepřezkoumatelnost závěru, který v posudku uvádí. Znalec výlučně vycházel z údajů, které mu poskytl žalobce, aniž by si je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Způsob výpočtu vzniklé škody není ověřitelný, není zřejmé, jak byla určena její výše. Není zřejmé, jak soud dospěl k závěru, že poškození půdy bylo způsobeno výlučně vlivem žalovaného, když dle výpovědi žalobce, tento před datem zpracování posudku na předmětných pozemcích prováděl agrotechnické výkony pojezdem zemědělské mechanizace, není zřejmé, kdy údajně škoda vznikla, jaký byl výchozí stav pozemku při převzetí do užívání žalovanou, není zřejmé, jaký stav znalec porovnával, navíc znalec rezignoval na zjišťování vlivů (průběh počasí, nenaměření vlhkosti, absence zjištění pěstovaných plodin apod.) a v posudku není zmínka o konzultaci znalce s , instituce, , ani k jakým závěrům na základě takto provedené konzultace znalec dospěl. Jestliže soud považoval svědeckou výpověď za znalecký důkaz, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Posudek jako celek je nicotný a nepřezkoumatelný, žalovaná má za to, že na nepřezkoumatelných závěrech posudku, kdy znalec byl slyšen pouze v pozici svědka, nemůže soud stanovit, byť dílčí, závěr o zjištěné škodě. Pokud jde o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , soud jej nechal zpracovat za situace, kdy se žalobce ocitl zcela v důkazní nouzi, kdy nebyl schopen unést důkazní břemeno ohledně údajné vzniklé škody, především pak její výše. Návrh žalované na výslech znalce a v případě vypracování revizního znaleckého posudku soud odmítl. Dále žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu, že datem, kdy nebyla oprávněna užívat předmětné pozemky byl den , datum, . K rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 9 A 141/2015 – 55 žalovaná uvedla, že právní posouzení tohoto soudu je vedeno pouze co do oprávnění zápisů do změny evidence půdy, nikoliv z důvodů faktického zásahu do hospodaření, které má být zahájeno na nově vytýčených pozemcích po sklizni úrody a provedení podmínky, zpravidla k , datum, běžného roku. V této souvislosti odkázala na zákon č. 139/2002 Sb. a ustanovení § 2339 odst. 2 občanského zákoníku. Podle žalované jsou zde směšovány dvě rozdílné věci, a to oprávněnost ohlášení změn v evidenci půdy (řešeného v rámci správního řízení) a dále fakticita hospodaření. Výklad soudu, že žalovaná nebyla oprávněna užívat předmětné pozemky od , datum, je nesprávný, neboť datum, kdy nebyla oprávněna fakticky užívat předmětné pozemky je až po sklizni úrody a provedení podmítky, tj. zpravidla k , datum, běžného roku (resp. ke dni předcházejícímu). Žalovaná byla oprávněna pozemky užívat a žalobce byl oprávněn zahájit hospodaření až na podzim roku , rok, . I pokud by přisvědčila argumentaci soudu ve vztahu k posouzení zániku faktického oprávnění hospodařit na předmětných pozemcích (jakože s tímto nesouhlasí), je nezbytné se zabývat dobrou vírou žalované, kterou je nutno posuzovat prizmatem toho, co mělo a mohlo být žalované známo v předmětném období, tj. v roce , rok, , jaký výklad byl v dané době účinný a obecně známý, a nikoliv tím, jak je na danou situaci nahlíženo v rozhodnutí z roku , rok, (byť je v tomto řešena výlučně evidence), případně nyní. Nebylo v silách žalované předvídat, že právní názor (byť ve vztahu k evidenci půdy) bude v budoucnu překonán a na její jednání bude nahlíženo tak, že se dopustila protiprávního jednání. Žalovaná v dobré víře předmětné pozemky již na podzim roku , rok, připravila, tyto vyhnojila a zkultivovala, na jaře , rok, na nich zasela osivo, které na podzim roku , rok, taktéž sklidila. Argumentace soudu, že v důsledku protiprávního jednání vznikla žalobci škoda, nemá oporu v zákoně, neboť občanský zákoník výslovně uvádí, že náhrada náleží vlastníku pozemku. V této souvislosti opětovně namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce, který není a nebyl vlastníkem všech předmětných pozemků. Skutečnost, že žalovaná byla oprávněna užívat předmětné pozemky před uvedenou pozemkovou úpravou byla v řízení nesporná, žalovaná předmětné pozemky po dobu několika let užívala. I pokud by odvolací soud přisvědčil argumentům soudu I. stupně, žalovaná má za to, že nelze shledat, že by nebyla v dobré víře, a tedy by jí nesvědčil nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaná má za to, že nejsou splněny předpoklady vzniku škody, neboť zcela absentuje prvek protiprávnosti, kdy ve vztahu k hospodaření na