38 Co 42/2025-244 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit – doplatit soudní poplatek ve výši 3 658 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 906,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 918,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou 44 636 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ohledně řízení o jistině ve výši 185 910 Kč (výrok IV) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částkou 20 904 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí ohledně řízení o vyčíslenou částku příslušenství (výrok V).2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci. Žalobkyně napadla odvoláním výroky I, IV a V a namítla, že odůvodnění rozhodnutí v těchto výrocích je nepřezkoumatelné, neboť nelze seznat, jaké konkrétní důvody vedly soud I. stupně k jeho závěru v otázce náhrady nákladů řízení. Uložení povinnosti žalobkyni doplatit soudní poplatek nemá dle ní zákonnou oporu anebo výrok není dostatečně odůvodněn, neboť není zřejmé, z čeho tato povinnost pramení. Výčet úkonů právní služby přiznaných soudem I. stupně nekoresponduje se všemi požadovanými úkony, jimiž dále je návrh na doplnění dokazování připojením trestního spisu, replika na vyjádření žalovaného a specifikace nároku žalobkyně, účast zástupce u jednání , datum, , vyjádření na výzvu soudu I. stupně k otázce promlčení a vyjádření žalobkyně k specifikaci výpočtu úroku z prodlení a rozšíření žalobního návrhu. Pokud se jedná o výrok V, byla jím přisouzena částka 3 658 Kč jako hotové výdaje, o níž žalobkyně neví, z čeho tato částka pochází. Žalobkyně proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že jí bude na náhradě nákladů řízení přiznána částka 89 327,60 Kč sestávající z částky 82 231,60 Kč za právní zastoupení a částek 5 580 Kč a 1 516 Kč za zaplacené soudní poplatky.3. Žalovaný svým odvoláním napadl výroky II, IV a V rozsudku soudu I. stupně. Nesouhlasí především s povinností zaplatit žalobkyni částku úroku z prodlení, neboť předžalobní výzva žalobkyně z , datum, nesplňuje podmínku určitosti právního jednání. Není totiž zřejmé, o jakou požadovanou výši úroků se jedná a z jakých částek a od kterých dnů se úrok začíná počítat. Nejedná se o jednoznačnou výzvu k plnění, a tak nemohlo dle žalovaného jejím doručením dojít k prodlení s placením. Žaloba byla přitom žalovanému doručena až v , měsíc, rok, a doručení usnesení o zahájení trestního stíhání takovou výzvou není. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud I. stupně vycházel z odůvodnění usnesení odvolacího soudu z , datum, , avšak k vydání napadeného rozhodnutí zavázán nebyl a jediným důvodem pro zpětvzetí žaloby nebylo jeho chování, ale přiznání žalované částky v trestním řízení. Jediným důvodem částečného zastavení řízení byla překážka litispendence, resp. překážka věci rozhodnuté. Žalovaný považuje projednávanou žalobu za šikanózní, neboť byla projednávána nadbytečně a zástupce žalobkyně jako profesionál nezkoumal překážky řízení. Nárok na zaplacení nákladů zastoupení považuje žalovaný za rozporný s dobrými mravy, neboť musel vynakládat nadbytečně prostředky na svou obranu a touto námitkou se soud I. stupně vůbec nezabýval. Všechny úkony právní služby zástupcem žalobkyně byly učiněny neúčelně, neboť jistina byla řádně uplatněna v trestním řízení a o nároku bylo rozhodnuto. Z úkonů jakožto neúčelných zvláště „vyčnívá“ návrh na přerušení řízení a pokračování v řízení. Nesprávně dle žalovaného byla žalobkyni přiznána i náhrada nákladů řízení poté, co žaloba byla vzata zčásti zpět, neboť soud I. stupně opomněl, že žalovaná ponechala předmětem řízení zákonný úrok z prodlení v celkové částce 73 163,57 Kč, následně vzala žaloba zpět ohledně částky 42 857,70 Kč, a to z důvodů na její straně, a její úspěch ve věci by tak byl pouze 40,9 %. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba ohledně zaplacení částky 29 918,778 Kč bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že již v řízení před soudem I. stupně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a není třeba argumentaci dále opakovat. Z připojeného trestního spisu je patrno, že orgány činné v trestním řízení zpočátku trestnou činnost žalovaného kvalifikovaly nesprávně, což žalobkyně po poradě se svým zástupcem rozpoznala, a vzhledem k tomu, že jako poškozená v trestní věci neměla právo zasahovat do trestněprávní kvalifikace, z důvodu jistoty podala návrh na zahájení civilního řízení. Proto žaloba nebyla šikanózní ani v rozporu s dobrými mravy.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I, III, IV a V a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání jsou podána oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a jsou podána včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalovaného je důvodné zčásti.6. Odvoláním žádného z účastníků nebyl napaden zamítavý výrok II, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2, § 159 o. s. ř.).7. Žalobkyně se v dané věci domáhala po žalovaném zaplacení částky 185 910 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že koupila od společnosti , právnická osoba, ., za niž jednal žalovaný jako jednatel a jediný společník, na základě kupní smlouvy uzavřené , datum, osobní automobil značky , značka auta, za kupní cenu 115 000 Kč, kupní cenu postupně splácela na bankovní účet žalovaného, později zjistila, že vlastníkem vozidla je společnost , právnická osoba, , které na její žádost vozidlo vydala, a žalovaný tím, že si peníze nechal posílat na svůj účet a neplatil leasingové splátky, jí způsobil škodu ve výši zaplacených splátek. Po částečném zpětvzetí žaloby ohledně jistiny zůstalo předmětem její příslušenství, které žalobkyně v průběhu řízení kapitalizovala částkou 73 163,57 Kč, a po částečném zpětvzetí této částky zůstala předmětem řízení částka úroků z prodlení ve výši 30 305,87 Kč za prodlení od , datum, do , datum, , neboť lhůta k zaplacení žalované částky uplynula během měsíce , měsíc, rok, a zaplaceno bylo , datum, . Soud I. stupně žalobě vyhověl ohledně částky 29 918,77 Kč s odůvodněním, že k promlčení žalované částky nedošlo a žalovaný byl s jejím zaplacením v prodlení již v , měsíc, rok, . S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.8. Dle ustanovení § 1948 věta prvá občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.9. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Dle ustanovení § 1958 odstavec 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit i bez zbytečného odkladu.11. Nepříznivým právním důsledkem porušení povinnosti zaplatit peněžitý dluh je podle této zákonné úpravy vznik prodlení spojený s nárokem věřitele na úrok z prodlení; rozhodující je, kdy nastala splatnost dluhu. Osoba odpovědná za škodu, tedy dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu, se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byla poškozeným o plnění požádána, a od toho dne může poškozený požadovat úroky z prodlení. Pokud nebyl škůdce vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a prodlení počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen. V trestním řízení lze splatnost odvozovat od okamžiku, kdy se obviněný dozvěděl o uplatněném nároku na náhradu škody, např. při seznámení s výsledky vyšetřování či doručením žaloby. Důkazní břemeno o tom, kdy a v jakém rozsahu byla výzva učiněna, nese žalobce.12. Dle ustanovení § 609 věta prvá o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.13. Dle ustanovení § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lh