58 Co 291/2024-82 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 49.991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20.058 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok III), vše ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku; v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34.571 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II).2. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 84.562 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z titulu odškodnění nemateriální újmy vzniklé nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , sp. zn., .3. Soud prvního stupně provedl dokazování spisem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. , sp. zn., a na základě z něj zjištěných skutečností učinil závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu řízení.4. Věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, odst. 2, § 15 odst. 2, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), přičemž shledal všechny prvky pro založení odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou: (i) existenci odpovědnostního titulu v podobě objektivní skutečnosti ve vztahu k nepřiměřené délce řízení ve věci vedené pod sp. zn. , sp. zn., , jehož předmětem bylo určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru bývalé ředitelky žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, přičemž žalobkyně byla v tomto řízení v postavení žalovaného zaměstnavatele, s čímž přímo souviselo též další soudní řízení mezi týmiž účastníky vedené pod sp. zn. , sp. zn., , jehož předmětem byla náhradu platu v částce 1.415.032 Kč s přísl., (ii) újmu vzniklou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení, a (iii) příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem újmy žalobkyně. Tuto skutečnost (založení odpovědnostního vztahu) nezpochybňovala ani sama žalovaná; měla však za to, že nemajetková újma vzniklá žalobkyni byla již dostatečně kompenzována úhradou částky 109.125 Kč, kterou žalovaná žalobkyni zaplatila v rámci předběžného projednání nároku ve smyslu § 14 OdpŠk.5. V rámci kritéria celkové délky řízení, které ve vztahu k žalobkyni trvalo od , datum, , kdy si žalobkyně prostudovala spis, do , datum, , kdy nastala právní moc konečného rozhodnutí, tedy 9 let, 1 měsíc a 20 dní, soud prvního stupně vyhodnotil, že předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, jeho délka výrazně vybočuje z běžně akceptovatelné délky civilního soudního řízení, pročež shledal důvodným stanovit základní částku pro kompenzaci nemajetkové újmy ve výši 17 000 Kč za 1 rok. Přitom zdůraznil, že celkovou délku řízení již (duplicitně) nezohledňoval při další procentuální modifikaci částky připadající na náhradu nemajetkové újmy.6. Základní částku následně snížil o 5 % pro vlastní složitost věci a o dalších 5 % pro víceinstančnost. Věc hodnotil jako skutkově složitou, když bylo provedeno rozsáhlé dokazování výslechy 4 svědků, účastnickými výslechy a množstvím listin, k čemuž bylo po prvním zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu zapotřebí konání dalších 6 jednání. Po právní stránce bylo zapotřebí vyřešit zejména otázku platnosti pracovní smlouvy, řádnosti přijetí organizační změny zaměstnavatele, jež předcházela samotné výpovědi pro nadbytečnost, potažmo námitku tvrzeného diskriminačního přístupu zaměstnavatele vůči zaměstnanci, právě na což bylo primárně zaměřeno rozsáhlé dokazování. Pro složitost věci hovoří také počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována; řízení probíhalo dvakrát na dvou stupních soudní soustavy.7. Základní částka naproti tomu nebyla modifikována s ohledem na jednání poškozeného (žalobkyně), která se svým chováním či procesním postupem nikterak nepodílela na prodloužení řízení.8. Výsledkem vyhodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci bylo zvýšení základní částky o 15 %, neboť na délce řízení se významným způsobem podílel procesní soud déletrvajícími obdobími zásadní nečinnosti a nedůvodných průtahů, které soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku blíže konkretizoval.9. Konečně byla základní částka navýšena o 10 %, neboť se jednalo o pracovněprávní spor, který s sebou zpravidla vždy nese zvýšený význam pro účastníka, nerozhodno, zdali je tento v postavení zaměstnance či zaměstnavatele. Žalobkyně byla po celou nemalou dobu předmětného řízení v nejistotě stran jeho výsledku ve smyslu (ne)platnosti zrušení pracovní pozice, potažmo navazujících nemalých peněžitých nároků protistrany, když propuštěná zaměstnankyně uplatnila v řízení vedeném týmž soudem pod sp. zn. , sp. zn., vůči žalobkyni nárok na zaplacení částky 1.415.032 Kč s přísl. jako náhradu platu odvíjející se od tvrzeného neplatného rozvázání pracovního poměru.10. Základní částka za 9 let, 1 měsíc a 20 dní při snížení na polovinu pro první dva roky činí 138.362 Kč; po jejím snížení o 10 % pro složitost věci [5 %] a vícero instancí [5 %], zvýšení o 15 % pro postup soudu a jím vyvolané průtahy, zvýšení o 10 % pro význam řízení pro poškozeného výše odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně činí 159.116 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni zaplatila částku 109.125 Kč, přiznal soud žalobkyni částku 49.991 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty dle § 15 odst. 1 OdpŠk, když žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila u žalované dne , datum, . Lhůtu ke splnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř. v délce 15 dní od právní moci rozsudku, když zohlednil postavení žalované jakožto orgánu státní moci s tím, že jakákoliv uložená povinnost a její splnění podléhají konkrétním procesům jejich realizace a pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by byla pro žalovanou lhůtou nesplnitelnou; současně takto stanovená lhůta nikterak zásadně nezasáhne do práv žalobkyně. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jež byla co do základu nároku úspěšná, přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva.12. Proti výrokům I a III podala žalovaná včasné a přípustné odvolání.13. Namítla nesprávné určení základní částky zadostiučinění. Samotné průtahy v řízení neodůvodňují zvýšení výchozí částky, neboť tyto okolnosti zohledňuje soud v rámci samostatného kritéria. Soud tutéž okolnost zohlednil dvakrát, když průtahy v řízení zohlednil jednak v odůvodnění základní částky, jednak v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci. Není zjevné, z jakých důvodů se soud domnívá, že celková délka vzhledem k okolnostem případu byla zjevně nepřiměřená. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 nelze obecně stanovit běžně akceptovatelnou délku soudního řízení, proto ani nelze stanovit, že délka konkrétního řízení se zcela zjevně vymykala obecně akceptovatelné délce civilního řízení. Po celkovém zhodnocení všech kritérií (složitost věci, postup rozhodujícího orgánu, jednání poškozeného a význam řízení pro poškozeného) lze usuzovat na to, jak dlouho řízení mohlo trvat a určit poměr této délky vůči skutečné délce řízení. Pouze v případě zvlášť výrazného nepoměru lze vyjít z vyšší základní částky, pro což dle žalované v daném případě nejsou dány podmínky. I když se v řízení projevovaly průtahy, bylo nutné vzít v potaz, že řízení bylo po skutkové a procesní stránce složitější a rovněž se do rozhodování opakovaně zapojily dvě soudní instance. Žalovaná nikdy netvrdila, že by řízení bylo zcela zjevně nepřiměřeně dlouhé; toliko dospěla k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, pročež vyplatila určité zadostiučinění; tímto však současně nemohla i uznat, že celková délka řízení byla zcela zjevně nepřiměřená.14. Úvaha soudu prvního stupně, že pracovněprávní spor má vždy zvýšený význam pro jeho účastníky, je mylná. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2286/2020 okolnosti, pro které lze dovozovat, že spor týkající se výpovědi z pracovního poměru má zvýšený význam, lze vztahovat pouze k zaměstnancům, kterým přetrvávající spor může způsobit problémy při hledání nového zaměstnání, příp. je od jeho výsledku odvislý i nárok na náhradu mzdy, na níž zpravidla zaměstnanci bývají existenčně závislí. Judikatura Nejvyššího soudu zvýšený význam řízení nedovozuje pro všechny pracovněprávní spory, ale pouze pro ty spory, které se mohou dotknout hmotného zabezpečení zaměstnanců (viz rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1916/2023). Řízení pro žalobkyni mělo standartní význam, ledaže by se jí podařilo prokázat, že význam řízení byl pro ni vyšší. Okolností, pro kterou by bylo možné dovozovat zvýšený význam řízení, nemůže přitom být sama nejistota ohledně výsledku řízení, neboť tato okoln