59 Co 303/2024-456 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že do likvidační podstaty pozůstalosti zůstavitelky , jméno FO, , posledně bytem , adresa, , náleží pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně v podstatném uvedl, že původní žalobkyně , jméno FO, se domáhala určení, že je vlastníkem budovy č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , budovy č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v obci , adresa, , k. ú. , adresa, . Nemovitosti byly dle původní žalobkyně nezákonně prodány správcem konkursní podstaty úpadce , jméno FO, , , Anonymizováno, původní žalobkyně, neboť kupní smlouvy byly uzavřeny po zániku oprávnění správce konkursní podstaty zpeněžit podstatu po úmrtí úpadce. Původní žalobkyně považovala kupní smlouvy za neplatné právní úkony i z dalších důvodů týkajících se převodu nemovitostí na žalované v konkursním řízení.3. Ve věci bylo rozhodnuto opakovaně. Rozsudek soudu I. stupně, jímž byla žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovanému určení, byl potvrzen odvolacím soudem. Rozhodnutí obou soudů byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, se závazným právním názorem, že není-li zpochybňována pouze oprávněnost správce konkursní podstaty zpeněžit v rámci konkursního řízení majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, lze zpochybnit kupní smlouvu, jí byla daná věc v rámci zpeněžování konkursní podstaty prodána, žalobou o určení vlastnického práva vůči tomu, kdo věc nabyl. Napadnout kupní smlouvu bude zpravidla možné z důvodů spočívajících na straně kupujícího nebo pro porušení norem konkursního práva, což je i případ uplatňovaný žalobkyní.4. V průběhu řízení původní žalobkyně dne , datum, zemřela, usnesením ze dne , datum, byla nařízena likvidace její pozůstalosti a likvidační správkyní pozůstalosti byla jmenována nynější žalobkyně, s níž soud I. stupně pokračoval v řízení na základě usnesení ze dne , datum, .5. Soud I. stupně připustil změnu žaloby, jíž se žalobkyně domáhala určení, že nemovitosti náležejí do likvidační podstaty po zůstavitelce (původní žalobkyni) , jméno FO, . Nemovité věci byly v pozůstalostním řízení dne , datum, sepsány do likvidační podstaty pozůstalosti, soupis nebyl proveden na pokyn pozůstalostního soudu, nedošlo k oznámení jejich soupisu podle § 222 z. ř. s.6. Soud I. stupně dovodil, že původní žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována z titulu tvrzeného vlastnictví k nemovitým věcem, když byla dříve zapsána v katastru nemovitostí jako jejich výlučný vlastník (nabývacím titulem byly darovací smlouvy a kolaudační rozhodnutí pro zápis novostavby); žalovaní byli pasivně věcně legitimováni, neboť jsou jako vlastníci nemovitých věcí zapsáni v katastru nemovitostí. Mezi těmito účastníky byl dán podle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Namísto původní žalobkyně vstoupila do řízení podle § 229 odst. 1 z. ř. s. likvidační správkyně pozůstalosti, která sepsala nemovitosti do likvidační podstaty a tím se stala aktivně věcně legitimovanou, neboť se jí týká sporné vlastnické právo k nemovitostem. Právní zájem na požadovaném určení, že nemovitosti náležejí do likvidační podstaty, shledal soud I. stupně ve vyjasnění rozsahu majetku likvidační podstaty s tím, že vyplývá přímo ze zákona dle ust. § 198 odst. 2 písm. c) z. ř. s., a tento trvá i nadále, neboť správkyně likvidační podstaty pozůstalosti dosud nepřistoupila k postupu podle § 222 z. ř. s. a neoznámila žalovaným soupis. Pokud by tak učinila, naléhavý právní zájem na požadovaném určení by díky ustanovení § 225 z. ř. s. zanikl.7. K meritu věci soud I. stupně při aplikaci ust. § 44 odst. 2, § 45 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, účinného v době konkursního řízení úpadce , jméno FO, (dále též „ZKV“) uvedl, že nemovité věci byly sepsány do konkursní podstaty úpadce , jméno FO, z titulu zástavního práva. Námitku původní žalobkyně o neplatnosti prohlášení konkursu na majetek úpadce , jméno FO, měl soud I. stupně za nedůvodnou, neboť mu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí vydaná v konkursním řízení, ale podle § 135 odst. 2 o. s. ř. z nich vychází. Účinky prohlášení konkursu dle § 14 odst. 1 písm. a) ZKV přechází na správce oprávnění nakládat s majetkem podstaty, tyto účinky zanikají až zrušením konkursu dle § 45 odst. ZKV, není-li stanoveno jinak (což prokázáno nebylo), k právní moci usnesení o zrušení konkursu (§ 44 odst. 5 ZKV). Oprávněnost soupisu nemovitostí do konkursní podstaty dovodil I. stupně ze skutečnosti, že byly zamítnuty dvě žaloby o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty podané původní žalobkyní, čímž bylo prokázáno také dispoziční oprávnění správce konkursní podstaty nakládat s nemovitostmi, toto bylo ve vztahu k prodeji mimo dražbu omezeno podmínkami stanovenými konkursním soudem, spočívající v tom, že nejsou důvody zpochybňující zařazení majetku do podstaty, nemovitosti budou prodány nejvyšší nabídce, kupní cena bude uhrazena nejpozději při podpisu smlouvy, případně její úhrada bude zajištěna jiným vhodným způsobem a správce bude respektovat podmínky věřitelského výboru. Nedůvodnou shledal soud I. stupně též námitku původní žalobkyně, že kupní smlouvy nebyly uzavřeny s účastníky výběrového řízení a kupní cena nebyla uhrazena při podpisu smlouvy, neboť správce nebyl omezen tak, že by majetek musel prodat jen účastníkovi výběrového řízení a kupní cena nemusela být nutně uhrazena před podpisem smlouvy. Kupní cena dle nejvyšších nabídek byla zaplacena nejpozději ke dni podpisu smluv správcem konkursní podstaty dne , datum, a jelikož byla skutečně uhrazena, porušení povinností správce konkursní podstaty při zpeněžování podstaty soud I. stupně neshledal. Správce konkursní podstaty dodržel též podmínku nespornosti zařazení majetku do podstaty, neboť vylučovací žaloby původní žalobkyně byly pravomocně zamítnuty. K převodu vlastnického práva na žalované došlo po smrti úpadce , jméno FO, , avšak před zrušením konkursu, neboť teprve po převodu byla vydána rozhodnutí o procesním nástupnictví úpadce a o schválení konečné zprávy. Usnesení o schválení konečné zprávy neměl soud I. stupně za překážku pravomocně rozhodnuté věci podle § 159a o. s. ř., neboť výrok usnesení na posouzení otázky vlastnického práva původní žalobkyně nestojí. Soud I. stupně uzavřel, že správce konkursní podstaty byl oprávněn nemovitosti zpeněžit, normy konkursního práva neporušil. Nemovitosti prodal po smrti úpadce, avšak před právní mocí usnesení o zrušení konkursu, a i po smrti úpadce mohl s majetkem podstaty nakládat, z ustanovení § 44 odst. 2 ZKV zákaz zpeněžování podstaty dovodit nelze. Při zpeněžování byly dodrženy povinnosti stanovené konkursním soudem, proto soud I. stupně shledal kupní smlouvy za platně uzavřené a vlastnické právo na základě prodeje mimo dražbu žalovaní platně nabyté.8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, které směřovala do výroku I. Po rekapitulaci procesního a skutkového děje uvedla, že ZKV byl nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též „IZ“), který obsahuje v § 310 takřka totožné ustanovení s § 44 odst. 2 ZKV. Zmínila judikaturu Vrchního soudu v Praze k ustanovení § 310 IZ, z níž zvýraznila, že v případě úmrtí insolvenčního dlužníka nastupují do insolvenčního řízení sice jeho dědicové, avšak činnost insolvenčního správce je omezena pouze na to, že insolvenčnímu soudu předloží zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu s vyúčtováním svých nároků, přičemž insolvenční soud předloženou zprávu přezkoumá a schválí-li ji, zruší konkurs, zprostí insolvenčního správce funkce a věc postoupí soudu, který projednává dědictví. Pohledávky věřitelů ani pohledávky za podstatou včetně nároků insolvenčního správce po úmrtí dlužníka tedy nejsou uspokojovány v insolvenčním řízení, ale v řízení o dědictví podle § 175a a násl. o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. v řízení o pozůstalosti podle části druhé hlavy III zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Poukázala také na komentářovou literaturu k předmětnému ustanovení, dle které insolvenční správce poté, co zjistí, že dlužník zemřel, nebude provádět další běžné úkony v konkursním řízení, zejména nebude dále zpeněžovat majetkovou podstatu. K zachování hodnoty majetkové podstaty provede pouze nezbytné úkony s ohledem na stav či její možné ohrožení nebo znehodnocení a připraví předání majetkové podstaty soudnímu komisaři nebo správci dědictví, pakliže bude ustanoven. Žalobkyně z toho důvodu namítala, že správce konkursní podstaty úpadce , jméno FO, měl po úmrtí úpadce činit