60 Co 1/2024-180 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 27.070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.070 Kč od , datum, do zaplacení, a žalobkyni b) částku 27.070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.070 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalované částky 256.430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256.430 Kč od , datum, do zaplacení a žalobkyně b) domáhala po žalované částky 256.430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256.430 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá (výrok II.), žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 14.196,80 Kč a žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 14.196,80 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň (výrok III.).2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobkyně požadovaly zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, porušením práva na přiměřenou délku řízení před Okresním soudem v Uherském Hradišti vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Obě žalobkyně podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., předběžně uplatnily nárok na poskytnutí zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, u žalované. Každá z žalobkyň vyčíslila výši nemajetkové újmy na 480.000 Kč. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a částečně akceptovala oprávněnost nároku a poskytla každé z žalobkyň zadostiučinění ve výši 121.500 Kč. Byly splněny podmínky pro projednání věci před soudem ve smyslu § 15 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení trvalo od , datum, do , datum, , tj. 21 let a 4 měsíce a 10 dnů. Tuto délku řízení považoval soud I. stupně za nepřiměřenou. Na celkové délce řízení se podílel i soud. Řízení jako celek svou délkou neodpovídalo dobou svého trvání času, ve kterém je možné očekávat skončení řízení v obdobných věcech. Proto došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. a tím k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která tak vznikla. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud I. stupně z ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Soud I. stupně dospěl k závěru, že délka řízení byla extrémně dlouhá, proto vycházel ze základní částky za 1 měsíc řízení ve výši 1.660 Kč. Za první dva roky řízení vycházel soud I. stupně z poloviční výše náhrady, tj. 830 Kč. Po část řízení byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň. Soud I. stupně vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3945/2014. Nejprve určil zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku vydělil počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, přiznal každému z dědiců zadostiučinění vypočítané podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Právní předchůdce žalobkyň byl účastníkem po dobu 217 měsíců, žalobkyně byly účastníky řízení po dobu 40 měsíců. Základní částka za dobu, kdy byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobce, činí 340.300 Kč, tj. 24 měsíců po 830 Kč a 193 měsíců po 1.660 Kč. Základní částka za dobu, kdy účastnicemi byly žalobkyně činí 66.400 Kč, tj. 40 měsíců po 1.660 Kč. Předmětné exekuční řízení bylo od počátku neúčelné, neboť exekuční titul nebyl od počátku vykonatelný. Tato skutečnost byla zjištěna až zpracováním znaleckého posudku v dubnu , Anonymizováno, . K zastavení výkonu rozhodnutí však došlo až , datum, . Jednalo se o průtah na straně soudu. Avšak od , datum, , kdy povinný zemřel, do , datum, , kdy se žalobkyně staly účastnicemi řízení, nemohl soud provést žádný úkon. Ohledně nákladů řízení bylo řízení skončeno , datum, . Jednotlivé průtahy byly v postupu soudu shledány i v době do roku , Anonymizováno, . Dne , datum, byl soudu předložen znalecký posudek a až dne , datum, byl vyslechnut znalec. Řízení bylo zatíženo průtahy. Soud I. stupně dospěl k závěru, že věc byla po hmotněprávní i procesněprávní stránce obtížná. Bylo nutné znalecké zkoumání, nejedná se typově o častou věc. Byla dána četnost opravných prostředků a rozhodnutí, které musel soud v průběhu řízení učinit. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Toto mělo samo o sobě za následek prodloužení délky řízení. Proto soud přistoupil ke snížení základní částky o 20 %. Jednání poškozeného se na délce řízení projevilo v době, kdy byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobkyň. Za dobu, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň, bylo nutné snížit základní částku o 20 %. Právní předchůdce žalobkyň totiž neplnil své procesní povinnosti a soud musel zahájit další řízení vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, . Za dobu, kdy byly účastníkem řízení žalobkyně, nedošlo ke snížení. K úpravě základní částky nepřistoupil soud I. stupně ani ohledně postupu orgánů veřejné moci během řízení, ani ohledně významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobkyně v konkrétním řízení po celou dobu trvání byly zastoupeny jedním zástupcem a jednaly ve shodě. Jde u nich o tzv. sdílenou újmu. Je tak namístě snížit částku zadostiučinění o 10 % pro každou z nich. Soud I. stupně od základní částky 340.300 Kč odečetl 20 % za složitost věci a 20 % za chování účastníka. Tuto částku pak podělil počtem žalobkyň a dospěl k závěru, že každé z nich náleží částka 102.090 Kč. Pokud jde o další fázi řízení, náleží každé žalobkyni částka 46.480 Kč. K ní soud dospěl tak, že od základní částky 66.400 Kč odečetl 20 % za složitost věci a 10 % za tzv. sdílenou újmu. Každá z žalobkyň má podle názoru soudu I. stupně nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 148.570 Kč. Žalovaná uhradila před začátkem řízení každé z žalobkyň částku 121.500 Kč. Výrokem I. tedy soud každé z žalobkyň přiznal částku 27.070 Kč. Soud I. stupně přiznal každé z žalobkyň i úrok z prodlení od , datum, . Nárok byl uplatněn , datum, . Po uplynutí šestiměsíční lhůty, která skončila , datum, , se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud I. stupně přiznal žalobkyním náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když vycházel z tarifní hodnoty 27.070 Kč.3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně a), b) i žalovaná.4. Odvolání žalované směřuje proti výroku I., III. V podstatných částech svého odvolání žalovaná uvedla, že soud I. stupně v bodě 17 odůvodnění uvádí délku řízení 7 let a 11 měsíců, avšak v bodech 21 a 23 vychází z délky řízení 21 let, 4 měsíce a 10 dnů. Soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že žalovanému začala vznikat nemajetková újma již , datum, , neboť až , datum, se žalovaný dozvěděl o tomto řízení a do této doby nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a nemohla mu vznikat nemajetková újma nepřiměřenou délkou řízení. Soud I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně byly účastnicemi řízení 40 měsíců, tj. od , datum, , kdy zemřel žalovaný, avšak žalobkyně se staly účastnicemi řízení až právní mocí usnesení o jejich vstupu do řízení, tj. až , datum, . Až tehdy jim mohla vznikat nemajetková újma. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, vyplývá, že zjištění neúčelnosti vedení exekučního řízení má za následek snížení jeho významu pro účastníky. Pokud se v určité fázi řízení ukáže, že vymožení povinnosti není možné, pak navazující část řízení nemusí způsobovat nemajetkovou újmu nepřiměřenou délkou řízení. Od roku , Anonymizováno, bylo podle závěru soudu I. stupně zřejmé, že exekuční řízení bylo vedeno neúčelně. Po nařízení výkonu rozhodnutí v období od , datum, do , datum, soud do vztahu mezi účastníky nevstupoval, což znamená nižší dopady řízení do sféry právního předchůdce žalobkyň. Soud I. stupně snížil základní částku náhrady z důvodu, že řízení probíhalo na několika stupních. Z napadeného rozsudku pak není zřejmé, jak soud I. stupně při modifikaci základní částky zohlednil svůj závěr, že řízení bylo právně i procesně složité. Složitost řízení zahrnuje počet instancí, složitost věci samé o sobě, tedy okolnosti skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat samostatně. Takto soud I. stupně nepostupoval. Podle názoru žalovaného, by základní částka měla být snížena o 35 %. Částka přiměřeného zadostiučinění z důvodu jednání poškozeného měla být snížena nejméně o 25 %. Žalovaná je názoru, že délka posuzovaného řízení byla přibližně třetinou svého trvání ovlivněna neplněním procesních povinností původním povinným a podáváním zjevně nedůvodných oprav