60 Co 213/2025-491 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne , datum, , č. j. 26 C 47/2022-418, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po požalovaném zaplacení , částka, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Výrokem II. byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce se domáhá nároku na vrácení předmětu půjček z pěti smluv o půjčce v celkové výši , částka, které byly uzavřeny dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a předmět půjčky byl předán , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. soud dovodil, že na právní vztah mezi účastníky je třeba aplikovat občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb. Učinil skutkový závěr, že půjčky byly splatné do , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . V den následující po dni splatnosti počala běžet tříletá promlčecí doba a žaloba podaná , datum, je podaná po marném uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení vznesená žalovaným je důvodná a uplatněný nárok nelze přiznat.3. Soud prvního stupně se vyrovnal s námitkami žalobce, který tvrdil, že promlčecí doba ke dni podání žaloby neuplynula, neboť mezi účastníky byly opakovaně uzavírány ústní formou nové smlouvy o půjčce, respektive zápůjčce. Soud prvního stupně však uzavřel, že žalobce neprokázal opakované uzavírání takových ústních smluv o zápůjčkách. Soud prvního stupně neshledal vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že po dobu trestního stíhání žalovaného, byla mezi účastníky dohoda, že dluh nebude vymáhán. Soudem prvního stupně nebyla shledána jako důvodná ani námitka žalobce, že žalovaný částečným plněním na úroky uznal dluh a nedošlo tedy k promlčení dluhu. Poukázal na to, že předmětný právní vztah se řídí zákonem č. 40/1964 Sb. a možnost uznání dluhu částečným plněním upravil až občanský zákoník zákon č. 89/2012 Sb., který se vztahuje na právní vztahy vzniklé až od , datum, . Na tomto závěru nemění potom nic ani tvrzení žalobce o platbách žalovaného na dluh. Soud poznamenává, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný hradil pravidelně smluvní úrok, jak tvrdil žalobce.4. Soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, když náhradu navýšil o 21 % daň z přidané hodnoty a při určení výše odměny advokáta vycházel z tarifní hodnoty , částka, a do této nezahrnul kapitalizované smluvní úroky. Soud neuznal jako účelné právní úkony advokáta, a to další porady s klientem přesahující jednu hodinu dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a písemné vyjádření z , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil, že žalovaný platbami smluvního úroku ve výši 10 % potvrdil vůli obnovit právní vztah půjčky a žalobcem poskytnutou půjčku si ponechat v dalším období po uplynutí původně písemně sjednaných půjček, při současném splnění podmínky zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 10 %. Poukazuje na to, že soud prvního stupně nesprávně nezohlednil při posuzování věrohodnosti tvrzení žalovaného, že nejdříve tvrdil 15 plateb a následně rozšířil platby na počet 37 plateb. Dále žalobce poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, která preferuje takový výklad právního jednání, který nezakládá jeho neplatnost. Dovozuje, že účastníci svým následným jednáním potvrdili, že si přejí, aby si dlužník peněžní prostředky ponechal dále po sjednanou do dobu, to je, aby nenastala jeho povinnost peníze vrátit. Účastníci svým následným jednáním potvrdili vázanost žalobcem tvrzenými ústními smlouvami. Žalobce dále poukazuje na to, že jeho skutkovou verzi potvrzuje i to, že ve věci následného nahrazení půjček ústními smlouvami o půjčkách postupoval i vůči , tituly před jménem, , jméno FO, , což bylo prokázáno v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ve věci , sp. zn., Argumentuje tím, že půjčka se stává splatnou až výzvou. Žalobce zpochybňuje závěr soudu prvního stupně, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Žalobce dal žalovanému jasně najevo, že si po dobu trestního stíhání může předmět půjčky ponechat a tuto dobu nelze započítat do promlčecí doby. Zpochybňuje závěry soudu k tomu, zda platby byly určeny na jistinu či na úroky. Dovozuje, že pokud není určeno, na co je plnění určeno, je přednostně vyrovnáno příslušenství dluhu. Namítá, že chybí poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobci, že neunesl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení o uzavření následných ústních smluv o půjčkách. Žalobce výslovně napadá i nákladový výrok. Spatřuje důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť žalovaný se nevrácením půjček obohatil, přičemž žalobce spoléhal na to, že vzhledem k dlouhodobým kolegiálním vztahům účastníků je ústní forma smluv o zápůjčkách dostačující. Poukazuje také na to, že ve vztahu ke svému závazku vůči žalovanému převést na žalovaného obchodní podíl 40 % ve společnosti , právnická osoba, ., žalobce svůj závazek splnil, ačkoliv mohl namítnout, že již uplynula doba uvedená v § 1785 občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. a závazek se stal nevykonatelným.6. Rovněž žalovaný podal odvolání proti nákladovému výroku, ve kterém namítá, že soud prvního stupně vypočítal odměnu advokáta z nesprávné tarifní hodnoty, neboť do této měl být zahrnut i kapitalizovaný smluvní úrok, dále namítal, že zástupce žalovaného není plátcem daně z přidané hodnoty a že úkony dalších porad s klientem a písemná vyjádření, byly učiněny účelně a vyplývaly ze skutkového stavu věci.7. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jiným označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady (§ 205 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně v meritorním výroku.8. Žalobce v odvolání namítal, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání tvrzení o prodloužení lhůty splatností půjček a uzavírání smluv o půjčkách ústní a konkludentní formou, ačkoliv žalobce nepoučil podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení důkazního břemene. Odvolací soud tuto vadu napravil a poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., nicméně žalobce žádné další důkazní návrhy k prokázání svých tvrzení o existenci ústních smluv o zápůjčkách již nepředložil. Soud prvního stupně správně uzavřel, že na předmětný skutkový stav je třeba aplikovat občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb. Nároky uplatněné v řízení mají svůj původ ve smlouvách o půjčce, které byly uzavřeny před účinností zákona č. 89/2012 Sb. a podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. je třeba na dané právní vztahy aplikovat občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb.9. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb.).10. Učastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti. Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti. Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k dohodě došlo bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co by mohl namítat, kdyby dohody nebylo (§ 516 odst. 1, 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb.).11. Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 - § 110 občanského zákoníku). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (§ 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.).12. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105 občanského zákoníku. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (§ 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.).13. Pokud není v dalším ustanovení uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vyko