60 Co 64/2025-308 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 1. 2025, č. j. 14 C 188/2023-258, bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 40.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40.000 Kč od 11. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 17.171,75 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení 40.000 Kč s příslušenstvím z důvodu tvrzeného nadužívání pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, vše v obci a katastrálním území , adresa, (dále jen předmětné nemovitosti) nad rámec spoluvlastnického podílu žalovaného o vel. id. ½ tak, že žalovaný užíval pro svou osobní potřebu v celém rozsahu předmětné nemovitosti bez souhlasu žalobce, který byl spoluvlastníkem s podílem o vel. id. ¼ do 8. 2. 2023 a s podílem o vel. id. ½ od 9. 2. 2023, a to v období od listopadu 2022 do května 2023. Výši náhrady za bezdůvodné obohacení žalobce vypočetl pro období od listopadu 2022 do února 2023 po 4.000 Kč za každý měsíc, pro období od března 2023 do května 2023 po 8.000 Kč za každý měsíc, tj. 4x 4.000 Kč, 3x 8.000 Kč, celkově 40.000 Kč, vycházeje z obvyklého nájemného 16.000 Kč za měsíc. Žalobce původně tvrdil, že žalovaný nemovitost užíval výlučně pro svou potřebu bez souhlasu žalobce, následně doplnil, že žalovaný nemovitost užíval tím, že umožnil její užívání bez souhlasu žalobce třetí osobou - otcem žalovaného. Žádný z účastníků nezpochybňoval existenci spoluvlastnictví, velikost podílů, kdy do uzavření kupní smlouvy ze dne 7. 2. 2023 náležel žalobci podíl o vel. id. ¼ a poté o vel. id. ½. Dále bylo mezi nimi nesporné, že v rozhodném období od listopadu 2022 do května 2023 nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda upravující nakládání a správu předmětných nemovitostí. Zjištění z místního šetření ze dne 9. 3. 2022 o tom, že žalovaný v nemovitosti nebydlí, nemá zde osobní věci, nezdržuje se zde, plně korespondovalo nejen s výpovědí svědkyně , jméno FO, a s výpovědí svědka , jméno FO, , že v nemovitostech bydlel v rozhodném období nikoliv žalovaný, ale jeho otec , jméno FO, . Toto zjištění, také zcela potvrzovala výpověď , jméno FO, . Výpovědí , jméno FO, bylo zjištěno, že zde byly zanechány věci všech dřívějších obyvatel a věci žalovaného (oblečení a boty) by se vlezly do jedné skříně. Žalovaný se nikdy nevyjadřoval k tomu, zda s jejich umístěním souhlasí či nikoliv. Výpovědí , jméno FO, i výpovědí , jméno FO, vzal soud za prokázané, že ještě v době, kdy nebyl žádný z účastníků spoluvlastníkem nemovitostí, tj. v době, kdy , jméno FO, vlastnila id. ½ a svědek , jméno FO, ¼ a jeho sestra ¼, byly založeny faktické poměry v užívání nemovitosti tak, že , jméno FO, bude v nemovitosti bydlet do své smrti a společně s ní bude v domě žít také , jméno FO, . Tato zjištění byla také souladná s tvrzeními žalovaného ve věci sp. zn. 6 C 177/2021 (odůvodnění odporu ze dne 10. 9. 2021) i vyjádřením , jméno FO, ve věci sp. zn. 9 C 156/2020 (vyjádření ze dne 20. 11. 2020). Toto faktické uspořádání se nezměnilo ani po úmrtí sestry, ani v době, kdy , jméno FO, přišel o spoluvlastnický podíl, ani v době převodu podílu , jméno FO, na žalovaného. , jméno FO, žila nadále v nemovitosti s žalovaným a nebyla uzavírána žádná dohoda ani vyžadován souhlas k tomu, aby zde mohl žít i , jméno FO, . Při hodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech vzal soud za prokázané, že mezi žalovaným a , jméno FO, nebyla uzavřena dohoda o užívání nemovitostí, a to ani konkludentně, když z nečinnosti a mlčení nelze dovozovat konkludentní dohodu. Současně bylo prokázáno, že , jméno FO, užíval nemovitost k bydlení ze své vůle. Namítal-li žalobce, že žalovaný přenechal užívání celé nemovitosti svému otci , jméno FO, , neměl tento názor oporu v provedeném dokazování, neboť výpověď , jméno FO, prokazovala, že svědek v nemovitosti bydlel z důvodu dlouhodobého faktického uspořádání, od žádného ze spoluvlastníků nikdy nevyžadoval souhlas, bydlel zde o své vůli a společně s , jméno FO, do konce jejího života. Došlo-li mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, po úmrtí , jméno FO, k jednání o možném prodeji nemovitosti, nelze z rozhodnutí žalovaného, že prodá svůj spoluvlastnický podíl dovozovat, že žalovaný se dohodl s , jméno FO, o užívání celé nemovitosti, a to navíc v konkrétně zažalovaném období (od listopadu 2022 do května 2023). Výpověď svědka , jméno FO, prokazovala, že žalovaný klíče neměl vůbec, a chtěl-li přijít do nemovitosti, telefonoval svědkovi nebo mu svědek při vyklízení klíče zapůjčil. Výpověď , jméno FO, prokazovala, že žalovaný měl klíče prokazatelně až v březnu 2024 (po jednání soudu), a to v době, kdy mělo probíhat vyklízení nemovitosti. Již od roku 2021 žalobce vyzýval žalovaného (výzva ze dne 21. 1. 2022 ve věci sp. zn. 6 C 177/2021), aby mu zpřístupnil nemovitost, v těchto výzvách pokračoval i v letech 2022 i v roce 2023, ačkoliv nejméně od 9. 3. 2022, kdy v nemovitosti proběhlo místní šetření soudu, kterého se žalobce účastnil, věděl, že zde žalovaný nebydlí. Hodnotil-li žalobce pasivní postoj žalovaného k jeho výzvám na předání nemovitosti, jako důkaz o užívání nemovitosti, soud I. stupně se s tímto neztotožnil, neboť výzva bez reakce neznamená, že žalovaný sám nemovitost užívá, a to navíc za situace, kdy byl žalobce obeznámen s tím, že žalovaný v nemovitosti nebydlí a bydlí zde , jméno FO, . Za trvání spoluvlastnictví účastníků v období od listopadu 2022 do května 2023 žalovaný předmětné nemovitosti sám neužíval v celém rozsahu, nebydlel zde, své věci měl ponechány v jedné ze skříní, předmětné nemovitosti byly uzamčeny, avšak nikoliv pod výhradní kontrolou žalovaného. Předmětné nemovitosti v zažalovaném období užíval o své vůli otec žalovaného , jméno FO, , a to na základě dlouhodobých faktických poměrů, jelikož se staral o svoji matku , jméno FO, . , jméno FO, nemovitosti užíval bez souhlasu žalovaného a v nemovitosti se nacházely věci po všech předcházejících obyvatelích. Mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o správě nemovitosti. Účastníci byli v žalovaném období spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí. Každý ze spoluvlastníků má právo podílet se na užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím míře jeho podílu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce se v zažalovaném období nepodílel na užívání společné věci, ale toto není v konkrétním případě přičitatelné žalovanému. Žalovaný neměl nemovitost výlučně pod svým uzamčením a kontrolou, když v nemovitosti v zažalovaném období nebydlel, jeho věci byly uskladněny v jedné skříni. Klíče měl k dispozici svědek , jméno FO, , který zde bydlel, žalovaný si od něj klíče opatřoval za účelem sjednání přístupu do nemovitostí. Žalovaný tudíž sám předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu o vel. id. ½ neužíval a současně mu nelze přičítat bránění v užívání žalobci, neboť on sám neměl předmětné nemovitosti pod svoji výlučnou kontrolou a uzamčením. Ze strany žalovaného nedošlo ani k užívání nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, které by spočívalo v přenechání užívání třetí osobě, neboť i když , jméno FO, užíval nemovitosti, stalo se tak nikoliv na základě souhlasu či dohody s žalovaným, ale sám na základě své vůle a faktických poměrů založených ještě v době, kdy žalovaný ani žalobce nebyli spoluvlastníky nemovitostí. Protože toto nelze přičítat žalovanému, nelze dovozovat vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu nadužívání podílu. Vůči faktickým poměrům žalobce nezakročil, stejně jako žalovaný. Žalovanému nelze přičítat bránění v užívání žalobci. Žalobci nevznikl vůči žalovanému nárok na bezdůvodné obohacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Toto odvolání směřuje do obou jeho výroků. V podstatných částech svého odvolání uvedl, že žalovaný věděl, že jeho otec nemovitosti užívá a nijak mu v tom nebránil. Ačkoliv žalovaný neudělil otci výslovný souhlas, musel být podle názoru odvolatele srozuměn, že jeho otec bude nemovitosti užívat. Odvolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2462/2022. Podle názoru žalobce z chování žalovaného, z faktického uspořádání uživatelských vztahů v předmětných nemovitostech a z jeho nečinnosti, lze dovodit souhlas s užíváním nemovitostí otcem žalovaného a dohodu. Soud I. stupně má pravdu, že se žalovaný na vzniku faktických poměrů nepodílel, ale měl toto ovlivnit. Odvolatel poukazuje na to, že v jiných sporech uspěl a že žalovaný v jiných věcech uzavřel smír. To, že nemovitosti neužívá a že nemá klíče, tvrdil žalovaný v tomto řízení. Žalovaný na výzvy žalobce k předání klíčů a ke zpřístupnění nemovitostí nereagoval. Žalovaný mohl sdělit žalobci, že nemovitos