70 Co 178/2024-180 — Krajský soud v Brně

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že neexistuje věcné břemeno průchodu ani průjezdu ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. st. , číslo, v kat. území , adresa, , jež by zatěžovalo jednotky č. , číslo, a , číslo, v témže kat. území, vymezené v budově č. p. , číslo, postavené na pozemku parc. č. , číslo, a pozemek parc. č. , číslo, (výrok I.). Dále soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit žalovaným náklady řízení (výrok II.) a o nákladech řízení mezi žalobci a žalovanou 3) tak, že žádný z nich právo na jejich náhradu nemá (výrok III.)2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva z , datum, uzavřená mezi právními předchůdci žalobců i žalovaných, na jejímž základě mělo být věcné břemeno zřízeno, byla dostatečně určitá, a proto platná. Formulace povahy věcného břemene jako „práva průchodu a v případě nutnosti i průjezdu“ byla dle soudu prvního stupně sice stručná, přesto z ní však je patrné, že bylo zřízeno právo průchodu i průjezdu a slova „v případě nutnosti“ je třeba chápat jako zdůraznění zdrženlivosti přístupu oprávněných k výkonu takového práva průjezdu. Ze smlouvy bylo zřejmé vymezení panující nemovitosti, i jaké pozemky jsou takovým věcným břemenem zatíženy. Smlouva měla i další nezbytné náležitosti včetně prohlášení o vážnosti projevu vůle u obou smluvních stran. Podpůrně na smlouvu nahlédl optikou doby, kdy byla uzavřena, neboť smlouvy se vyznačovaly stručností, což však nemá na určitost a platnost vliv. Rovněž uzavřel, že pohledem dnešní právní úpravy je třeba právní jednání považovat spíše za platná než neplatná a upřednostnit takový výklad, který uvedenému přístupu odpovídá. Tím je zdůrazněna autonomie vůle účastníků takového právního vztahu i povaha soukromého práva. Odkazovali-li žalobci na judikaturu, která dle jejich názoru podporovala žalobní požadavek, soud prvního stupně uvedl, že se týkala skutkově odlišných případů a obligačních závazků, nikoli smluv týkajících se věcného práva.3. Žalobci podali proti citovanému rozsudku odvolání, když i nadále trvají na tom, že věcné břemeno nebylo vymezeno dostatečně určitě a srozumitelně a smlouva o jeho zřízení je neplatná. Nejsou totiž upřesněny podmínky, za nichž mohlo být vykonáno právo průjezdu. Nelze ji nicméně vykládat tak, že jde o příkaz ke zdrženlivému výkonu práva, jak učinil soud prvního stupně i s odkazem na optiku doby zřízení věcného břemene. Na bližší a konkrétní výklad pojmu soud prvního stupně rezignoval. Předchůdci žalobců byli při nabytí nemovitosti ujištěni, že nemovitosti nejsou zatíženy právy třetích osob. Soud dále podle jejich náhledu nepřihlédl k tomu, že věcné břemeno nebylo možné vykonávat a nikdy k jeho realizaci též nedošlo. Soud se též nedostatečně zabýval námitkou o neurčitosti vymezení věcným břemenem zatížených nemovitostí. Smlouva hovoří o právu průchodu a průjezdu domem, netýká se pozemku, jak uzavřel soud v napadeném rozsudku. Nevypořádal se též s judikaturou, kterou na podporu svého pohledu žalobci uplatnili, a chybně aplikoval ustanovení nového občanského zákoníku.4. K odvolání žalobců ve vyjádření žalovaní sdělili, že žalobci pouze opakují neúspěšnou argumentaci z předchozích fází řízení. Smlouva vymezuje věcné břemeno dostatečně určitě. V případě, že by bylo věcné břemeno vykonáváno nikoli zdrženlivě, není na místě žaloba na určení jeho neexistence, ale žaloba negatorní. I nemožnost výkonu práva není důvodem pro vyhovění žalobě na určení neexistence věcného břemene, ale je povinností vlastníka nemovitosti věcným břemenem zatížené výkon takového práva umožnit. Soud se vypořádal s právní argumentací žalobců stran aplikovatelné judikatury. Určitost věcným břemenem dotčených nemovitostí je nepochybná, když ve smlouvě jsou zmíněny budova i pozemek a zřízeno právo průchodu a průjezdu budovou po pozemku k němu přiléhajícímu. K zamítnutí žaloby by postačilo i to, že ve vztahu k žalované 3) žalobci nijak nevymezili, čeho se žalobou domáhají.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal v celém rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Než odvolací soud přistoupil k posouzení napadeného rozhodnutí z hlediska namítaných vad, bylo nicméně třeba posoudit, zda žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., jak sami deklarovali s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4366/2015.7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2010, sp. zn. 25 Cdo 732/2008, vyplývá základní funkce určovací žaloby, jejíž „pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak (je na místě) v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků“. Primárním účelem určovací žaloby je tak definitivní vyřešení sporu mezi účastníky tak, aby byly právní vztahy mezi nimi postaveny na jisto a předešlo se sporům dalším.8. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně, z něhož dotyčný soud vyvodil správná skutková zjištění, vyplynulo, že žalobci jsou vlastníky několika jednotek vymezených v domě č. p. , číslo, s tím, že předmětem řízení učinili žalobci ty jednotky, které mají ve společném jmění manželů. Současně jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. , číslo, . Jak jednotky, tak i budova a pozemek jsou zatíženy věcným břemenem ve prospěch pozemku evidovaného ve vlastnictví žalovaných. Žalobci tak nepochybně mají aktivní věcnou legitimaci k podání určovací žaloby (rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001).9. U podílového spoluvlastnictví, v němž mají žalobci a žalovaná 3) společné části domu č. p. , číslo, a pozemek parc. , číslo, , je třeba zmínit, že se jedná o spoluvlastnictví k celku a ve smyslu § 1116 o. z. „se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba“. Z právního jednání týkajícího se společné věci „jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně“ podle § 1127 o. z.10. Z povahy podílového spoluvlastnictví je tedy zřejmé, že je-li předmětem řízení společná věc, nikoli pouze podíl na ní, je třeba, aby se takového řízení účastnili všichni podíloví spoluvlastníci jako účastníci hmotněprávního vztahu (rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2871/2010). Zde jsou všichni podíloví spoluvlastníci pozemku a současně vlastníci bytových jednotek vlastníky nemovitostí zatížených věcným břemenem. Taková účast všech v řízení má své procesní důsledky, neboť soudní rozhodnutí se vztahuje na všechny účastníky řízení, současně na všechny účastníky právního vztahu dle hmotného práva. Pouze vůči účastníkům řízení je soudní rozhodnutí v něm vydané závazné a definitivní vyřešení sporu mezi nimi je posléze projektováno i úspěšným zápisem výsledku řízení do katastru nemovitostí. Pro naplnění účelu určovací žaloby v poměrech podílového spoluvlastnictví (ale rovněž v poměrech řízení o určení existence či neexistence věcného břemene) je tedy třeba, aby byly touto žalobou definitivně vyřešeny vztahy mezi všemi subjekty v celém sporném rozsahu. Není-li tomu tak, žaloba nemůže být úspěšná (rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 795/2012), když nelze uplatnit závěr jinak patrné z usnesení Nejvyššího soudu z 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5582/2016).11. Ze spisu je patrné, že žalobní požadavek žalobců se týkal pouze dvou bytových jednotek ve společném jmění manželů žalobců a) a b) a celého pozemku parc. , číslo, , přestože sami žalobci jsou vlastníky pouze části z něj. Dále žalobce a) vlastní další bytové jednotky a s tím spojený podíl na daném pozemku. Poslední bytovou jednotku vlastní žalovaná 3) a ta má rovněž podíl na společném pozemku dotčeném věcným břemenem.12. K tomu, aby byl naplněn účel určovací žaloby a žalobci dosáhli cíle, který jejím prostřednictvím sledují, museli by účastníkem řízení být a soudní rozhodnutí zahrnovat nejen všechny ostatní spoluvlastníky (v intencích citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 2871/2010), ale rovněž i všechny ostatní bytové jednotky, resp. zatížené nemovitosti (včetně bytové jednotky vlastněné žalovanou 3/ i zbylé jednotky žalobců) a s nimi související spoluvlastnické podíly na pozemku parc. , číslo, . Není-li tomu tak, určovací žaloba neplní svůj účel a je to důvod k jejímu zamítnutí.13. Odvolací soud v tomto směru nepřehlédl, že soud prvního stupně se naplněním či nikoli naléhavého právního zájmu nezabýva