ECLI: ECLI:CZ:KSBR:2025:70.Co.189.2025.76 Datum: 2025-09-15 Předmět: o zaplacení částky 167 098,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. června 2025, č. j. 17 C 168/2023-56 Ustanovení: ["§ 150 z. č. 99/1963 Sb."] []
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení částky 167 098,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. června 2025, č. j. 17 C 168/2023-56. Aplikuje: § 150 (99/1963 Sb.).
1. Shora citovaným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 167 098,60 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 29 657,10 Kč, a to za tři úkony právní služby s odměnou 7 820 Kč/úkon spolu s paušální náhradou za každý z úkonů ve výši 2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč/úkon a daň z přidané hodnoty. Soud prvního stupně vyšel při stanovení odměny z tarifní hodnoty odůvodněné § 7 bod 5 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobce ani jeho zástupce se k jednání bez omluvy nedostavili.2. Pouze proti II. výroku citovaného rozsudku podal odvolání žalobce. Soud prvního stupně měl aplikovat § 150 o. s. ř., resp. náklady řízení nebyly správně vypočteny (aniž by uvedl, kde došlo k chybě výpočtu). Předvolání k jednání přehlédl, neboť to, že zásilka obsahuje předvolání, nebylo patrné z názvu zprávy došlé do datové schránky.3. Žalovaný k odvolání uvedl, že důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů nemůže být přehlédnutí předvolání k jednání. Nedbalost jednoho účastníka nelze přičíst k tíži druhého, který dbal ochrany svých práv. Žádný důvod pro postup soudu podle § 150 o. s. ř. není naplněn.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) a splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 205 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. a bez jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. dospěl k závěru, že není důvodné.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. „účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl“.6. Podle § 150 o. s. ř. „jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat“.7. Zásadou ovládající rozhodování soudu o nákladech řízení je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V situaci, kdy je žaloba zamítnuta, úspěšným účastníkem je žalovaný, který má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Prolomení zásady, ostatně jako jakákoli výjimka z pravidla, je mimořádným postupem, pro který musí být splněny zvlášť závažné okolnosti. Zákon tyto mimořádné okolnosti nezmiňuje konkrétně, specifikuje je pouze typovými znaky. Musí jít o „důvody zvláštního zřetele hodné“.8. Mezi tyto důvody lze zahrnout jednak důvody vážící se k osobě účastníka, který je povinen náklady řízení úspěšné straně hradit, i důvody spjaté s osobou úspěšného účastníka. Je-li účastník řízení sociálně slabý, jehož by náklady řízení zasáhly natolik invazivním způsobem, že by to kolidovalo s obecnou představou proporcionality a spravedlnosti, jistě by bylo na místě k takové situaci přihlédnout. Tomu by současně musela komplementárně odpovídat situace osoby úspěšné, u níž by nepřiznání náhrady nákladů, na níž by s ohledem na výsledek řízení nárok měla, neznamenalo citelný zásah do její majetkové sféry. V prvé řadě soud tedy přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení.9. Okolnosti, jež má soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení zahrnout do svých úvah, má-li aplikovat § 150 o. s. ř., mohou plynout z obsahu spisu, spíše však lze očekávat, že takové argumenty budou snášet účastníci sami, a to již ve fázi nalézací, nikoli až ve stadiu řízení odvolacího, byť ani taková situace není vyloučena. Jakkoli platí, že je „soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout“ (nález Ústavního soudu z 12. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 305/2003), není tato jeho povinnost zcela bezbřehá. Tam, kde neplynou tyto okolnosti ze spisu, není jeho úkolem soudu je za každou cenu vyhledat. Naopak, účastník, který se domáhá tohoto výjimečného postupu, musí takové okolnosti tvrdit.10. Ze strany žalobce, který se z jednání neomluvil, byť mu řádně bylo předvolání doručeno, je uváděn jako jediný důvod to, že toto předvolání přehlédl. Jeho argumentace se nijak nedotýká majetkové sféry či osobních poměrů. Dle odvolacího soudu se v projednávané věci nejedná o důvod zvláštního zřetele hodný, na jehož základě by bylo možné prolomit zásadu úspěchu ve věci pro účely rozhodnutí o nákladech řízení.11. Předvolání k jednání bylo stejným způsobem zasláno i druhé straně, která neměla problém se jej účastnit. Bylo na žalobci, jakým způsobem si uspořádá chod kanceláře, aby byl o všech podstatných skutečnostech včas informován. Zpráva obsahující předvolání k jednání byla oprávněnou osobou z datové schránky vyzvednuta 4. 4. 2025, tedy s dostatečným časovým předstihem před termínem jednání a míra seznámení se s takovou zprávou ze strany adresáta, jde výlučně k jeho tíži. Měl-li by soud přistoupit k zohlednění postupu žalobce, bylo by mu přičteno k dobru jeho vlastní nedbalé jednání, zatímco úspěšný žalovaný, který byl dbalý svých práv, resp. i procesních povinností, by za svou zodpovědnost byl „po zásluze potrestán“. Nelze připustit, aby výjimečný postup podle § 150 o. s. ř. byl užíván právě tímto způsobem. Námitka, že soud měl aplikovat § 150 o. s. ř. je tak zcela nedůvodná, když ani soud žádné důvody pro jiný postup z obsahu spisu neshledal.12. Stran další námitky spočívající v nesprávném výpočtu náhrady nákladů je třeba uvést, že ani ta není důvodná.13. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu „není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.“.14. Podle § 7 bod 5 advokátního tarifu „sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč (částku) 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč“.15. Zástupce žalovaného vyúčtoval úkony právní služby dle obsahu spisu, jež dle odůvodnění napadeného rozsudku spočívaly v přípravě v převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu) a účasti u jednání. S ohledem na předmět řízení činila sazba odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu částku 7 820 Kč, jak správně určil soud prvního stupně. K odměně zástupce je též třeba přičíst paušální náhradu výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, kterou soud prvního stupně rovněž určil správně, když zohlednil změnu právní úpravy s účinností od 1. 1. 2025. Rovněž neopomněl postupovat podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a přiznat i daň z přidané hodnoty, neboť je zástupce žalovaného jejím plátcem. Celkem tak zcela správně přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 29 657,10 Kč. Výpočet náhrady nákladů ze strany soudu prvního stupně tak není zatížen chybou.16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v napadeném výroku II. (§ 219 o. s. ř.).17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení plyne z ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce jako odvolatel nebyl úspěšný. Tarifní hodnotou je v tomto případě výše náhrady nákladů přiznaná soudem prvního stupně, neboť žalobce se domáhal nepřiznání náhrady v celém rozsahu (srovnej Svoboda, K., Hromada, M., Levý, J., Vláčil, D., Tlášková, Š., Pirk, T. Náklady řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 55). Výše náhrady se tak odvíjí od odměny podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu a činí 1 150 Kč za úkon v podobě vyjádření se k odvolání spolu s paušální náhradou za daný úkon ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a daní z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 336 Kč. Celkem tak činí náhrada nákladů odvolacího řízení, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. částku 1 936 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.