70 Co 226/2024-219 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 100 438,38 Kč (I. výrok) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 16 650 Kč (II. výrok).2. Soud prvního stupně takto zamítl žalobu na náhradu újmy podanou dle § 77a o.s.ř., odvíjenou z toho že v řízení vedeném Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 39 C 57/2021 byla vůči žalobci k návrhům žalovaného vydána dvě předběžná opatření, která byla následně zrušena odvolacím soudem. Žalobce v souvislosti s tím uplatnil vůči žalovanému nárok na úrok z prodlení ve výši 438,38 Kč, dovozovaný z toho, že na základě exekuce zahájené k návrhu žalovaného na vymožení předběžného opatření byly žalobci zajištěny peněžní prostředky ve výši 14 036 Kč a tyto neměl k dispozici od 12. 9. 2023 do 27. 11. 2023. Současně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč za újmu na své cti a pověsti způsobenou vedením exekučních řízení.3. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný se v řízení vedeném pod sp. zn. 39 C 57/2021 domáhal primárně určení, že je vlastníkem pozemku p. , číslo, v k. ú. , adresa, , eventuálně zřízení služebnosti užívání tohoto pozemku. Rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 39 C 57/2021-200, soud uvedenou služebnost ve prospěch žalovaného zřídil a proti tomuto rozsudku bylo žalobcem podáno dne 29. 3. 2023 odvolání, ve kterém žalobce ani slovem nezmínil, že již není vlastníkem pozemku p. , číslo, , respektive z něj oddělené sporné části , číslo, . Darovací smlouvou ze dne 1. 2. 2023 přitom žalobce daroval pozemek p. , číslo, své manželce s právními účinky vkladu ke dni 6. 2. 2023. Fakt, že již není vlastníkem pozemku, zmínil žalobce poprvé až v odvolání sepsaném dne 6. 6. 2023, kterým se bránil usnesení ze dne 18. 5. 2023, č. j. 39 C 57/2021-248, jímž bylo nařízeno předběžné opatření ukládající žalobci, aby se zdržel odstraňování opěrné zídky na pozemku a dalších terénních úprav a aby odstranil z pozemku kompostér.4. Soud prvního stupně dovodil, že chování žalobce, který v řízení vedeném pod sp. zn. 39 C 57/2021 již od 1. 2. 2023 věděl, že není nositelem práva, o které v řízení šlo, a nejenže o tom mlčel, ale dokonce se i nadále ve vztahu k soudu a žalovanému choval, jako by nositelem práva byl, je nepoctivým chováním ve smyslu § 6 odst. 1 o. z. V podstatě ihned po vydání rozsudku ze dne 25. 1. 2023, jímž bylo nepravomocně vyhověno požadavku žalovaného na zřízení věcného břemene užívání sporné části pozemku, daroval žalobce pozemek své manželce. Nebyl schopen sdělit věrohodný a přesvědčivý důvod darování a až na opakované dotazy sdělený důvod, že manželka předtím nic nevlastnila, je zjevně nepravdivý, neboť manželka je spolu s ním dlouhodobě rovnodílnou spoluvlastnicí pozemku p. , číslo, v k. ú. , adresa, , jehož součástí je stavba rodinného domu , číslo, , a s ním sousedícího pozemku p. , číslo, . To vedlo soud prvního stupně k přesvědčení, že ze strany žalobce šlo o schválnost, kterou chtěl zejména komplikovat průběh řízení vedeného pod sp. zn. 39 C 57/2021 poté, co v něm byl před soudem prvního stupně neúspěšný, čemuž koresponduje i zjištění, že žalobce o takto zásadní skutečnosti mající dopad na jeho účastenství v řízení mlčel a naopak stále jako vlastník vystupoval a naříkal, že v důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně mu k části předmětného pozemku zůstalo jen holé vlastnictví. Žalovaný v daném řízení podal dne 16. 5. 2023 návrh na nařízení předběžného opatření, kterému bylo usnesením ze dne 18. 5. 2023, č. j. 39 C 57/2021-248, vyhověno a žalobci bylo uloženo zdržet se odstraňování opěrné zídky, provádění terénních úprav na pozemku p. , číslo, a odstranit z tohoto pozemku kompostér. Toto usnesení napadl žalobce odvoláním, ve kterém poprvé bez dalších podrobností zmínil, že již není vlastníkem pozemku p. , číslo, , tedy i jeho sporné části p. , číslo, Mezitím stihl žalovaný podat dne 31. 5. 2023 návrh na nařízení exekuce k vymožení předběžným opatřením uložené povinnosti žalobce odstranit kompostér. Nařízená exekuce byla zastavena usnesením soudního exekutora ze dne 5. 9. 2023 poté, co bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2023, č. j. 58 Co 89/2023-321, usnesení o nařízení předběžného opatření zrušeno.5. Soud prvního stupně proto dovodil, že v důsledku nepoctivého počínání žalobce nebylo až do 6. 6. 2023 v daném řízení známo, že žalobce ve skutečnosti již není vlastníkem sporného pozemku, a je proto vinou samotného žalobce, že návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 16. 5. 2023 i návrh na nařízení jeho exekuce ze dne 31. 5. 2023 směřoval žalovaný stále proti žalobci. Žalovaný tak činil v dobré víře, že žalobce je stále vlastníkem sporného pozemku a proto, že na sporném pozemku byly v té době realizovány práce spočívající v odstraňování opěrné zídky a provádění dalších terénních úprav, což mohlo v žalovaném vyvolat přesvědčení, že důsledkem může být ohrožení jeho stavby. Fakt, že návrhy směřovaly vůči žalobci, je důsledkem porušení povinnosti žalobce počínat si v právních vztazích (tedy i v probíhajícím soudním řízení) poctivě (§ 6 o. z.) a otevřeně bez zbytečného odkladu informovat soud a ostatní účastníky sporu o změně v osobě vlastníka sporné věci v rámci povinnosti součinnosti dle § 6 o. s. ř.6. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný bezodkladně po zjištění, že žalobce ve skutečnosti již není vlastníkem sporného pozemku, navrhl dne 6. 6. 2023 v daném řízení postup dle § 107a o. s. ř., avšak o jeho návrhu bylo rozhodnuto až dne 29. 6. 2023 usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 58 Co 89/2023-287, které bylo zástupci žalovaného doručeno až dne 12. 7. 2023. Manželka žalobce se tak stala účastnicí daného řízení až dne 12. 7. 2023 a do té doby v něm byl žalovaným žalobce. Žalovaný se tak domáhal návrhem ze dne 3. 7. 2023 nařízení předběžného opatření vůči žalobci, čemuž bylo vyhověno usnesením ze dne 10. 7. 2023, č. j. 39 C 57/2021-313. Žalobce povinnost uloženou mu tímto předběžným opatřením nesplnil, a není proto v příčinné souvislosti s nařízeným předběžným opatřením újma, která žalobci vznikla tím, že se žalovaný domáhal splnění povinností v exekuci. K tomu soud prvního stupně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3665/2021. Za újmu vzniklou vedením exekuce ke splnění povinností uložených prvním předběžným opatřením si může žalobce sám a podání návrhu na exekuci nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, respektive za zneužití práva. Při podání návrhu na vymožení druhého předběžného opatření exekučně na žalobce jako povinného vycházel žalovaný z toho, že žalobce podle předběžného opatření povinným byl a za situace, kdy soud v dané věci převod vlastnického práva k pozemku k návrhu žalovaného ze dne 6. 6. 2023 nereflektoval, nezbylo žalovanému nic jiného, než exekuční návrh směřovat vůči žalobci. Proti jiné osobě tak učinit nemohl, neboť k přechodu práv a povinností by ve vykonávacím řízení bylo možno přihlédnout jen tehdy, jestliže nastal po vydání exekučního titulu.7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o nepoctivosti chování žalobce, k čemuž uvedl, že neměl žádnou zákonnou povinnost o změně vlastnictví pozemku informovat a především, že v době podání návrhu na vydání druhého předběžného opatření o ní věděli žalovaný i soud, který předběžné opatření vydával. Žalovaný vědomě podal návrh na vydání druhého předběžného opatření za situace, kdy si byl vědom, že návrh směřuje vůči osobě, která již nebyla vlastníkem předmětného pozemku, a nelze tedy souhlasit s tím, že si podání návrhu zavinil sám žalobce. Tento argument by snad mohl být relevantní jen při podání prvního návrhu, ale nikoli již v době podání návrhu druhého. Z pohledu § 77a odst. 1 o. s. ř. je navíc závěr o nepoctivosti chování žalobce nepodstatný, neboť odpovědnost žalovaného je objektivní a nemůže se jí zprostit, ledaže by k újmě došlo i jinak. Je přitom nepochybné, že k újmě by nedošlo bez vydání předběžného opatření a následného nařízení exekuce. Je zarážející, pokud soud prvního stupně shledal postup žalovaného za pochopitelný za situace, kdy předmětná rozhodnutí byla odvolacím soudem zrušena. Soud prvního stupně rovněž neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy směřující k prokázání újmy.8. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že pokud žalobce nesplnil povinnosti uložené předběžným opatřením, není posuzovaná újma v příčinné souvislosti s předběžným opatřením, a nejsou tedy naplněny předpoklady odpovědnosti dle § 77a o. s. ř. Nejsou naplněny ani předpoklady odpovědnosti dle § 2909 o. z., neboť nelze v žádném případě hovořit o tom, že by žalovaný žalobci způsobil úmyslně škodu porušením dobrých mravů či že by hlavním cílem jeho jednání bylo poškodit žalobce. Naopak to byl žalobce, kdo si v právním styk