70 Co 257/2024-374 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že se řízení o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 2 736 Kč, 8,5% úrok z prodlení z částky 456 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, 8,5% úrok z prodlení z částky 456 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, 8,5% úrok z prodlení z částky 456 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, 8,5% úrok z prodlení z částky 456 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, 8,5% úrok z prodlení z částky 456 Kč od 21. 11. 2021 do zaplacení a 8,5% úrok z prodlení z částky 456 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení zastavuje (I. výrok). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 56 809 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 120 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 2. 2021 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 3. 2021 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 4. 2021 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení, dále s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 921 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, z částky 1 921 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, z částky 1 921 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, z částky 1 921 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, z částky 1 921 Kč od 21. 11. 2021 do zaplacení a z částky 1 921 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, dále s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 2 377 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, z částky 2 377 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení a z částky 2 377 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení (II. výrok). Současně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 42 568 Kč (III. výrok).2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když bylo prokázáno, že žalovaná byla povinna hradit příspěvek na správu domu a pozemku, přičemž výše příspěvku jí byla řádně v souladu se stanovami žalobce oznámena. Veškeré platby ze strany žalované provedené na účet žalobce byly započteny a z větší části i samotnou žalovanou určeny na platby záloh na plnění spojená s užíváním bytu v souladu s § 1181 o.z. Soud prvního stupně se neztotožnil s obranou žalované, která uváděla, že jí nebyly platby za správu domu a pozemku vyúčtovány. Ze zákona i ze stanov žalobce ve vztahu k těmto platbám žádná taková povinnost neplyne. Dále soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitkám žalované, kterými napadala průběh schůze shromáždění vlastníků jednotek a následné rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, a to z důvodu, že se žalovaná nedomáhala soudní ochrany dle § 1209 o.z.3. Proti II. a III. výroku tohoto rozsudku podala odvolání žalovaná a navrhla jejich změnu zamítnutím žaloby či jejich zrušením a vrácením věci soudu prvního stupně. Uvedla, že závěry soudu o tom, že o částkách v předpisech žalobce bylo členskou schůzí řádně rozhodnuto a že předmětné předpisy byly žalované řádně doručeny, nemají oporu v provedeném dokazování. Z předmětného rozhodnutí společenství vlastníků jednotek nevyplývá, že by vlastníci rozhodli o položce označené jako základní platba. Tato tzv. základní platba byla součástí předpisů pro rok 2019 a 2020, a to bez další specifikace. Svým charakterem a obsahem však pod čl. 17, potažmo čl. 15 odst. 5 stanov žalobce nespadá. Nadto žalovaná z důvodu absence vyúčtování neví, na co jsou tyto finanční prostředky využity. Žaloba je tak minimálně ve vztahu k této neoprávněně účtované základní platbě ve výši 429 Kč nedůvodná. Dále žalovaná měla za to, že nedílnou součástí dokumentu, na kterém měla umístit svůj podpis a který je označen jako „rozpis měsíčních úhrad k 1. 1. 2020“, žádný předpis pro předmětný rok není (přestože by to tak být z důvodu určitosti mělo) a nejednalo se o převzetí předpisu příspěvku pro rok 2020, když z tohoto důvodu není pro žalovanou dosud závazný. Žalobce také soudu prvního stupně jako důkaz předložil předpis pro rok 2021 s datem 5. 3. 2024 v částce 2 383 Kč, když žalovaná pro rok 2021 předložila jeho znění ze dne 9. 6. 2021, z něhož se podává výše příspěvku v částce 1 921 Kč. Pro žalovanou tudíž nebylo jednoznačně a srozumitelně stanoveno, kolik má žalobci hradit, a pro jistotu tudíž hradila částku 3 226 Kč. Žalovaná dále namítala neplatnost usnesení přijatého na schůzi dne 29. 10. 2019, a to z důvodu, že nebylo přijato řádně, a dále z důvodu nejasností a neurčitostí, poněvadž listiny, které se schůze týkaly, vykazují rozdílné údaje. Rozhodnutí, kterým byla určena výše příspěvku, tak nebylo přijato řádně a nemůže být pro žalovanou závazné. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 803/2002 s tím, že závěry zde uvedené mohou být analogicky použity i na projednávanou věc.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení II. výroku napadeného rozsudku. Žalovaná pouze zopakovala stejná tvrzení, se kterými se soud prvního stupně vypořádal v rozsudku. V řízení před soudem prvního stupně nijak neuplatňovala argumentaci ohledně základní platby, ačkoliv jí v tom nic nebránilo. Nadto žalobce každou položku velmi podrobně zdůvodnil v podání ze dne 8. 3. 2024. Tvrzení, že žalovaná předpis pro rok 2020 nepřevzala, se rovněž nově objevuje až v odvolacím řízení a nemělo by být k němu odvolacím soudem přihlíženo. Nadto je zjevná naprostá účelovost tohoto tvrzení. Žalovaná se sama bránila tím, že od 1. 7. 2021 měla dle jí doručeného rozpisu hradit příspěvek jen ve výši 1 921 Kč, což žalobce uznal a v potřebném rozsahu vzal žalobu zpět. Žalovaná sama potvrdila vědomost o obsahu předpisu, který však stejně nedodržovala. Námitky o neplatnosti rozhodnutí shromáždění nelze v tomto řízení uplatňovat. Odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu na projednávanou věc vůbec nedopadá.5. Žalobce podal odvolání proti III. výroku napadeného rozsudku a navrhl jeho změnu na částku 53 608 Kč. Soud prvního stupně dle názoru žalobce adekvátně neodůvodnil, proč mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za vyjádření ze dne 26. 3. 2024, vyjádření ze dne 15. 4. 2024 a vyjádření ze dne 5. 6. 2024.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o.s.ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o.s.ř.), byla podána včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích důvodů, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a odvolání žalobce je částečně důvodné.7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 21. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci částku ve výši 59 545 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka představovala neuhrazené příspěvky na správu domu a pozemku, a to za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 do dne podání žaloby, k jejichž úhradě byla žalovaná dle § 1180 o.z. povinna. Část dluhu žalované na povinnosti hradit příspěvek za rok 2020 zanikla v důsledku jednostranného započtení nároků žalované vyplývajících z vyúčtování záloh na služby poskytované s užíváním bytu za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, které provedl žalobce dopisem ze dne 2. 8. 2022.8. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila, přičemž její námitky směřovaly především do absence vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku. Dále namítala že si měl žalobce počínat zmatečně a netransparentně a že předmětné usnesení shromáždění vlastníků, kterým bylo rozhodnuto o příspěvku, bylo neplatné.9. Podáním ze dne 4. 6. 2024 žalovaná uplatnila vzájemným návrhem dle § 97 odst. 1 o.s.ř. nárok na zaplacení částky 6 500 Kč, a to z titulu zákonné pokuty z důvodu prodlení s předložením řádného vyúčtování. Usnesením ze dne 10. 6. 2024, č. j. 12 C 241/2022-311, soud prvního stupně tento nárok žalované vyloučil k samostatnému řízení. Následně usnesením ze dne 26. 7. 2024, č. j. 12 C 149/2024-16, soud prvního stupně toto řízení zastavil dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., tedy z důvodu, že marně uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku.10. Podáním ze dne 19. 8. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 2 736 Kč, která představovala rozdíl ve výši příspěvků původně požadovaných žalobou ze dne 21. 11. 2022 za období od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 2 377 Kč měsíčně (tj. celkem 14 262 Kč) a výší příspěvků požadovaných dle předpisu ze dne 9. 6. 2021 za období od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 1 921 Kč měsíčně (tj. celkem 11 526 Kč). Žalobce uvedl, že vzhlede