70 Co 48/2025-387 — Krajský soud v Brně

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů, rozdělení hodnot, které náležely do společného jmění manželů, a vyplacení vypořádacího podílu (výrok I.). Dále soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 162 607,83 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně opustila společnou domácnost se žalovaným v listopadu 2019, přičemž manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Blansku z 19. 5. 2020, č. j. 6 C 17/2020-28, s právní mocí k 25. 5. 2020. Dne 6. 3. 2021 mezi sebou účastníci uzavřeli smlouvu o vypořádání společného jmění manželů, jejíž text připravovala tehdejší zástupkyně žalobkyně. V průběhu jednání o okruhu věcí tvořících součást společného jmění si účastníci vyměňovali vzájemné informace, když žalobkyně vycházela z těch, které měla k dispozici. Žalovaný doplnil pouze notebook, proto se domnívala, že nad rámec věcí ve smlouvě uvedených nic dalšího součástí společného jmění manželů není. Žalovaného se nijak neptala na podnikání, ani obchodní závod nebo na konkrétní účet u banky. Běžným účtem dle smlouvy myslela pouze účet u Komerční banky, protože z něj jí byly posílány peníze na děti po opuštění společné domácnosti. Žalovaný se o dalším účtu u Equa banky nezmínil, proto měla za to, že je již zrušený. O spořícím účtu jí měl žalovaný sdělit, že byl zrušen, nepožadovala, aby byly do smlouvy zahrnuty prostředky tam umístěné. Žalobkyně rovněž věděla, že za trvání manželství žalovaný opakovaně nakupoval a prodával vozidla, o konkrétních však neměla informace, neboť se žalovaným již nežila. Nenapadlo jí zeptat se, co s těmi auty je. Nepožadovala ani vypořádání vozidla VW Passat, jakkoli tušila, že patří do společného jmění manželů. Výsledky jednání právních zástupců neověřovala, stěžejní pro ni bylo jednání o dětech. Žalovaný obchodní závod do společného jmění manželů neuvedl, neboť jej považoval za normální práci, na koupi VW Passat si vzal úvěr, na jehož sjednání se žalobkyně nedotazoval, protože spolu již nebydleli. Ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství měl žalovaný vedeny na své jméno stavební spoření, vkladní knížku, spořící účet a běžný účet u Komerční banky, a. s. Současně na něj k danému datu bylo evidováno šest motorových vozidel.3. Podle čl. III již zmíněné smlouvy o vypořádání společného jmění z movitých věcí do vlastnictví žalovaného náležely tam výslovně uvedené movité věci, jakož i věci umístěné ve specifikované nemovitosti, žalobkyni pak věci, které si odvezla, a věci, jež má ve své držby. Oba účastníci prohlásili, že si jsou stavu a okruhu věcí vědomi a nepožadují podrobnější soupis. V čl. IV bylo konstatováno, že ve společném jmění se nacházely pohledávky ke dvěma běžným účtům, které si rozdělili podle toho, na čí jméno byly zřízeny, s tím, že rozsah pohledávek je mezi nimi nesporný a jiné součástí společného jmění manželů nejsou. V čl. V byly řešeny závazky, o nichž uvedli, že kdyby se nějaký po zániku společného mění objevil, připadl by tomu, který jej sjednal. Podle čl. VIII účastníci považovali vypořádání společného jmění manželů za kompletní a učiněné beze zbytku.4. Po právní stránce soud prvního stupně v intencích § 555 o. z. a násl. dovodil z textu smlouvy o vypořádání společného jmění účastníků jejich skutečnou vůli směřující k vypořádání společného jmění manželů zcela a úplně a současně jejich vzájemný závazek nepožadovat po druhém čehokoli z titulu vypořádání společného jmění manželů v budoucnu. Jelikož je civilnímu právu vlastní zásada pacta sunt servanda, měli by účastníci uvedený právní princip respektovat. Je totiž výrazem nejen smluvního závazku, ale rovněž právní jistoty a stability právních vztahů. Jedná se o klíčový princip smluvních vztahů. Tvrzení žalobkyně, že smlouvu uzavřela v omylu, nepovažoval za relevantní. Aby bylo možné omyl účastníka zohlednit, muselo by se v prvé řadě jednat o omyl týkající se rozhodné skutečnosti, muselo by se jednat o situaci, kdy mýlící se osoba by k uzavření dohody nepřistoupila, věděla-li by o daném omylu, a druhá strana by v omyl jednajícího sama uvedla. Omyl musí být podstatný, tedy takový, pro který by jinak k právnímu úkonu nedošlo, a osoba, jíž byl právní úkon adresován, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Omyl musí být současně omluvitelný, tedy takový, k němuž došlo přesto, že jednající osoba vynaložila obvyklou míru opatrnosti, aby se mu vyhnula.5. Podle soudu prvního stupně na straně žalobkyně nebyl přítomen takový typ omylu podle § 583 o. z., pro který by bylo možné jej vzít v úvahu a považovat smlouvu za neplatnou. V prvé řadě nebylo zjištěno ničeho ohledně lstivosti nebo předstírání rozhodných skutečností ze strany žalovaného. Žalobkyně byla o většině účtů informována. Sama měla povědomí o účtech u Raiffeisenbank, ČSOB a Komerční banky. Její představa, že žalovaný účty zrušil, není podložena jakýmkoli jednáním, jímž by si uvedené okolnosti prověřila. Plyne pouze z toho, že jí z nich nepřicházely žádné platby. Ve vztahu ke stavebnímu spoření rovněž nejednala s dostatečnou mírou opatrnosti, neboť se žalovaného na nic nezeptala a jeho informace neprověřila, ani ve vztahu k zůstatku. Pouze u dvou účtů dospěl soud prvního stupně k závěru o omylu, ovšem tento omyl nepovažoval za podstatný vzhledem k výši zůstatků na nich k rozhodnému datu – 1 015,43 Kč. U motorových vozidel rovněž žalobkyně nevyvinula dostatečnou míru obezřetnosti, když o nákupu a prodeji vozidel žalovaným za trvání manželství věděla, jejich okruh si však neprověřila, ani dotazem na registr vozidel. I zde tak jde o omyl neomluvitelný. Též o existenci obchodního závodu žalovaného žalobkyně měla povědomí, pouze se domnívala, že není součástí společného jmění manželů. Její právní omyl je neomluvitelný, zejména za situace, kdy při uzavírání smlouvy vypořádání společného jmění manželů byla právně zastoupena.6. Ve vztahu k nákladům řízení soud prvního stupně vyšel z hodnoty vypořádávaného majetku dle žalobního návrhu (1 006 672,43 Kč), když za tarifní hodnotu vzal její polovinu. Žalovanému přiznal náhradu nákladů zahrnující odměnu ve výši 10 340 Kč/úkon za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání z 12. 10. 2023, 15. 1. 2024, poradu s klientem z 8. 1., 18. 9. a 8. 10. 2024, nahlížení do spisu z 16. 9. 2024, účast na jednání 14. 10. 2024. Ve výši poloviny odměnu přiznal za úkony v podobě účasti na přípravě jednání z 11. 12. 2023, 29. 1., 11. 3. a 25. 9. 2024 a za účast na jednání při vyhlášení rozhodnutí 23. 10. 2024. Dále přiznal 13 režijních paušálů á 300 Kč a cestovní náhrady za účast na přípravách jednání a jednání samém a s tím související náhradu za zmeškaný čas a daň z přidané hodnoty. V odůvodnění není uvedeno, jak dospěl k výsledné tarifní hodnotě s výjimkou obecného sdělení o její výši dané jednotlivými věcmi, pohledávkami a dluhy, které byly předmětem vypořádání.7. Proti citovanému rozsudku se odvolala žalobkyně. Měla za to, že soud prvního stupně nebyl konzistentní, když dospěl k závěru, že účastníci měli v úmyslu vypořádat celé společné jmění manželů, nerespektoval však ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Nezohlednil, že ohledně jí uváděných hodnot nebylo sjednáno, jakým způsobem by mezi účastníky měly být vypořádány. Žádné sběrné ustanovení totiž smlouva neobsahovala. Soud prvního stupně též připustil, že alespoň zčásti žalobkyně v omylu jednala, tudíž na některé hodnoty se smlouva vztahovat nemohla. Některé hodnoty totiž byly žalovaným při sjednávání smlouvy zamlčeny. Soud tak v rámci posouzení zohlednil dva typy péče, kterou měla žalobkyně při sjednávání smlouvy vynaložit, když u některých mohla vycházet pouze ze sdělení žalovaného, jenž ji ujistil, že nic dalšího součástí společného jmění manželů není. Z rozsudku též není patrné, jakým způsobem soud dospěl k určení tarifní hodnoty, jak ocenil předmět řízení, a jeho závěry jsou tak nepřezkoumatelné. Současně nerespektoval judikaturu Ústavního soudu týkající se náhrady nákladů řízení v řízeních označovaných jako tzv. iudicia duplex, a nijak neodůvodnil, proč se od zásady, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení v takovém typu řízení nemá, odchýlil. Zároveň bylo ve skutečnosti prokázáno, že žalovaný část hodnot před žalobkyní zatajil.8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že její tvrzení o lsti z jeho strany jsou účelová. Sama uzavřela smlouvu, v níž deklarovala, že obsahuje všechny součásti společného jmění manželů. Neuvedla však, že na její výlučný majetek byly prováděny investice. Snaží se tak nemravně vymoci další majetek. Žalobkyně rovněž opomíjí, že smlouva mezi nimi uzavřená sběrná ustanovení obsahuje, v každém případě potenciální další hodnoty pokrývá ujednání, že nic dalšího součástí společného jmění manželů není a vůči sobě manželé z tohoto titulu nemají do budoucna žádných závazků. Žalobkyně nevynaložila náležitou péči ke zjištění případný