74 Co 199/2024-203 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „okresní soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 91 969,39 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 22. 7. 2023 do 14. 8. 2023 a z částky 2 996 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 11 909,76 Kč, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 89 967,39 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 170,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 583 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení a z částky 98 300,15 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 480 Kč (III. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“), a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se banka zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný mohl využívat služby přímého bankovnictví. Poskytované bankovní služby se žalovaný zavázal bance hradit dle tarifu AKTIVNÍ účet spolu s poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen „Ceník“).b) Nedílnou součást Smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky, podle kterých byla banka oprávněna od Smlouvy odstoupit při nepovoleném záporném zůstatku na účtu s účinky ke dni doručení oznámení o odstoupení, případě k datu uvedenému v oznámení. Nepovolený záporný zůstatek znamenal pohledávku banky vzniklou čerpáním většího množství prostředků z účtu, než je disponibilní zůstatek, případně pohledávku banky, k jejíž úhradě prostředky na účtu nepostačovaly.c) Podle Ceníku činil poplatek za výzvu k zaplacení dluhu 499 Kč. Poplatek za vedení účtu nebyl sjednán.d) Žalovaný prostřednictvím elektronického klíče dne 17. 8. 2020 navrhl bance, aby s ním uzavřela smlouvu o půjčce na kliknutí (dále jen „Smlouva o půjčce“) s navrhovanou výší úvěru 100 000 Kč, výší měsíční splátky 1 674,51 Kč a úrokovou sazbou 15,99 % ročně.e) Banka návrh Smlouvy o půjčce dopisem ze dne 17. 8. 2020 akceptovala.f) Žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč na účet dne 17. 8. 2020.g) Dle tvrzení žalobce banka před uzavřením Smlouvy o půjčce prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobce nekonkretizoval, jaké informace banka od žalovaného požadovala a získala, nepředložil ani odkazované interní systémové záznamy.h) V protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta byl žalovaný hodnocen na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 18 363 Kč.i) Podle výpisu z účtu žalovaného (vyžádaného soudem) za období od 7. 1. 2020 do 31. 8. 2020 účet každý měsíc vykazoval záporný konečný zůstatek. Ke dni 1. 8. 2020 činil zůstatek na účtu žalovaného - 510,33 Kč.j) Z titulu Smlouvy o půjčce žalovaný bance uhradil celkem 11 026,61 Kč.k) Na základě Smlouvy banka poskytla žalovanému službu Bezúročná rezerva, ve které se zavázala realizovat platební příkazy žalovaného i pokud by jejich provedením došlo k přečerpání kladného zůstatku, a to až o 1 000 Kč. Žalovaný byl povinen takto poskytnutou částku vrátit do jednoho roku od čerpání. V případě neuhrazení v této době se stal záporný zůstatek na účtu nepovoleným záporným zůstatkem a banka byla oprávněna od služby odstoupit s účinky ke dni uvedenému v oznámení o odstoupení.l) Ke dni 19. 7. 2023 se žalovaný dostal do nepovoleného záporného zůstatku na účtu po splatnosti ve výši 1 000 Kč.m) Vzhledem k porušení smluvních podmínek banka úvěr zesplatnila k 21. 7. 2023.n) Banka vyzývala žalovaného od prosince 2022 do března 2023 čtyřmi výzvami k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na výzvy nereagoval.o) Banka dopisem ze dne 28. 7. 2023 od Smlouvy odstoupila ke dni 14. 8. 2023.p) Banka pohledávky za žalovaným postoupila dne 30. 8. 2023 na žalobce. Žalovanému změnu věřitele oznámila dopisem ze dne 14. 9. 2023.3. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 588, § 1970, § 2662, § 2993 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 75, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.4. Soud posoudil Smlouvu jako platně uzavřenou smlouvu o účtu.5. Na základě služby Bezúročná rezerva se žalovaný dne 19. 7. 2023 dostal do záporného zůstatku na běžném účtu ve výši 1 000 Kč, který nevyrovnal v dohodnuté době. Banka poskytnutý úvěr zesplatnila k 21. 7. 2023 a v souladu se smluvním ujednáním odstoupila od Smlouvy k 14. 8. 2023. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 000 Kč z titulu poskytnutého úvěru (nesplaceného záporného zůstatku na účtu) spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.6. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci také částku 1 996 Kč z titulu dohodnutých poplatků za 4 výzvy k zaplacení dluhu po 499 Kč, spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po odstoupení od Smlouvy, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Vzhledem k tomu, že poplatek za vedení účtu nebyl dohodnut, soud žalobu co do částky 2 583 Kč s požadovaným úrokem z prodlení od 15. 8. 2023 do zaplacení, zamítl.8. Uzavřenou Smlouvu o půjčce posoudil soud jako spotřebitelskou smlouvu.9. Soud shrnul, že žalobce v řízení obecně uvedl, že před uzavřením Smlouvy o půjčce banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že po žalovaném vyžadovala informace k jeho poměrům, což nevypovídá nic o tom, jaké konkrétní informace měla k dispozici k příjmům a výdajům žalovaného. Absence těchto tvrzení a důkazů znemožnila soudu zhodnotit, zda a jak byla úvěruschopnost žalovaného posouzena. Pokud žalobce tvrdil, že po provedení potřebných lustrací, dle informací získaných od žalovaného a z interních zdrojů, dospěla banka k závěru, že žalovaný má disponibilní prostředky na splácení úvěru, tak toto tvrzení vyvrací výpis z účtu žalovaného za období od 7. 1. 2020 do 31. 8. 2020, ze kterého vyplývá, že žalovaný neměl disponibilní peněžní prostředky na splácení úvěru.10. Na tomto základě dospěl soud k závěru, že banka nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých splátkách, proto Smlouvu o půjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili. Proto soud uložil žalovanému vrátit žalobci poskytnutou jistinu úvěru ve výši 88 973,39 Kč (částku 100 000 Kč poníženou o úhrady ve výši 11 026,61 Kč).11. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností spotřebitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě se žalovaný do prodlení nedostal, neboť mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, proto soud stanovil splatnost svým rozhodnutím. Žalovaný byl v řízení nečinný, nesdělil své aktuální poměry, proto soud stanovil jeho platební povinnost dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení částečně úspěšnému žalobci (po kapitalizaci požadovaného příslušenství) přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 34 %.13. Proti části druhého výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 973,39 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, a proti souvisejícímu III. výroku o nákladech řízení, podal žalobce odvolání. Namítal, že nárok na úroky z prodlení vyplývá ze zákona, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Banka svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla částku 100 000 Kč. V prodlení je dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplnil, proto po něm může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen toto splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce považoval za první den prodlení 30. 9. 2023, v návaznosti na výzvu k plnění dluhu novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2023, které bylo žalovanému odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se dne 30. 9. 2023 žalovaný dostal do prodle