74 Co 27/2025-98 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 404 083,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 11. 2023 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 68 540,30 Kč, úroku ve výši 4,85 % ročně z částky 472 623,66 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 472 623,66 Kč od 1. 7. 2023 do 14. 11. 2023 a z částky 68 540,30 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení (II. výrok) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 830,50 Kč (III. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Žalovaný se , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „předchůdce žalobce“) uzavřel dne 17. 12. 2020 smlouvu o Úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem číslo , č. účtu, ve výši 500 000 Kč (dále jen „Smlouva“). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 310 Kč, přičemž částku 500 Kč byl povinen žalovaný vkládat na účet stavebního spoření.b) Žalovaný čerpal úvěr ve výši 500 000 Kč dne 19. 1. 2021.c) Žalovaný na svůj dluh ze Smlouvy uhradil pouze 95 916,64 Kč (25 splátek po 3 310 Kč + zůstatek účtu stavebního spoření ve výši 13 166,64 Kč).d) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 10. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.e) Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí ve státním/obecním bytě, je zaměstnaný s příjmem 25 025 Kč měsíčně, měsíční výdaje jeho jednočlenné domácnosti činí 8 400 Kč, nájemné ve výši 0 Kč.f) Předchůdce žalobce v rámci zkoumání úvěruschopnosti příjmy žalovaného ověřil potvrzením zaměstnavatele.g) Výdaje žalovaného předchůdce žalobce stanovil s využitím statistických dat a normativních nákladů na bydlení na částku 8 128 Kč.h) Předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr již osobní úvěr od jiné banky ve výši 411 100 Kč s měsíčními splátkami po 8 336 Kč.i) Předchůdce žalobce si opatřil potřebné doklady osvědčující příjmovou situaci žalovaného. Neprověřil však výdaje žalovaného, když nezjišťoval skutečné náklady jeho domácnosti.j) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 10. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2395, § 2993, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a na podkladě relevantní judikatury – k následujícím závěrům:a) Smlouva je smlouvou o úvěru.b) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.c) Důsledkem neplatnosti Smlouvy je povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnutou nevrácenou jistinu ve výši 404 083,36 Kč (500 000 Kč – 95 916,64 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení.d) Nárok se stal splatný na výzvu dne 14. 11. 2023 v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 7. 11. 2023. Od 15. 11. 2023 náleží žalobci z přiznaného bezdůvodného obohacení zákonné úroky z prodlení.e) V řízení úspěšnější žalobce má, dle poměru procesního úspěchu a neúspěchu, právo na náhradu 54 % jemu vzniklých nákladů řízení.4. Proti II. a III. výroku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu, že jeho právní předchůdce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného. Poukázal na podání ze dne 2. 9. 2024, ve kterém popsal postup při zkoumání jeho úvěruschopnosti. Zdůraznil, že při ověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr nebylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného, jeho tvrzení byla ověřována a bylo vycházeno i z jiných informačních zdrojů. Zopakoval, že bylo ověřováno, jaká byla předchozí splátková morálka žalovaného a zda žalovaný neměl v interní evidenci právního předchůdce žalobce relevantní negativní informace. Bylo dále ověřeno, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. Z Bankovního registru klientských informací předchůdce žalobce ověřil existenci dalších úvěrů a s využitím statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení byly stanoveny obvyklé výdaje žalovaného. Tento postup dokládá, že právní předchůdce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného aktivně prověřil všechny relevantní informace a využil dostupné nástroje pro zhodnocení finanční situace žalovaného. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, zdůraznil, že případné samotné pochybení poskytovatele při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele automaticky nevede k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Klíčovým faktorem je skutečnost, zda existují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná pouze tehdy, pokud poskytovatel úvěru nedostatečně posoudil úvěruschopnost klienta a kdyby tak učinil řádně, zjistil by, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Z provedeného dokazování však žádná taková skutečnost nevyplynula. O reálné schopnosti žalovaného splácet úvěr (tj. o jeho bonitě v době poskytnutí úvěru) svědčí i skutečnost, že žalovaný řádně splácel úvěr po dobu více než dvou let. Pokud by žalovaný nebyl v době uzavření Smlouvy patřičně bonitní, těžko si lze představit, že by byl schopen uhradit dvacet pět splátek úvěru. Soudu současně vytkl, že při výpočtu uhrazené části úvěru nesprávně na úhradu žalovaného započetl celou částku ve výši 13 166,64 Kč specifikovanou ve výpise z účtu úvěru ze stavebního spoření jako „převod zůstatku účtu stavebního spoření“. Tato částka se skládala z převedených vkladů, které se převáděly z pravidelných měsíčních plateb a ve výpise byly uvedeny jako „Vklad/převod z platby zaslané na účet překlen. úvěru“. Součet takto převedených peněz v průběhu trvání úvěrového vztahu byl 12 000 Kč. Započtením částky ve výši 13 166,64 Kč tak došlo k dvojímu započtení, když soud prvního stupně započítával celé splátky na překlenovací úvěr ve výši 3 310 Kč a současně započetl i zůstatek účtu stavebního spoření, na který se právě převáděla část splátek uhrazených na překlenovací úvěr. Na plnění ze strany žalovaného měl být správně započten pouze rozdíl těchto částek ve výši 1 166,64 Kč. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je zčásti důvodné.8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku.9. Předmětem odvolacího řízení bylo na podkladě odvolacích námitek žalobce posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti Smlouvy a od toho odvislé posouzení, zda žalobci vznikl nárok na uhrazení žalobou uplatněných (smluvních) nároků, jakož i případné posouzení správnosti výpočtu výše vzniklého bezdůvodného obohacení žalovaného.10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování výpisem z úvěrového účtu, posouzením úvěruschopnosti klienta, žádostí o úvěr od , Anonymizováno, a potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance.11. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 28. 12. 2020 do 12. 10. 2023 bylo ve shodě se soudem prvního stupně prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr dne 19. 1. 2021. Žalovaný uhradil 25 splátek po 3 310 Kč. Z těchto splátek byla žalovanému stržena celkem částka 12 000 Kč jako Smlouvou předvídaný vklad na účet překlenovacího úvěru. Současně ve výpisu figuruje zpětný převod (vklad) zůstatku účtu stavebního spoření ve výši 13 166,54 Kč.12. Z nedatované listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ obsahující rekapitulaci postupu předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně prokázáno, že příjem žalovaného byl ověřen potvrzením vystaveným zaměstnavatelem žalovaného. Předchůdce žalobce z insolvenčního rejstříku zjistil, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, z informací z , Anonymizo