74 Co 5/2025-411 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 525 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 1. 7. 2018 do zaplacení (I. výrok), žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 139 590 Kč (II. výrok) a žalovanému vrátil složenou zálohu na náklady důkazu ve výši 2 000 Kč (III. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Od roku 2010 do 19. 5. 2017 byla předsedou představenstva žalobce , jméno FO, a od 19. 5. 2017 , právnická osoba, . Po celé rozhodné období o záležitostech žalobce fakticky rozhodoval , právnická osoba, .b) Žalovaný je fyzická podnikající osoba.c) Společnost , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “) jako věřitel, společnost , právnická osoba, . (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) jako prodejce a žalobce jako klient, uzavřeli dne 24. 2. 2011 úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, (dále jen „úvěrová smlouva“), ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala financovat část kupní ceny ve výši 307 500 Kč užitkového automobilu do 3,5 t, značky , Anonymizováno, , s rokem uvedení do provozu 2007, číslo technického průkazu , IBAN, , počtem ujetých kilometrů 25 000 a číslem karoserie VIN: , VIN kód, (dále jen „Vozidlo“), který koupil žalobce od prodejce za částku 615 000 Kč vč. DPH. Žalobce se zavázal věřiteli hradit úvěr 36 měsíčními splátkami po 9 750 Kč. Zbytek kupní ceny (akontaci) ve výši 307 500 Kč měl prodejci zaplatit žalobce.d) Akontaci ve výši 307 500 Kč uhradil žalovaný.e) Dohodou o přistoupení k závazku ze dne 24. 2. 2011 přistoupil žalovaný jako další dlužník k závazku žalobce z úvěrové smlouvy a zavázal se za něj splnit peněžité závazky plynoucí z úvěrové smlouvy.f) Úvěr byl zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle které bylo vlastnické právo k předmětu financování převedeno na , Anonymizováno, .g) Vozidlo si vybral žalovaný, o jeho koupi jednal se společností , Anonymizováno, . Úvěrová a kupní smlouva se žalovaným nebyla uzavřena pro jeho nedostatečnou úvěruschopnost.h) Vozidlo kupoval žalovaný. Žalobce byl ve smlouvě uveden formálně, aby bylo zajištěno financování koupě.i) Klíče od Vozidla převzal žalovaný.j) Účastnící se dohodli, že žalovaný bude užívat Vozidlo bezplatně s tím, že bude namísto žalobce hradit společnosti , Anonymizováno, úvěrové splátky.k) Žalovaný měl dle dohody účastníků hradit pouze 34 úvěrových splátek.l) Mezi účastníky bylo ujednáno, že po úhradě úvěru žalobce převede Vozidlo na žalovaného.m) Žalobce byl od 24. 2. 2011 zapsán ve velkém technickém průkazu Vozidla a vedl jej jako svůj majetek. Osvědčení o technické způsobilosti Vozidla platilo do dne 26. 1. 2014.n) Smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne 1. 3. 2011, uzavřenou mezi žalobcem (zastoupeným předsedkyní představenstva , jméno FO, ) jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, přenechal žalobce žalovanému od 1. 3. 2011 Vozidlo k dočasnému užívání na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno částkou 8 333 Kč měsíčně bez DPH. Povinností pronajímatele (žalobce) bylo hradit veškerou potřebnou údržbu Vozidla. Žalobce tuto povinnost neplnil.o) Žalovaný hradil servis Vozidla.p) Nepravdivým se ukázalo tvrzení žalobce, že hradil havarijní pojištění a další náklady spojené s provozem Vozidla.q) Žalovaný uhradil 34 splátek úvěru. Žalobce uhradil dvě poslední splátky.r) Úvěrová smlouva byla ukončena po uhrazení všech splátek dne 10. 4. 2014.s) Žalobce odstoupil od nájemní smlouvy pro neplacení nájemného dopisem ze dne 11. 6. 2014.t) Dne 11. 8. 2014 žalobce žalovaného vyzval k vydání motorového Vozidla.u) Žalovaný v rozhodném období nemohl Vozidlo užívat, neboť nebylo způsobilé k provozu. Žádné kilometry s Vozidlem nenajel.v) Žalobce opakovaně žalovaného vyzýval k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč měsíčně.w) Výzvou ze dne 2. 5. 2018 žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 645 000 Kč za období od září 2014 do května 2018.x) Žalovaný v dopise ze dne 25. 5. 2018 uvedl, že nárok neuznává, považoval jej za neodůvodněný. Poukázal na svoji úhradu akontace a na závazek žalobce bezúplatně převést vlastnické právo k Vozidlu.y) Žalobce neprokázal, že požadovaná platba 15 000 Kč měsíčně odpovídá obvyklému nájemnému Vozidla v daném místě a čase.z) Žalovaný vrátil žalobci Vozidlo dne 7. 2. 2020.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu soud v rovině právního posouzení věci vyšel z § 6, § 7, § 8, § 609, § 610, § 619, § 629, § 2991, § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 100 a § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k následujícím závěrům:a) Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení za dobu 35 měsíců před podáním žaloby není důvodná.b) Žalovaný byl oprávněn užívat Vozidlo bezplatně.c) Naopak to byl žalobce, kdo se bezdůvodně obohatil na úkor žalovaného, když žalovaný místo něj uhradil za Vozidlo v hodnotě 615 000 Kč akontaci 307 500 Kč.d) Úhrada akontace nebyla žalovanému žádným způsobem žalobcem kompenzována.e) Nárok na kompenzaci se promlčel ke dni 24. 2. 2013.f) K vyostření vztahů mezi účastníky přitom došlo minimálně v polovině roku 2013, podle emailové komunikace z prosince 2012 ještě dříve. Přesto se žalobce až do 11. 8. 2014 vydání Vozidla nedomáhal.g) Žalobce odstoupil od smlouvy o nájmu dopravního podniku, vyzval žalovaného k vydání Vozidla a podal žalobu o zaplacení nájemného a vydání Vozidla vedenou Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 200/2014 (dále jen „Související řízení“) v době, kdy byl nárok žalovaného na vrácení akontace promlčen.h) Kroky směřující k vydání Vozidla žalobce učinil až poté, kdy bylo zřejmé, že vlastnické právo k němu žalovaný neobhájí. Uplatnění námitky promlčení vůči kompenzační námitce žalovaného na vrácení akontace se příčí dobrým mravům, protože je výrazem zneužití práva vznést promlčecí námitku na úkor žalovaného, který se mohl spoléhat na příslib převodu Vozidla, když nadále přes zhoršení vztahů stran až do 24. 1. 2014 splácel úvěr a v užívání Vozidla mu nebylo bráněno.i) Žalovaný promlčení nároku na vydání akontace nezavinil.j) Požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za dobu, ve které měl žalovaný podle dohody účastníků Vozidlo již vlastnit, je nárokem nemravným.k) Souběžně se soud pokusil zjistit výši obvyklého nájemného za Vozidlo. Žádná z oslovených leasingových společností však nebyla schopna poskytnout relevantní informace.l) Byť je nájemní smlouva ze dne 1. 3. 2011 neplatná, neboť šlo o zastřený právní úkon, nájemné za 35 měsíců po 8 333 Kč by hypoteticky činilo částku 291 655 Kč. Po zápočtu akontace ve výši 307 500 Kč by žalovaný nedlužil ničeho.m) V řízení úspěšnému žalovanému soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení.n) Vzhledem k tomu, že žalovaným složená záloha na náklady důkazu ve výši 2 000 Kč nebyla využita, vrací se žalovanému.4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Zopakoval, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 3. 2018, č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2019, č. j. , Anonymizováno, , bylo postaveno najisto, že vlastníkem Vozidla je žalobce a Vozidlo bylo užíváno žalovaným bez právního důvodu. Na základě těchto dvou právních skutečností žalobci vznikl za předmětné období nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce tak má nárok na úhradu obvyklého nájemného v daném místě a čase, přičemž je třeba vyjít z cen nájemného, které v daném místě a čase platili nájemci za dlouhodobé užívání obdobných vozidel za obdobných podmínek. Vedle dlouhodobého nájemného vozidel v autopůjčovnách přichází do úvahy jako základ pro určení výše obvyklého nájemného obvyklá cena operativního leasingu, při kterém leasingový pronajímatel umožňuje leasingovému nájemci užívání předmětu leasingu (typicky automobilu) na určitou dobu, po které se věc vrací zpět pronajímateli. Nesouhlasil se závěrem soudu o rozporu jeho nároku s dobrými mravy. Úvaha soudu byla založena na poněkud komplikované konstrukci vycházející z předpokladu, že žalobce úmyslně postupoval tak, aby mohl vznést námitku promlčení ve vztahu ke kompenzační námitce žalovaného. Setrval na tom, že v řízení nebylo prokázáno uhrazení akontace žalovaným. Soud vycházel pouze z výslechů svědků, kteří nebyli osobně přítomni při sjednávání předmětné dohody. Naopak z pokladního dokladu, vystaveného společností , Anonymizováno, , vyplynulo, že platba byla přijata právě od žalobce. Soud dospěl k závěru, že akontace byla uhrazena žalovaným pouze na základě výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, – tehdejší manželky žalovaného. Údajný výběr finančních prostředků však zůstal pouze v rovině tvrzení svědkyně a skutečnost, že byly finanční prostředky z předmětného účtu skutečně vybrány, nebyla v tomto řízení prokázána