74 Co 59/2025-235 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 000 Kč a 29 771,88 Kč (I. a II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 8 339,31 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 38 111,19 Kč od 18. 9. 2023 do 15. 10. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 111,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 111,19 Kč od 16. 10. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 703,53 Kč od 15. 6. 2023 do 17. 9. 2023 (III. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že:a) Žalobce uzavřel s žalovaným dne 2. 8. 2021 Rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě které žalovanému vedl běžný bankovní účet č. , č. účtu, .b) Součástí Rámcové smlouvy byly obchodní podmínky, ve kterých se žalovaný zavázal udržovat kladný zůstatek na účtu.c) Žalovaný se dostal do záporného zůstatku ve výši 1 000 Kč, který neuhradil ani na výzvu žalobce.d) Žalobce s žalovaným uzavřel dne 1. 8. 2022 Dodatek č. 3 k Rámcové smlouvě (dále jen „Smlouva“), na základě kterého žalovanému poskytl úvěr ve výši 51 000 Kč s úrokovou sazbou 17,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 174 Kč.e) Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjem 27 000 Kč měsíčně, je svobodný, hradí nájem ve výši 6 500 Kč měsíčně, další náklady má ve výši 4 000 Kč měsíčně.f) Žalobce prověřoval žalovaného v dostupných interních a externích databázích.g) Žalobce neprověřil příjmy a zejména výdaje žalovaného. Žalobce ani netvrdil, že by žalovaným uvedené příjmy a výdaje ověřoval.h) Žalovaný na svůj dluh ze Smlouvy uhradil pouze 21 228,12 Kč.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 2395, § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Žalobci vznikl dle smlouvy o běžném účtu nárok na zaplacení nepovoleného debetního zůstatku na účtu.b) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru.c) Žalobce nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.d) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z důvodu nemožnosti učinění závěru o splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.e) Žalovaný je povinen vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru) ve výši 29 771,88 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradou žalovaného.f) Úspěšnějšímu žalovanému nevznikly žádné náklady řízení.4. Proti III. a IV. výroku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu, že nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného. Zopakoval, že žalovanému úvěr poskytl jako tzv. rozesplátkovaný kontokorent, kterým byl doplacen předchozí kontokorent, sjednaný na základě Dodatku č. 1 k Rámcové smlouvě. Možnost převést kontokorent na úvěr s anuitním splácením byla mezi účastníky sjednána v Podmínkách pro užívání kontokorentu. Poukázal na § 5 odst. 4 a § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je v případě změny závazku poskytovatel povinen posuzovat úvěruschopnost pouze pokud došlo k významnému navýšení spotřebitelského úvěru, resp. poskytovatel není povinen posuzovat úvěruschopnost, jedná-li se o dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě. Žalobce proto neměl v souvislosti s uzavíráním Smlouvy povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Vytkl soudu prvního stupně, že se s touto jeho argumentací nikterak nevypořádal. Zdůraznil, že předmětný úvěr žalovanému poskytl na běžný účet č. , č. účtu, . Žalobce tak měl jistotu, že bude sloužit k doplacení kontokorentu a tento závazek žalovaného tím zanikne, neboť jakákoli částka připsaná na běžný účet žalovaného je automaticky započtena na úhradu kontokorentu, až do jeho úplného zaplacení. Rozdíl mezi načerpanou výší úvěru a částkou použitou k doplacení kontokorentu byl určen na doplacení případných pohledávek (úroků) vzniklých v době od podání žádosti do načerpání úvěru. Žalobce nezvýšil celkové zadlužení žalovaného. Žalovaný naopak díky tomuto úvěru dostal možnost svůj dluh uhradit žalobci ve splátkách. Nedošlo k zesplatnění kontokorentu a k vymáhání dlužné částky najednou. Žalovanému byla poskytnuta nižší úroková sazba v případě řádného a včasného splácení úvěru. Žalovanému také zůstala zachována možnost svůj dluh kdykoli celý doplatit. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 25 Co 222/2022-97, řešící obdobný případ. Pro případ, že by přesto odvolací soud souhlasil se závěry soudu prvního stupně o bezdůvodném obohacení žalovaného, měl by žalobci přiznat zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení. Zdůraznil, že soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy, na jejichž základě by dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Žalovaný se k návrhu žalobce nikterak nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Nesplnil svou důkazní povinnost ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. I přesto soud žalobci zákonný úrok z prodlení nepřiznal. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Městský soud v Praze ze dne 31. 7. 2024, č. j. 72 Co 199/2024-92, který uzavřel že „aplikace § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, představující speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, se použije pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. Za situace, kdy spotřebitel toto neprokáže, a není-li stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o.z.)… Z obsahu spisu však vyplývá, že žalovaný v průběhu řízení zůstal v zásadě nečinný, k jednání soudu se nedostavil a k žalobě se srozumitelně nevyjádřil, ničeho o svých možnostech splatit jistinu úvěru neuvedl. Pokud ovšem jen na podkladě uvedeného soud I. stupně dovodil, že mezi účastníky je spor o stanovení doby splatnosti jistiny, je i podle odvolacího soudu taková presumpce nepřípustná, neboť pokud se žalovaný nevyjádřil, tak (logicky) ani nesporovala.“ Dle žalobce tak mělo být prodlení žalovaného v tomto konkrétním případě odvozováno od výzvy žalobce k plnění. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Žalobce se z účasti na jednání odvolacího soudu nařízeného na 15. 10. 2025 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je částečně důvodné.8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. a II. výroku rozsudku.9. Předmětem odvolacího řízení bylo na podkladě odvolacích námitek žalobce posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o neplatnosti Smlouvy a od toho odvislé posouzení, zda žalobci vznikl nárok na uhrazení žalobou uplatněných (smluvních) nároků, jakož i případné posouzení otázky, zda žalobci vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení od 28. 9. 2023 do zaplacení či nikoli.10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování Rámcovou smlouvou číslo , Anonymizováno, ze dne 2. 8. 2021, Dodatkem číslo 1 k Rámcové smlouvě číslo , Anonymizováno, ze dne 2. 8. 2021, podmínkami pro používání kontokorentu, Smlouvou, podmínkami pro používání úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem, přehledem plateb, přehledem žádostí o úvěr, úvěrovou zprávou, výpisem z běžného účtu, výzvou k zaplacení dluhu, zprávou zaměstnavatele a mzdovými listy.11. Z Rámcové smlouvy číslo , Anonymizováno, z