74 Co 63/2024-201 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem, ve spojení s doplňujícím rozsudkem, Okresní soud v Blansku (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 68 173,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 11. 2022 do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl pro částku 68 790,54 Kč, požadovaný úrok, úrok z prodlení a poplatky (II. výrok a I. výrok doplňujícího rozsudku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok a II. výrok doplňujícího rozsudku).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr dne 30. 11. 2017 společnost , právnická osoba, ., , Anonymizováno, (dále též „banka“ nebo „právní předchůdce žalobce“).b) Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného z jeho sdělení, on-line , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , z výpisu z účtu žalovaného za měsíce 8–10/2017. Z výpisů z účtu žalovaného vyplynulo, že v srpnu 2017 činily jeho příjmy 24 507 Kč, výdaje 24 516 Kč, v září 2017 činily příjmy 23 277 Kč, výdaje 23 287 Kč, v říjnu 2017 činily příjmy 75 971 Kč a výdaje 75 817 Kč. Výsledek služeb on-line , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byl ve vztahu k úvěru doporučující. Vyšel z toho, že žalovaný je svobodný, bydlí v bytě v osobním vlastnictví, má příjem ze zaměstnání ve výši 24 408 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 7 176 Kč a výše limitu kontokorentního úvěru je 60 000 Kč. Žalovaným tvrzený příjem byl uveden v protokolu o prověření úvěruschopnosti, celkové výdaje zde uvedené činily 18 476 Kč, cash-flow před poskytnutím úvěru 5 932 Kč, po poskytnutí úvěru 2 792 Kč. Právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že je možno úvěr poskytnout.c) Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“) byla uzavřena dne 1. 12. 2017. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 250 000 Kč téhož dne na jeho účet. Žalovaný se zavázal ji vrátit s dohodnutým příslušenstvím (celkem částka 301 440 Kč) v 96 měsíčních splátkách po 3 148 Kč. Společně se Smlouvou bylo sjednáno i pojištění, které bylo ke dni 31. 5. 2021 zrušeno.d) Žalovanému byla v průběhu trvání smluvního vztahu poskytnuta ochranná doba od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Právní předchůdce žalobce žalovaného upomínal o zaplacení splatných splátek dopisy ze dne 17. 5. 2022 a 6. 6. 2022.e) Žalovaný uhradil na dluh celkem 181 826,72 Kč.f) Úvěr byl zesplatněn dne 2. 11. 2022 a žalovaný byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky 156 825,32 Kč do 17. 11. 2022.g) Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.h) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , kterou v tomto řízení uplatnila , tituly před jménem, , jméno FO, , jako insolvenční správkyně dlužníka, postoupena s účinností od 2. 8. 2023 žalobci, proto bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) usnesením ze dne 12. 9. 2023, č. j. 15 C 82/2023-95.3. Při právním hodnocení věci vyšel soud z § 2395, § 1751 odst. 1, § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 75, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy.4. Zdůraznil, že české spotřebitelské právo je částečně transponovanou Směrnicí č. 93/13/EHS a č. 2008/48/ES, kdy sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na jejím základě musí být „účinné, přiměřené a odrazující“. Články 8 a 23 Směrnice č. 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, přičemž tyto sankce musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, aby byly uplatněny jen za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne v tříleté promlčecí lhůtě, týká-li se sankce porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, právnická osoba, . , Anonymizováno, . Dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, což je činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím, rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K takovému posouzení je zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele, a to jak jeho příjmy, tak jeho výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí být zohledněno i rodinné postavení spotřebitele, zda vyživuje další osoby, anebo zda se na financování provozu domácnosti podílí i jiné osoby. Posouzení úvěruschopnosti je ryze individuální záležitost ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli a konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče zahrnuje, že věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele. Dostupné statistické údaje mohou sloužit k částečnému ověření reálnosti údajů tvrzených spotřebitelem a být základem pro prověřování situace spotřebitele, uvádí-li spotřebitel své průměrné výdaje na bydlení či stravování ve výši řádově nižší než jsou výdaje v místě a čase obvyklé. Jestliže měl právní předchůdce žalobce k dispozici tři výpisy z účtu, z nichž vyplývaly naprosto minimální zůstatky peněžních prostředků a hospodaření žalovaného se jevilo na samé hranici udržitelnosti, jednalo se o situaci, kdy vznikly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a proto mu neměl být poskytnut. Právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, uzavřená Smlouva je proto neplatná. K neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti. Poskytnuté plnění ve výši 250 000 Kč je plněním bez právního důvodu. Žalovaný na tuto částku (částečně i po zahájení řízení) plnil 181 826,72 Kč, proto byla žalobci přiznána částka 68 173,28 Kč z dlužné nevrácené jistiny poskytnuté na základě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti.5. V průběhu řízení došlo ke dvěma částečným zpětvzetím žaloby pro chování žalovaného po zahájení řízení, o nichž bylo soudem rozhodnuto usnesením ze dne 19. 5. 2023, č. j. 15 C 82/2023-64, a usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. 15 C 82/2023-79. Předmětem řízení zůstala částka, o které bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, včetně doplňujícího rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když úspěch a neúspěch účastníků v řízení byl shodný.7. Proti stanovené lhůtě k plnění podal odvolání žalovaný. Uvedl, že již před soudem prvního stupně požadoval, aby částku pravomocně přiznanou v I. výroku mohl zaplatit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, k čemuž si soud ani nevyžádal stanovisko žalobce, a uložil mu zaplatit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku.8. Proti II. výroku rozsudku a výroku o nákladech řízení podal odvolání žalobce. Namítal, že úvěruschopnost žalovaného posoudil dostatečně, řádně a s odbornou péčí. To, že zůstatek na účtu žalovaného za zkoumané období byl v jednom ze tří měsíců záporný, neodůvodňovalo závěr o špatné finanční situaci žalovaného. Soud posuzoval dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze formálně, věc posuzoval téměř výlučně z hlediska právní stránky dané problematiky. Žalobce uvedl, že příjmy žalovaného byly prověřeny na základě výpisů z běžného účtu, měsíční náklady byly vypočteny statistickou metodou, výše závazků žalovaného byla zjištěna pomocí výpisů z bankovních a nebankovních registrů, které odhalily celkem 3 předchozí závazky žalovaného. Právní předchůdce žalobce zjistil od žalovaného údaje, následně kontroloval tvrzený příjem, vypočetl životní náklady žalovaného, ověřil jeho osobní závazky a lustroval ho v rejstřících SOLUS a BRKI. Ověřování proběhlo zejména z výpisů z běžného účtu žalovaného, s tím, že tyto výpisy nebyly zohledňovány při posouzení životních nákladů a závazků žalovaného. Prověřením bylo zjištěno, že žalovaný uvedl správné informace, co se týče počtu závazků. Jestliže má osoba více účtů, nemůže být výpis z účtu relevantním podkladem pro zhodnocení její výdajové stránky. Na účtu, z něhož měl právní předchůdce žalobce k dispozici výpisy, probíhaly transakce zřejmě mezi dalším účtem žalovaného, proto jakékoliv převody nelze kategorizovat jako výdaje. Navíc je vysoce pravděpodobné, že žalovaný rovněž splatil mimořádnou splátkou ve výši 51 608 Kč dne 23. 10. 2017 závazek č. 2, přesto byl závazek