15 Co 155/2025-156 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném podáním žaloby z , datum, (a po částečném zpětvzetí žaloby z , datum, ) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného odstupného. Žalobu odůvodnila tím, že byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy od , datum, na pozici kontrolor. Postupem doby žalobkyně cítila ze strany žalované projevy bossingu a snahu, aby žalobkyně sama dala výpověď, neboť počet zaměstnanců na její pozicí byl nadbytečný. Tomuto tlaku žalobkyně nejprve podlehla, když dala dne , datum, výpověď, podle které měl její pracovní poměr skončit , datum, . V průběhu výpovědní doby nicméně došlo mezi účastníky k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru žalobkyně ze skutečných důvodů, a to z důvodu nadbytečnosti žalobkyně; na základě této dohody pracovní poměr skončil již , datum, . S ohledem na dobu trvání pracovního poměru a důvod jeho ukončení měla žalobkyně za to, že jí náleží ze zákona nárok na odstupné. Žalovanou částku odůvodnila výší své mzdy za měsíce , Anonymizováno, . Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení odstupného; této výzvě však nebylo vyhověno. Žalobkyně kromě dlužné částky požadovala i zákonný úrok z prodlení, a to od , datum, (první den po konci kalendářního měsíce, ve kterém jí měla být zaplacena poslední mzda a odstupné) až do zaplacení.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. V řízení nepopírala, že žalobkyně u ní byla zaměstnána na pozici kontrolora na základě pracovní smlouvy, tak jak uváděla v žalobě; nepopírala ani to, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne , datum, . Poukázala však na to, že text této dohody si sestavila sama žalobkyně a že důvodem, kterým žalobkyně svou žádost o zrušení předchozí výpovědi a podpis dohody ústně odůvodnila, bylo rychlejší ukončení jejího pracovního poměru z důvodu navázání nového pracovního poměru. Žalovaná neměla důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalobkyně odůvodňující rychlejší ukončení jejího pracovního poměru, proto navrženou dohodu podepsala. Žalovaná v řízení nepopírala, že její zástupce, který dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsal, si nevšiml, že v této dohodě je jako důvod ukončení pracovního poměru uvedena nadbytečnost žalobkyně. Žalovaná po celou dobu řízení trvala na tom, že žalobkyně nebyla nadbytečná, že její pracovní pozice (kterou žalobkyně opustila dobrovolně) nebyla zrušena a že žalovaná na obsazení této pozice stále intenzivně pracuje, neboť je pro její fungování klíčová. V řízení poukazovala rovněž na to, že v průběhu pracovního poměru nebyla žalobkyně převedena na jinou práci; učinila však nesporným, že žalobkyně se dva dny podílela na dobrovolné výpomoci v archivu a že tato práce jí byla zaplacena, tak jak by ji vykonávala sjednanou pracovní smlouvou.3. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a vyslechl svědky , jméno FO, (přímého nadřízeného žalobkyně), , jméno FO, (zaměstnance žalované pracujícího na stejné pozici jako žalobkyně), , jméno FO, (člena holdingu , právnická osoba, ), , jméno FO, (bývalého zaměstnance žalované), , jméno FO, (zaměstnance žalované), , jméno FO, (člena dozorčí rady žalované) a konečně vyslechl jako účastníka řízení , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, (statutární zástupce žalované, který za žalovanou podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru z , datum, ). Po takto provedeném dokazování ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku , Anonymizováno, Kč (výrok II.).4. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že na základě shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy z , datum, na pozici kontrolora, nejprve s délkou pracovní doby , Anonymizováno, hodin týdně a následně (od , datum, ) s délkou pracovní doby , Anonymizováno, hodin týdně, a to na dobu neurčitou. Dne , datum, žalobkyně dala výpověď z pracovního poměru podle § 50 zákoníku práce bez udání důvodu s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne , datum, (výpověď byla žalovanou převzata , datum, ). Dne , datum, žalobkyně přinesla statutárnímu orgánu žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, ) dohodu o rozvázání pracovního poměru, kterou sama sepsala, a , tituly před jménem, , jméno FO, tuto dohodu podepsal. V dohodě bylo uvedeno, že pracovní poměr žalobkyně skončí dnem , datum, , dále zde bylo uvedeno, že důvodem rozvázání pracovního poměru žalobkyně je nadbytečnost. Nebylo sporné, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou k zaplacení odstupného a že žalovaná tomuto požadavku nevyhověla. Na základě výslechu svědků soud I. stupně vzal za prokázané, že u žalované nebyla provedena žádná organizační změna, která by byla důvodem nadbytečnosti žalobkyně. Z výpovědi slyšených svědků vzal za prokázané, že žalovaná dlouhodobě shání nové zaměstnance, má jich nedostatek a neustále poptává nové pracovní pozice. Tuto skutečnost vzal za prokázanou i z inzercí žalované na aplikaci , Anonymizováno, (ze které vyplývá, že na pozici kontrolora žalovaná zadávala inzeráty , datum, ). Z provedených důkazů pak učinil závěr, že skutečným důvodem, pro který byl pracovní poměr žalobkyně dohodou z , datum, ukončen, byla žádost žalobkyně o ukončení pracovního poměru dříve, než uplyne výpovědní doba na základě žalobkyní podané výpovědi ze dne , datum, . Na základě tohoto závěru pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení představující náklady jejího právního zastoupení.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně a nesprávné právní závěry. Konkrétně nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o tom, že v řízení nebylo prokázané, že žalobkyně byla nadbytečná, zde poukazovala na to, že z výpovědí svědků (především svědka , jméno FO, a , jméno FO, ) lze dovodit, že žalobkyně byla pro žalovanou nadbytečná. Namítala, že žalovaná své tvrzení (o tom, že žalobkyně nebyla nadbytečná) prokazovala svědky, kteří nebyli zaměstnanci ani statutárními členy žalované. Měla za to, že předloženou dohodou o rozvázání pracovního poměru žalobkyně splnila své důkazní břemeno a že ostatní provedené důkazy spornou skutečnost (nadbytečnost žalobkyně) dostatečně nevyvrátily. Konečně namítla, že soud I. stupně při svém právním hodnocení nevzal v úvahu právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1599/2002, ze kterých vyplývá, že pokud by jí nevznikl nárok na odstupné, mohl by její nárok být důvodný z titulu náhrady škody. Odvolání žalobkyně pak směřovalo i do výroku o náhradě nákladů řízení, když zpochybňovala účelnost všech přiznaných úkonů právní služby. V tomto směru namítala, že tři přiznané úkony právní služby měly v podstatě totožný obsah, a to vyjádření k předžalobní výzvě, odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření ve věci z , datum, . Dále namítala neúčelnost nákladů na cestovné a ztrátu času právního zástupce žalované, který k jednání soudu musel cestovat ze svého sídla, které je značně vzdálené od sídla soudu I. stupně. V tomto směru poukázala na závěry Ústavního soudu vyjádřené ve věci sp. zn. II. ÚS 736/12.6. Žalovaná odvolání žalobkyně považovala za nedůvodné a navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ve své podstatě (do výroku ve věci samé) není důvodné.8. Žalobkyně v průběhu odvolacího řízení (podáním z , datum, ) navrhla, aby v rámci odvolacího řízení bylo dokazování doplněno přílohami k účetním závěrkám žalované k , datum, , k , datum, , k , datum, , k , datum, a k , datum, . Těmito důkazy chtěla prokázat, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům (a potažmo i zpochybnit věrohodnost svědků, které v průběhu řízení navrhla žalovaná). Dle žalobkyně z těchto důkazů mohlo být za prokázané, že u žalované v roce , Anonymizováno, bylo zaměstnáno , Anonymizováno, zaměstnanců a že poté se počet zaměstnanců postupně snižoval až k , Anonymizováno, zaměstnancům v roce , Anonymizováno, . Odvolací soud nově navržené důkazy neprováděl, když vycházel z toho, že se v daném případě jedná o sporné řízení, které je ovládáno zásadou neúplné apelace, a proto nelze nově navržené důkazy provést (srov. ustanovení § 205a o.s.ř.). Předložené listiny žalobkyně nepochybně mohla navrhnout již v průběhu řízení před soudem I. stupně.