Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 67 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 67 zákoníku práce upravuje nárok zaměstnance na odstupné v případě, že mu zaměstnavatel dá výpověď z určitých zákonem stanovených důvodů, nebo pokud se na těchto důvodech dohodnou.
§ 67 Odstupné
(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,
d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.
(2) Za dobu trvání pracovního poměru se pro účely odstavce 1 považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.
(3) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) nebo dohodou z téhož důvodu, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
(4) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.
(5) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Paragraf 67 zákoníku práce upravuje nárok zaměstnance na odstupné v případě, že mu zaměstnavatel dá výpověď z určitých zákonem stanovených důvodů, nebo pokud se na těchto důvodech dohodnou.
Co to znamená v praxi
Výše odstupného se odvíjí od délky trvání pracovního poměru u zaměstnavatele a důvodu rozvázání pracovního poměru.
Pro výpočet odstupného se započítává i předchozí pracovní poměr u téhož zaměstnavatele, pokud mezi nimi nebyla delší pauza než 6 měsíců.
Odstupné je zaměstnavatel povinen vyplatit v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak.
V případě rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) (tj. z důvodu pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání) je odstupné výrazně vyšší.
Na co si dát pozor
Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.
Zaměstnanec má nárok na odstupné pouze v případě, že výpověď dá zaměstnavatel z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo e), nebo pokud se na těchto důvodech dohodnou.
Pokud zaměstnanec po obdržení odstupného nastoupí zpět k témuž zaměstnavateli, může být povinen odstupné nebo jeho poměrnou část vrátit (viz § 68).