15 Co 159/2025-248 — Krajský soud v Brně

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru žalobkyně u žalované ze dne , datum, je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pozici , podezřelý výraz, pracovník ve výjezdové skupině. Dne , datum, obdržela žalobkyně od žalované výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu, že dne , datum, veřejně a urážlivým způsobem napadla svou přímou nadřízenou , jméno FO, , a to mimo jiné slovy „ty lhářko“, „ty podrazačko“. Podle žalované se mělo u žalobkyně jednat o pokračování jejího dlouhodobého a soustavného chování v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila, dopisem ze dne , datum, oznámila žalované tento svůj nesouhlas s tím, že trvá, aby jí žalovaná nadále zaměstnávala. V řízení poukazovala i na to, že k incidentu z , datum, nedošlo během pracovní doby.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Měla za to, že v případě žalobkyně byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Uvedla, že k vytýkanému chování žalobkyně dne , datum, nedošlo na obvyklém pracovišti žalobkyně, nýbrž na jiném pracovišti během povinného školení zaměstnanců. Nicméně stalo se tak v rámci plnění povinností vyplývajících pro žalobkyni z její pracovní smlouvy a na místě k tomu určeném zaměstnavatelem. Poukázala zejména na to, že k nevhodnému chování žalobkyně nedošlo poprvé a ojediněle, ale že takové chování u ní bylo zjištěno opakovaně i v minulosti. V tomto směru zmínila trvalé vyvolávání konfliktů s nadřízenými i kolegy, které zahrnovalo urážky a ponižování, a to dokonce i z důvodu náboženského cítění a přesvědčení. Svým chováním žalobkyně porušovala etický kodex žalované (ustanovení 2.3) i pracovní řád žalované (ustanovení 4.1.2, které ukládá zaměstnancům dodržovat etický kodex), tedy porušila i povinnost vyplývající z § 301 písm. c) zákoníku práce.3. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a vyslechl , Anonymizováno, svědků, a poté ve věci rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, žalobu žalobkyně zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit , Anonymizováno, náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok III.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že na základě provedených důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, (v bodě 36 rozsudku soudu I. stupně bylo omylem uvedeno datum , datum, – pozn. odvolacího soudu) pracovní poměr na dobu neurčitou, podle které žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci , podezřelý výraz, pracovníka ve výjezdové skupině žalované. Dne , datum, žalovaná doručila žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, se kterou žalobkyně nesouhlasila. Na základě výslechu svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, vzal dále za prokázané, že žalobkyně dne , datum, po školení napadla veřejně a urážlivým způsobem svou přímou nadřízenou , tituly před jménem, , jméno FO, , a to mimo jiné slovy „ty lhářko“ a „ty podrazačko“. Kromě výpovědí svědků soud I. stupně tento dílčí skutkový závěr vzal za prokázaný i z písemných záznamů, které se týkaly této události a které byly vyhotoveny výše uvedenými svědky. Dodal, že tento dílčí skutkový závěr nemohou vyvrátit ani výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří konflikt mezi žalobkyní a její nadřízenou nezaznamenali, protože dva ze svědků (, jméno FO, a , jméno FO, ) odešli ze školení dříve, přičemž pouze výpověď svědka , jméno FO, , který konflikt nezaznamenal, nemůže vyvrátit zjištění z ostatních provedených důkazů (svědeckých výpovědí). Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (a ze záznamu, který sepsala) vzal za prokázané, že žalobkyně této svědkyni zaslala video zesměšňující , Anonymizováno, a následně vůči ní činila verbální útoky, kterými zesměšňovala její náboženské vyznání. Z výslechu svědka , jméno FO, vzal za prokázané, že ten byl žalobkyní napaden z důvodu jeho údajného politického názoru. Z výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, vzal za prokázané, že žalobkyně bezdůvodně verbálně napadala své kolegy (např. pana , Anonymizováno, ), chytala kolegy tzv. za slovo, měla sarkastické poznámky a snažila se vyvolávat konfliktní situace. Stejným způsobem vzal za prokázané, že žalobkyně od roku , Anonymizováno, obtěžuje své kolegy (v některých případech i jejich rodinné příslušníky) rozesíláním nevyžádaných zpráv a videí na sociální sítě. Z výpovědi uvedených svědků a listinných důkazů soud I. stupně rovněž vzal za prokázané, že konflikt na pracovišti žalobkyně vyvolala i , datum, , kdy po ukončení pracovní neschopnosti nerespektovala vnitřní předpis žalované a před nástupem na směnu nepředložila potvrzení o absolvování mimořádné lékařské prohlídky. O nutnosti absolvovat mimořádnou lékařskou prohlídku byla žalobkyně informována, což bylo prokázáno výslechem svědkyně , jméno FO, , adresa, , jméno FO, . V souvislosti s tímto požadavkem zaměstnavatele žalobkyně dne , datum, křičela na svoji nadřízenou , jméno FO, , odmítala opustit pracoviště a verbálně svoji nadřízenou napadala. V souvislosti s výše popsaným chováním žalovaná udělila žalobkyni dne , datum, tři písemné výtky. První výtka se vztahovala k incidentu dne , datum, , kdy žalobkyně zaslala své kolegyni video, které bylo parodií a zesměšňovalo , Anonymizováno, v době velikonočních svátků. Druhá výtka se vztahovala k incidentu ze dne , datum, , kdy žalobkyně ve vztahu k nadřízené porušila povinnosti kolegiality slušnosti a zdvořilosti. Třetí výtka se týkala porušení povinnosti žalobkyně spočívající v tom, že po skončení dlouhodobé pracovní neschopnosti neabsolvovala povinnou mimořádnou lékařskou prohlídku. Ve všech výtkách žalovaná upozorňovala na to, že bude-li se porušení právních povinností ze strany žalobkyně opakovat, bude z toho žalovaná nucena vyvodit následky, a to i v podobě rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Na základě takto zjištěného skutkového stavu pak soud I. stupně dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně svým chováním dne , datum, vůči , jméno FO, porušila povinnost stanovenou interním normativním aktem zaměstnavatele č. , Anonymizováno, ), a to v bodě , Anonymizováno, , podle kterého zaměstnanci mají společným úsilím vytvářet v pracovních týmech atmosféru spolupráce, vzájemné důvěry a respektu. Mají jednat korektně, zdvořile, s největší mírou slušnosti a důrazně se vyvarovat nevhodného verbálního i neverbálního projevu. Při hodnocení intenzity porušení povinnosti žalobkyně soud I. stupně vzal do úvahy, že ze strany žalobkyně se nejednalo o ojedinělý exces, ale porušování povinností se dopouštěla opakovaně a svým jednáním negativně ovlivňovala atmosféru na pracovišti. Přihlédl i k povaze úkolů, které je žalovaná povinna podle zákona č. 374/2011 Sb. (zákon o záchranné služby) plnit. Zmínil, že pro zajištění kvalitního výkonu žalované je třeba zajistit zaměstnancům klidné a bezpečné pracovní prostředí, což za přítomnosti žalobkyně nebylo možné. Při zohlednění všech shora uvedených souvislostí a chování žalované dne , datum, dospěl ke konečnému právnímu závěru, že v případě incidentu ze dne , datum, na straně žalobkyně došlo k závažnému porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Důvody výpovědi ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce tedy byly naplněny a z tohoto důvodu žalobu zamítl. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku žalobkyně, že se nemohla dopustit porušení povinností, neboť se účastnila školení v době svého volna a mimo její pracoviště. Pokud se týká samotné výpovědi z pracovního poměru, dovodil, že ta obsahovala zákonem předepsané náležitosti dle § 50 zákoníku práce s tím, že důvod výpovědi byl konkretizován uvedením skutečností, v nichž žalovaná spatřuje naplnění zákonného důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované přiznal náhradu nákladů v celkové částce , Anonymizováno, Kč představující náklady nezastoupeného účastníka (režijní paušály). O náhradě nákladů státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř., když procesně neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit státu náklady, které vznikly s vyplacením svědečného.4. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala odvolání, kterým navrhovala, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že její žalobě bude vyhověno a že žalovaná bude povinna nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. V odvolání uvedla, že v řízení sice bylo prokázáno, že mezi ní a její nadřízenou , tituly před jménem, , jméno FO, došlo k verbálnímu konfliktu, avšak jednalo se o rozhovor, ke kterému došlo nikoli během pracovní doby žalobkyně, neboť „povinné“ školení hydraulických nosítek bylo v té době skončeno a jeho účastníci opustili p