15 Co 190/2025-120 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč , Anonymizováno, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky , Anonymizováno, Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení a z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.), a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , Anonymizováno, Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.)2. Proti rozsudku, a to do výroku I. a na něm závislého výroku III. o nákladech řízení, podala odvolání žalovaná, která navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soud I. stupně v napadených výrocích jako věcně správného.3. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.4. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení celkové částky , Anonymizováno, Kč s příslušenstvím jako náhrady mzdy za dobu od , datum, do , datum, z důvodu, že ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované bylo neplatné, proto se žalobkyně, která oznámila žalované bez zbytečného odkladu, že trvá na dalším zaměstnávání, domáhá náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce.5. Soud I. stupně odůvodnil napadený rozsudek zjištěními o skutečnostech zčásti mezi účastnicemi nespornými a zčásti vyplývajícími z provedeného dokazování, že žalovaná rozvázala s žalobkyní pracovní poměr okamžitým zrušením k , datum, , které bylo následnými nyní již pravomocnými soudními rozhodnutími určeno jako neplatné, že žalovaná poté v období, za něž se zde žalobkyně domáhá náhrady mzdy, nepřidělovala žalobkyni práci a nevyplácela jí mzdu ani náhradu mzdy, ač ta na dalším zaměstnávání trvala, že v období od ledna do , Anonymizováno, rozhodném ke stanovení průměrného výdělku žalobkyně pro období od , datum, , jí byla zúčtována mzda , Anonymizováno, Kč za celkem , Anonymizováno, odpracovaných hodin a že žalovaná v období, za něž se žalobkyně domáhá náhrady mzdy, nevyplácela žalobkyni ani mzdu ani náhradu mzdy.6. S námitkami žalované, že žalobkyně uzavřela v rozhodném období pracovní poměry, u , právnická osoba, od , Anonymizováno, . do , datum, a u , právnická osoba, od , Anonymizováno, . do , datum, , v nichž dosáhla výdělku, a že se o zprostředkování zaměstnání u úřadu práce ucházela nikoli v rozhodném období, ale až od , datum, , se soud I. stupně vypořádal tak, že tyto skutečnosti nejsou důvodné pro možné snížení náhrady mzdy podle § 69 odst. 2 zákoníku práce, neboť ve smyslu tohoto ustanovení není vůbec významné pracovní zapojení žalobkyně v prvních šesti měsících po neplatném rozvázání pracovního poměru, tedy to u , právnická osoba, , a že v pracovním poměru u , právnická osoba, dosáhla žalobkyně výdělku , Anonymizováno, Kč měsíčně oproti výdělku , Anonymizováno, Kč měsíčně, kterého mohla dosáhnout u žalované, což důvodem ke snížení náhrady mzdy není.7. Žalovaná proti těmto závěrům soudu I. stupně v odvolání namítá, že soud měl přihlížet ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce, který si nesprávně vyložil, ke všem pracovním poměrům žalované v rozhodném období, které přesáhlo šest měsíců, měl tedy vyhovět návrhu žalované na doplnění dokazování zjištěním výdělku žalobkyně u , právnická osoba, , dále, že žalobkyně u jednání soudu I. stupně lhala, že se hned v , Anonymizováno, přihlásila na úřad práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť ze sdělení příslušného úřadu práce bylo zjištěno, že byla jako uchazečka o zaměstnání evidována až od , datum, , k čemuž všemu měl soud přihlížet při zvažování moderačního práva dle § 69 odst. 2 zákoníku práce. Měl podle žalované rovněž přihlédnout k tomu, že žalobkyně dle vlastní výpovědi držela ve svém zaměstnání u , právnická osoba, pohotovostní službu, za což jí nebyly tímto zaměstnavatelem vypláceny příplatky, které jí ze zákona příslušely, tudíž její výdělek měl být značně vyšší než jen , Anonymizováno, Kč měsíčně a že žalované nemůže být kladeno k tíži, že žalobkyně si zákonné příplatky nenárokovala. Dále žalovaná vytkla soudu I. stupně absenci svého poučení podle § 118a o. s. ř. a vydání „překvapivého“ pro žalovanou nepříznivého rozhodnutí, pokud neměl žalovanou uváděné skutečnosti za prokázané, čímž soud I. stupně zcela popřel základní princip nalézacího řízení a „zásadu rovnosti zbraní“.8. Pokud se týká napadeného rozhodnutí ve věci samé (přezkum napadeného rozhodnutí o nákladech řízení bude odůvodněn níže), jsou odvolací námitky žalované nedůvodné a výše uvedené závěry soudu I. stupně jsou zcela správné. Odvolací soud odkazuje s odůvodněním jejich správnosti pro stručnost na dostatečné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se zcela ztotožňuje. Vedle správného závěru o základu nároku na náhradu mzdy založeného na skutečnostech mezi účastnicemi prakticky nesporných, učinil soud I. stupně správný závěr také o výši tohoto nároku žalobkyně správným výpočtem průměrného výdělku podle § 353 odst. 1, § 354 odst. 1 a § 356 odst. 1 zákoníku práce ze správně zjištěné částky zúčtované mzdy , Anonymizováno, Kč v , Anonymizováno, až v , Anonymizováno, , z něhož průměrný hodinový výdělek žalobkyně činí částku , Anonymizováno, Kč a průměrný měsíční výdělek částku , Anonymizováno, Kč. Tento nárok přísluší konstantně žalobkyni za každý měsíc období, za něž se náhrady mzdy domáhá a soud I. stupně správně přiznal žalobkyni tuto částku pro ty měsíce, za něž ji požadovala vyšší (a ve zbytku nenapadeným výrokem II. žalobu zamítl), pro ty měsíce, za něž ji požadovala nižší, jí při vázanosti návrhem přiznal požadovanou částku.9. Soud I. stupně správně přiznal žalobkyni i úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) z jednotlivých měsíčních částek náhrady mzdy vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém žalobkyni právo na náhradu mzdy vzniklo (§ 141 odst. 1 zákoníku práce), a to v zákonné výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. K odvolacím námitkám žalované o možnosti snížení náhrady mzdy podle § 69 odst. 2 zákoníku práce lze poukázat především na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1103/2003, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 30/2004, které soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku cituje a z něhož vyplývá možnost snížení náhrady mzdy pouze v případě, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek zásadně rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy. Nadto poukazuje odvolací soud ještě na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4124/2014, s nímž se také ztotožňuje, z něhož vyplývá nedůvodnost odvolacích námitek žalované, že se soud měl zabývat zapojením žalobkyně do práce u jiného zaměstnavatele i v období prvních šesti měsíců po neplatném rozvázání pracovního poměru. K žádným okolnostem v tomto období při aplikaci ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce soud nepřihlíží, rozhodné jsou pouze okolnosti v období následujícím po uplynutí šesti měsíců. Současně z tohoto rozhodnutí vyplývá, že není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání, ani zda byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. K možnému snížení náhrady mzdy je možné přistoupit jen tehdy, bylo-li by možné dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit do práce za rovnocenných nebo výhodnějších podmínek, ale se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce zákon možnost snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy nespojuje.11. Významná pak není ani odvolací námitka žalované o nedostatku jejího poučení od soudu I. stupně. I kdyby soud I. stupně pochybil v poučení žalované o její povinnosti uplatnit další