15 Co 226/2025-279 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, daná žalovanou žalobkyni je neplatná (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalované jednu třetinu náhrady nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podala prostřednictvím svého právního zástupce odvolání žalobkyně. Podle ní soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobkyně nadále setrvává na svém tvrzení, že skutečným důvodem výpovědi bylo neuposlechnutí protiprávního pokynu ředitele žalované, kdy ředitel žalobkyni nejprve navrhl skončení pracovního poměru dohodou, což odůvodnil tím, že nebyl spokojený s její prací, a když na uvedené žalobkyně nepřistoupila, tak jí sdělil, že si promyslí, jak s ní pracovní poměr skončí a následně jí dal výpověď pro nadbytečnost. Jde-li o žalobkyní namítané nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně, žalobkyně poukazuje na rozporuplnost rozhodnutí soudu I. stupně, když jednak poukazuje na skutkové závěry při posouzení věci samé, kde soud I. stupně neučinil jednoznačný závěr, že by rozhodnutí zaměstnavatele bylo odůvodněno výhradně nespokojeností s pracovními výsledky žalobkyně, na druhou stranu pak při rozhodování o nákladech řízení soud I. stupně jako jeden z důvodů hodných zvláštního zřetele zdůraznil to, že jedním z důvodů, pro které se žalovaná rozhodla dát výpověď právě žalobkyni, bylo nepochybně odmítnutí žalobkyně postupovat v rozporu s platnou právní úpravou. Soud I. stupně zjistil skutkový stav tak, že ředitel žalované dal žalobkyni protiprávní pokyn, který odmítla provést, přičemž tento pokyn jí byl udělen v blízké časové souvislosti s doručením výpovědi, ale uvedenou skutečnost nehodnotí v souvislosti s otázkou existence organizační změny, přestože z provedených důkazů, zejména z přepisu audionahrávek, jejichž obsah byl účastníky učiněn nesporným, je zřejmé, že výpověď žalobkyni byla dána bezprostředně po nesplnění protiprávního pokynu. V této souvislosti žalobkyně cituje z předmětných audionahrávek a dále poukazuje a cituje z výpovědi svědkyně , jméno FO, učiněné před soudem I. stupně. V tomto směru žalobkyně činí z uvedených důkazů závěr, že činnosti žalované fakticky převzala zástupkyně vedoucí školní jídelny , jméno FO, , aniž by to bylo její povinností podle pracovní smlouvy, tedy žalovaná zrušila pozici zástupce vedoucí školní jídelny, nikoli vedoucí školní jídelny. Jedinou změnou bylo, že člověkohodiny a s tím i platové náklady byly přesunuty na ostatní zaměstnance, takže náklady zůstaly podle žalobkyně stejné, jako by žalobkyně pracovala nadále. Podle žalobkyně žalovaná poprvé něco organizačně změnila až dne , datum, , když informuje, že došlo k úpravě jídelníčku (pouze jedno jídlo) při počtu čtyř kuchařek, a to v důsledku hromadné výpovědi, kterou podaly všechny ostatní kuchařky. Žalobkyně tak má za to, že žalovaná neprokázala, že by skutečně došlo k organizační změně v době, kdy jí byla doručena výpověď pro nadbytečnost. V tomto směru poukazuje na listinu založenou na č. l. 38 spisu jako přehled organizačních změn a souvisejících provozních opatření, které měly nastat k , datum, , ale podle žalobkyně bylo prokázáno, že k této změně nedošlo, což vyplývá např. z přehledu za měsíc září založený na č. l. 52 spisu. Žalobkyně dále odkazuje na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to jednak sp. zn. 21 Cdo 1160/2020 a sp. zn. 21 Cdo 3680/2020. V neposlední řadě pak žalobkyně poukazuje na to, že nebyl úplně zjištěn skutkový stav. Zde žalobkyně poukazuje na žalovanou předloženou výpočtovou analýzu (č. l. 95 spisu), podle které jsou v roce , Anonymizováno, poskytnuty prostředky ve výši , Anonymizováno, Kč na normovaných , Anonymizováno, pracovníka (ve skutečnosti pracovalo , Anonymizováno, pracovníka) a v roce , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, Kč na normovaných , Anonymizováno, pracovníka (ve skutečnosti stále pracovalo , Anonymizováno, pracovníka). Žalovaná tak měla finanční prostředky na zaměstnance školní jídelny v dostatečné výši, tj. i na mzdu žalobkyně. O tom, že peníze na zaměstnance školní jídelny nejsou, tak rozhodl pouze ředitel žalované, když se rozhodl použít určené finanční prostředky na jiný účel. Co se týče stravování cizích strávníků, to je poskytováno na základě živnostenského oprávnění a není do normativů zahrnováno. Příjem za poskytování stravovacích služeb cizím strávníkům představuje dodatečný příjem nad rámec finančních prostředků poskytnutých ministerstvem a krajem. Žalobkyně má za to, že žalovaná neprokázala, že by skutečně došlo k organizační změně v době, kdy jí byla doručena výpověď pro nadbytečnost, nicméně žádala soud, aby znaleckým posudkem prověřil tvrzenou skutečnost, že byl u žalované důvod zasáhnout do části rozpočtu určeného pro školní jídelnu, prověřit bylo třeba také skutečnost, co se ekonomicky změnilo v souvislosti s provedenými změnami. Na těchto návrzích žalobkyně stále trvá, neboť jsou způsobilé prokázat, že výpovědní důvod, který byl ve výpovědi obsažený, měl pouze skutečný důvod zastřít. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. K odvolání žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřila též žalovaná. Ta, pokud jde o návrhy na doplnění dokazování ze strany žalobkyně, považuje tyto za nadbytečné, když v této souvislosti odkazuje též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1105/2002. K tomu zdůrazňuje, že předmětem tohoto sporu není přezkum hospodaření žalované a jak byly finanční prostředky rozdělovány mezi jednotlivé náklady žalované. Kontrolu hospodaření provádí každý rok zřizovatel žalované a nebylo nalezeno žádných pochyb. Skutečnost, že došlo ke snížení finančních prostředků poskytnutých žalované na provoz školní jídelny, respektive na mzdy zaměstnanců na úseku školního stravování, byla zcela jednoznačně prokázána. Žalovaná dále uvádí, že soud I. stupně při zjišťování skutkového děje vycházel z mnoha dalších důkazů a na jejich základě dospěl k rozhodnutí, že k organizační změně ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce došlo, tj. došlo ke zrušení pracovní pozice vedoucí školní jídelny, došlo ke snížení počtu zaměstnanců na úseku školního stravování, pracovní náplň zrušeného pracovního místa byla rozdělena mezi ostatní zaměstnance žalované a současně byla přijata další opatření k zefektivnění provozu školní jídelny, také bylo nade vší pochybnost prokázáno, že organizační změna byla přijata z důvodu nižších finančních prostředků poskytovaných žalované na provoz školní jídelny. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná měla finanční prostředky na zaměstnance školní jídelny v dostatečné výši, tj. i na mzdu žalobkyně, žalovaná opět odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1105/2002 a uvádí, že pokud by byl zaměstnán počet zaměstnanců školní jídelny dle normativu, zaměstnanci by měli nižší plat, než jakého dosahovali a pravděpodobně by nebyli ochotni za takovýchto platových podmínek pracovat, když z doložených listin je zcela zřejmá výše platů zaměstnanců školní jídelny, tedy že platy jsou dlouhodobě nízké. Nadto pouze žalovaná jako zaměstnavatel byla oprávněna rozhodnout a provést organizační změnu za účelem zefektivnění provozu a šetření nákladů. Podle žalované není zcela zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně ve svém odvolání došla k závěru, že žalovaná neprokázala, že by skutečně došlo k organizační změně v době, kdy byla žalobkyni doručena výpověď. Žalovaná v rámci prvoinstančního řízení tvrdila a zcela prokázala, že splnila veškeré formální i věcné předpoklady pro platné ukončení pracovního poměru, tedy, že byla provedena organizační změna a v příčinné souvislosti této organizační změny byla dána platná výpověď pro nadbytečnost žalobkyni jako zaměstnanci. Podle žalované, z nahrávek, ani z listin, ani z výslechů svědků nevyplývá žádné udělení protiprávního pokynu žalobkyni. Pokud žalobkyně opětovně uvádí, že žalovaná fakticky zrušila pozici zástupce vedoucí školní jídelny, a nikoliv vedoucí školní jídelny, když zástupkyně školní jídelny zcela převzala agendu vedoucí jídelny, je toto závěr zcela mylný, neboť to nevyplývá ani z tvrzení žalobkyně, ani z provedených důkazů, jako jsou výpovědi svědků a předložené listiny. K tomu žalovaná uvádí, že je zcela v kompetenci zaměstnavatele rozhodnout o výběru zaměstnance, který je nadbytečný a ani soud není oprávněn jeho volbu přezkoumávat. Ředitel žalované přijal rozhodnutí o zrušení pracovní pozice vedoucí školní jídelny, když tato pozice pro chod školní jídelny není stěžejní. Pro chod školní jídelny jsou zásadn