15 Co 244/2025-89 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by z exekuce vedené proti žalobkyni u , Anonymizováno, , adresa, , soudním exekutorem , tituly před jménem, , adresa, , pod sp. zn. , Anonymizováno, byla vyloučena nemovitá věc, a to jednotka č. , Anonymizováno, - jiný nebytový prostor – , Anonymizováno, , vymezená v budově č. p. , Anonymizováno, , bydlení, na parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti , Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , Anonymizováno, v katastru nemovitostí vedeném , Anonymizováno, , adresa, , pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen předmětná nemovitost). Žalob odůvodnila tím, že žalobkyně jako vlastník předmětné nemovitosti dne , datum, uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětné nemovitosti ve prospěch žalované, a to k zajištění pohledávky žalované z dluhu úvěrového dlužníka, kterým je bytové družstvo , adresa, , , Anonymizováno, , IČO , IČO, . Žalobkyně uvedla, že není přímým dlužníkem žalované, ale pouze zástavním dlužníkem. Dále uvedla, že usnesením Městského soudu v , jméno FO, sp. zn. , Anonymizováno, byla nařízena exekuce ve prospěch oprávněné (žalované) a že exekucí byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , který vydal exekuční příkaz k prodeji předmětné nemovitosti pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobkyně měla za to, že provedení exekuce brání skutečnost, že dne , datum, uzavřela jako pronajímatel nájemní smlouvu se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jejímž předmětem byl pronájem předmětné nemovitosti. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou (do , datum, ) a ve smlouvě bylo sjednáno i předkupní právo ve prospěch nájemce (společnosti , právnická osoba, .). Žalobkyně tvrdila, že společnost , právnická osoba, . své předkupní právo na předmětnou nemovitost uplatnila ještě před právní moci vydaného exekučního příkazu k prodeji předmětné nemovitosti a že probíhající exekuce brání uzavření předmětné kupní smlouvy mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, .2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. Bránila se tím, že předkupní právo není právem, které by nepřipouštělo výkon rozhodnutí (exekuci); k tomuto odkazovala na ust. § 336b odst. 2 písm. g), odst. 4 písm. d) o.s.ř. Dále namítala, že žalobkyně v této věci není ani aktivně legitimována, neboť tvrzené předkupní právo nesvědčí jí, ale někomu jinému (společnosti , právnická osoba, .).3. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a poté rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok II.). Z odůvodnění vyplývá, že žalobkyní tvrzený skutkový stav vzal za prokázaný z předložených listinných důkazů. Přisvědčil však námitce žalované v tom směru, že předkupní právo není důvodem pro vyloučení věci z exekuce podle § 267 o.s.ř., když toto právo jde uplatnit v rámci probíhající exekuce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal požadovanou paušální náhradu hotových výdajů ve výši , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, × režijní paušál po , Anonymizováno, Kč).4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, která navrhovala, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že skutkový stav považuje za nesporný. Nesouhlasila však s právním závěrem soudu I. stupně, když znovu uváděla, že na základě uplatněného předkupního práva má povinnost uzavřít kupní smlouvu se společností , právnická osoba, ., kterou na ni převede předmětnou nemovitost. Splnění této povinnosti brání právní překážka, kterou je uvalení exekučního příkazu na prodej předmětné nemovitosti. Proto by tato nemovitost měla být vyloučena z exekuce. Dále žalobkyně namítla, že soud I. stupně ve věci vůbec neměl rozhodovat, a to až do vydání meritorního rozhodnutí ve věci žaloby společnosti , právnická osoba, . na určení povinnosti uzavřít kupní smlouvu a určení vlastnictví, která je vedena u , Anonymizováno, soudu v , jméno FO, .5. Žalovaná odvolání žalobkyně považovala za nedůvodné a navrhla, aby napadený rozsudek byl potvrzen. Odkázala na své vyjádření k žalobě. Otázku, zda byly důvody k přerušení tohoto řízení, ponechala na úvaze odvolacího soudu.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.7. V rámci odvolacího řízení žádný z účastníků nenavrhoval doplnění dokazování.8. V daném případě odvolací soud vycházel z toho, že tvrzený skutkový stav byl prokázán předloženými listinnými důkazy, když současně lze vycházet i z toho, že skutkový stav mezi účastníky sporný nebyl (a byl tak prokázán i shodnými tvrzeními účastníků). Ve věci se tedy jednalo především o právní posouzení zjištěného skutkového stavu.9. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně v tom směru, že tvrzené předkupní právo společnosti , právnická osoba, . k předmětné nemovitosti není právem, které by nepřipouštělo výkon rozhodnutí nebo exekuci. To vyplývá z ust. § 336b odst. 2, písm. g), odst. 4, písm. d) o.s.ř. dle kterých předmětem dražby v exekuci může být i nemovitost, k níž bylo zřízeno předkupní právo, přičemž toto předkupní právo lze uplatnit v nařízené dražbě.10. Především však byla důvodná i námitka žalované v tom směru, že žalobkyně k podání této žaloby není vůbec aktivně legitimována, přičemž s touto námitkou se soud I. stupně nijak nevypořádal. Z ustálené soudní praxe vyplývá, že aktivní věcná legitimace k podání tzv. vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o.s.ř. svědčí třetí osobě, tedy osobě rozdílné od oprávněného a povinného, jejíž věc právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí), ačkoliv k ní má takové právo, které výkon rozhodnutí (exekuci) nepřipouští. Smyslem excindační žaloby podle § 267 o.s.ř. je totiž poskytnout osobě odlišné od oprávněného a povinného procesní nástroj k prosazení jejích práv k majetku, který má být nepřípustně exekvován. Tato třetí osoba totiž není účastníkem exekuce, a proto nemá k dispozici univerzální nástroj k zabránění exekuce, jímž je primárně návrh na zastavení exekuce. Žalobkyně, jako povinná v exekučním řízení, tímto nástrojem disponuje a může jej využít i v případě, že jde o exekuci, jejímž předmětem je prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě. K těmto závěrům lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 20 Cdo 759/2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012 nebo sp. zn. 20 Cdo 2698/2021. Na rozhodnutí v této věci rovněž nemá žádný vliv skutečnost, že žalobkyně je „jen“ zástavním dlužníkem žalované a nikoli obligačním dlužníkem. Podstatné totiž je, že žalobkyně v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem , tituly před jménem, , adresa, vystupuje jako povinná. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání této vylučovací žaloby je důvodem, který by stačil pro zamítnutí žaloby bez dalšího.11. Nedůvodná pak byla i odvolací námitka žalobkyně v tom směru, že soud I. stupně neměl rozhodovat až do rozhodnutí ve věci žaloby společnosti , právnická osoba, . Jednak se jednalo o nové tvrzení uplatněné až v odvolacím řízení, ke kterému nelze přihlížet. Dále pak ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně (nebo žalovaná) v řízení podala návrh na přerušení daného řízení. I kdyby se nejednalo o nové tvrzení, pak by případné souběžné řízení ve věci žaloby společnosti , právnická osoba, . nebylo důvodem, pro který by soud musel řízení přerušit ve smyslu § 109 odst. 1 o.s.ř., ale jednalo by se případně jen o situaci, ve které by soud mohl řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.12. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I. tohoto rozsudku).13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána požadovaná paušální náhrada hotových výdajů ve výši , Anonymizováno, Kč (dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v platném znění). Ze spisu sice vyplývalo, že žalovaná v odvolacím řízení učinila , Anonymizováno, úkony spočívající v písemném vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání, nicméně žalovaná uplatnila jen jednu paušální náhradu a ve zbytku se náhrady nákladů vzdala. Proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.