17 Co 116/2025-214 – Krajský soud v Brně

1. Žalobce se v řízení původně domáhal po žalovaném jako bývalém správci a vlastníku bytového domu v , adresa, a jako po současném vlastníku bytové jednotky č. , číslo popisné, v uvedeném bytovém domě zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím jako náhrady za vypracování nového pasportu k budově předmětného domu jako způsobilého podkladu pro vyúčtování dodávek tepla a teplé užitkové vody do jednotlivých jednotek. Dále se domáhal zaplacení nedoplatku na dodávce tepla ve výši 11 147,74 Kč za zúčtovací období kalendářního roku 2018, náhrady za opravné vyúčtování od společnosti , právnická osoba, v částce 2 299 Kč a vydání veškerých faktur vystavených , právnická osoba, . či jiným dodavatelem tepla a TUV, kterými byly žalovanému vyúčtovány dodávky tepla a TUV do jednotky č. , číslo popisné, v budově , adresa, za zúčtovací období kalendářních let 2009-2017.2. Soud prvního stupně ve věci původně rozhodoval rozsudkem ze dne 2.11.2021, č.j. 49 C 230/2020-58, jímž žalobu v celém rozsahu výroky I. až IV. zamítl. V případě náhrady za cenu pasportu dovodil, že povinnost žalovaného k zaplacení této částky nelze dovodit ze smluvního ujednání ani ze zákona. Neshledal podmínky pro povinnost žalovaného k zaplacení náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení. Dovodil, že i kdyby byly podmínky (dříve) splněny, nelze nyní právo přiznat s ohledem na úspěšně vznesenou námitku promlčení. Navíc dospěl k závěru, že pasport stavby správce ke své činnosti nepotřebuje. Při vyúčtování tepla a teplé vody v domě správce vychází z prohlášení vlastníka budovy a z údajů na měřících zařízeních v jednotkách. Jestliže obsah prohlášení neodpovídá skutečnosti, je věcí žalobce, aby tento nesoulad odstranil změnou prohlášení vlastníka (výrok I.). V případě doplatku za období 2018 a ceny za opravné vyúčtování byly tyto částky zaplaceny žalobci žalovaným po podání žaloby (výroky II. a III.). V případě nároku na vydání faktur soud zjistil, že v předmětném domě jsou ve smyslu § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb. dvě odběrní místa, tedy dvě samostatné zúčtovací jednotky, tj. jednotka žalovaného č. , číslo popisné, a jednotky č. , číslo popisné, č. , číslo popisné, je soukromou záležitostí vlastníka této jednotky, vlastníků ostatních jednotek se vzhledem k absenci technologického propojení netýká (výrok IV.). Výrokem V. soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 35 090 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.3. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 16.11.2022, č.j. 44 Co 203/2020-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., IV. a V. a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 6 340,40 Kč. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Ve vztahu k nároku na náhradu za pořízení pasportu uzavřel, že právo na předání dokumentace i případná náhrada za její nevydání byly promlčeny, neboť měly být uplatněny již při převodu jednotek, nejpozději do tří let od vzniku společenství vlastníků v roce 2003. Pořízení nové dokumentace proto považoval za vlastní náklad žalobce při plnění jeho povinností podle § 103 a § 104 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. Za nedůvodný označil i nárok na vydání faktur, neboť jednotka žalovaného byla samostatným odběrným místem s vlastním měřením a vyúčtováním, takže žalobce neměl právní titul požadovat po žalovaném faktury za dodávky tepla a teplé vody; v tomto směru vyšel i z § 2 písm. a) vyhlášky č. 269/2015 Sb.4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15.5.2024, č.j. 26 Cdo 1785/2023-128, dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. uvedeného rozsudku odvolacího soudu v zamítavém výroku IV. odmítl (výrok I.) a rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2.11.2021, č.j. 49 C 203/2020-58, v zamítavém výroku I. a ve výroku V. o nákladech řízení a dále ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2.11.2021, č.j. 49 C 203/2020-58, v zamítavém výroku I. a ve výroku V. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve vztahu k nároku na předložení faktur dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné. Dospěl k závěru, že právní otázka předestřená dovolatelem – zda lze dotčenou jednotku považovat za samostatnou zúčtovací jednotku – vyplývá přímo z jednoznačného textu právního předpisu, a není proto třeba její řešení v rozhodovací praxi. Za situace, kdy bylo zjištěno, že předmětná jednotka byla fakticky odpojena od společných rozvodů a je vybavena samostatným měřením i samostatnou fakturací dodávek tepla, odpovídá závěr o její samostatnosti zákonné definici zúčtovací jednotky; dovolání proto v této části nemohlo obstát. Naopak ve vztahu k nároku na náhradu škody shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným a důvodným, neboť odvolací soud se při řešení otázky promlčení tohoto nároku odchýlil od ustálené judikatury. Dovolací soud zdůraznil, že při aplikaci § 106 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) je nutné rozlišovat mezi subjektivní a objektivní promlčecí dobou, které jsou na sobě nezávislé a jejichž počátek je určen odlišně. Za zásadní je pak třeba považovat právní závěr dovolacího soudu, podle něhož škoda, jejíž náhrada je uplatňována, nevzniká již samotným porušením právní povinnosti (např. nepředáním nebo nevedením stavební dokumentace), nýbrž až v okamžiku, kdy se projeví jako majetková újma, tedy kdy poškozený skutečně vynaloží náklady na odstranění vzniklého stavu. Z toho plyne, že počátek běhu objektivní promlčecí doby nelze vázat pouze na okamžik protiprávního jednání, pokud by tím došlo k jejímu započetí ještě před vznikem škody, a že subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve, než se poškozený dozví o již vzniklé, konkrétně vyčíslitelné škodě. Vznikla-li tedy škoda až zaplacením nákladů na vyhotovení pasportu domu dle tvrzení žalobce v roce 2019, nemohla promlčecí doba začít běžet již v době dřívějšího porušení povinnosti žalovaného, a závěr nižších soudů o promlčení nároku je proto nesprávný. Pro posouzení odpovědnosti za škodu současně není rozhodující povaha porušené povinnosti z hlediska systematiky práva, nýbrž splnění obecných předpokladů odpovědnosti, tedy existence porušení právní povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi. S ohledem na uvedené proto dovolací soud zrušil rozhodnutí nižších soudů v části týkající se náhrady škody a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem ohledně promlčení nároku žalobce na náhradu škody, zatímco ve zbývající části dovolání odmítl.5. Soud prvního stupně se po částečném zrušení a vrácení věci dovolacím soudem zpět k dalšímu řízení opětovně zabýval již jen zbývající částí předmětu žaloby, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 85 900 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Poté rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 19.11.2024, č.j. 49 C 203/2020-154, v němž žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 85 900 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 900 Kč za dobu od 8. února 2020 do zaplacení zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 53 143 Kč k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). S ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu v bodě 21. odůvodnění jeho rozsudku, soud prvního stupně žalobce v průběhu řízení poučil, že dosud neuvedl, co konkrétně bylo obsaženo v pasportu budovy, který si nechal zhotovit, nad rámec toho, co již bylo obsaženo v Prohlášení vlastníka ze dne 8.7.1996, čím byla žalobci uložena povinnost evidovat právě tyto skutečnosti a k čemu doplnění dokumentace vztahující se k domu, a to v rozsahu rozdílu mezi obsahem pasportu domu a Prohlášením vlastníka ze dne 8.7.1996, potřeboval, a co konkrétního mu hrozilo, pokud by v tomto rozsahu dokumentaci neměl a nevedl. Poté po provedeném řízení soud prvního stupně opětovně neshledal podmínky pro vznik povinnosti žalovaného k zaplacení náhrady žalované škody ve výši 85 900 Kč, a to především z důvodu nedovození existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinností žalovaným a vznikem tvrzené škody. Za klíčové považoval, že žalobce sám při jednání výslovně po shora učiněném poučení soudu uvedl, že obsah pasportu stavby je totožný s obsahem Prohlášení vlastníka, které měl žalobce k dispozici již dříve. Podle názoru soudu prvního stupně lze pak z uvedeného dovodit, že pořízením pasportu žalobce nezískal žádnou novou informaci ani přidanou hodnotu oproti existující dokumentaci. Dále uzavřel, že ze smlouvy o správě nevyplývá žalovanému povinnost pořizovat na vlastní náklad novou stavební dokumentaci, neboť žalovaný se zavázal vést dokumentaci jménem žalobce a na jeho náklady. Pasport stavby nebyl nadto ani nezbytný pro výkon správy domu, zejména pro vyúčtování tepla a teplé vody, které se provádí podle Prohlášení vlastníka a údajů z měřidel. Z těchto důvodů soud žalobu v čás