17 Co 143/2025-67 — Krajský soud v Brně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 360 864 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 3. 2024 a jejímž předmětem bylo prodloužení veřejného vodovodu v její obci. Žalobkyně vznik nároku na smluvní pokutu odůvodnila nesplněním povinnosti žalovaného dokončit a protokolárně předat dílo do 31. 5. 2024, jak bylo ujednáno ve zmíněné smlouvě. K zaplacení smluvní pokuty žalobkyně žalovaného vyzvala dne 16. 12. 2024, přičemž splatnost smluvní pokuty byla v souladu se smlouvou stanovena do 16. 1. 2025. Žalovaný však smluvní pokutu neuhradil ani v náhradní lhůtě do 26. 1. 2025, proto je dle žalobkyně od 27. 1. 2025 s úhradou smluvní pokuty v prodlení.2. Soud prvního stupně rozhodl o podané žalobě shora označeným rozsudkem, jímž návrhu žalobkyně zcela vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 360 864 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 27. 1. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 79 935,50 Kč taktéž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně vycházel zejména z písemné smlouvy o dílo, které se účastníci shodně dovolávali. Z ní soud prvního stupně zjistil, že nejzazší termín dokončení díla byl sjednán na 31. 5. 2024, případné vícepráce musely být dle smlouvy předem písemně odsouhlaseny objednatelem dodatkem ke smlouvě a předání díla bylo stranami výslovně navázáno na přejímací řízení, svolané zhotovitelem, s povinností písemného oznámení alespoň deset pracovních dnů předem. Žalovaný byl soudem prvního stupně poučen podle § 118a o. s. ř., aby prokázal existenci písemné výzvy k přejímacímu řízení, avšak žádný takový důkaz nepředložil. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že k řádnému předání díla dle smlouvy nedošlo, tudíž žalovaný zůstal v prodlení. Námitku víceprací soud prvního stupně neuznal, neboť nebyly doloženy písemnými dodatky ke smlouvě, jak smlouva výslovně vyžadovala. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % z ceny díla za každý započatý den prodlení po dobu prvních tří měsíců. Při ceně díla 3 965 544,89 Kč soud prvního stupně považoval vyúčtovanou částku 360 864 Kč za oprávněnou a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož byla žalobkyně procesně zcela úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení zahrnující soudní poplatek a odměnu advokáta.3. Proti tomuto rozsudku si podal žalovaný odvolání v celém jeho rozsahu z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d) a g) o. s. ř. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil právní důsledky faktické účasti objednatele na přejímacím řízení, přičemž připustil, že předání díla neproběhlo formálně přesně dle smlouvy, faktická účast objednatele a jeho technického dozoru však dle žalovaného představovala konkludentní přijetí přejímacího řízení. Soud prvního stupně tedy upřednostnil formu před obsahem a přiložil nepřiměřený význam formálnímu nedostatku. Dle žalovaného navíc začal objednatel dílo používat bezprostředně po jeho faktickém dokončení. Žalovaný dále poukazuje na neprovedení listinných důkazů a výslechu svědků, kterými chtěl prokázat uskutečnění přejímacího řízení, a upozorňuje, že soud nezohlednil jeho tvrzení o průtazích v dokončení díla způsobených jednáním žalobkyně. Závěrem upozorňuje na možné zneužití práva ze strany žalobkyně, které soud neprověřil. Navrhuje tedy, aby odvolací soud shora označený rozsudek soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení s pokynem k provedení navržených důkazů, nebo rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá v plném rozsahu.4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila během jednání odvolacího soudu dne 5. 5. 2026. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, měl by být tedy potvrzen. Dle jejího názoru žalovaný v odvolání částečně tvrdí nové skutečnosti, které nebyly tvrzeny před soudem prvního stupně. Žalobkyně odmítá argumentaci faktickým předáním díla v případě, kdy byl písemnou smlouvou sjednán přesný postup jeho převzetí. Upozorňuje také na skutečnost, že jelikož je veřejnoprávní korporací, musí být i s ohledem na veřejnoprávní úpravu z podepsaných smluv zřejmé, co bylo sjednáno, a případné změny smlouvy musí být učiněny formou dodatků. Dále zdůrazňuje, že žalovaného opakovaně v průběhu září roku 2024 vyzývala k předání díla, přičemž to žalovaný odmítal z důvodu neodsouhlasení víceprací ze strany žalobkyně.5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, odvolací soud ze spisu nezjistil.6. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování řádně a své skutkové závěry přezkoumatelným způsobem opřel o obsah provedených důkazů, zejména písemné smlouvy o dílo. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že bylo prokázáno, že dílo nebylo řádně dokončeno ve sjednaném termínu, žalovaný se tak ocitl v prodlení s předáním díla a v souladu se smluvním ujednáním vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu. Ze smlouvy o dílo bylo prokázáno, že mezi stranami bylo sjednáno přejímací řízení, které měl svolat žalovaný a písemným oznámení přizvat žalobkyni. Žalobce v řízení neprokázal splnění podmínky ohledně písemné výzvy k převzetí předmětného díla, k níž se ve smlouvě zavázal. Na základě uvedených skutkových zjištění pak posuzovaný nárok žalobkyně soud prvního stupně i správně právně posoudil a přikročil k vyhovění žalobě.7. Pokud jde o faktickou účast žalobkyně na přejímacím řízení, které se dovolává žalovaný, s touto argumentací nelze jednoznačně souhlasit. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, publikovaném pod R 61/2021, pokud si strany sjednají způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným, tedy ani fakticky. Soud prvního stupně tedy ve světle judikatury posoudil žalovaný nárok správně. Odvolací soud si je vědom oponentních názorů odborné veřejnosti na tuto problematiku, které s ohledem na zjišťování obsahu právního jednání dle § 555 a násl. o. z. připouštějí, že faktickým převzetím díla může v těchto případech dojít k projevu vůle změnit smluvní ujednání o protokolárním převzetí. V případě, kdy na jedné straně závazku vystupuje obec, však nelze takovouto argumentaci na danou problematiku aplikovat, jelikož vůli obce tvoří v rozsahu pravomoci stanovené zákonem zastupitelstvo obce, případně rada obce. Starosta sám nemůže takto projevenou vůli zastupitelstva obce ani svým případným faktickým jednáním měnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014).8. Odvolací soud dále v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval provedené listinné důkazy, které předložila žalobkyně ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne 13. 3. 2025. Jedná se o výzvy žalobkyně k předání díla ze dne 12. 9. 2024 (č. l. 38), 18. 9. 2024 (č. l. 37) a 22. 1. 2025 (č. l. 36) adresované a doručené žalovanému prostřednictvím datové schránky. Odvolací soud z těchto listin zjistil, že ještě v září 2024 žalobkyně vyzývala žalovaného k předání díla dle smlouvy. Žalobkyně tedy nepovažovala v této době dílo za převzaté.9. Z vyjádření žalovaného během řízení před soudem prvního stupně plyne, že žalovaný považoval dílo za fakticky převzaté k 12. 7. 2024 a dle jeho tvrzení po tomto datu začala žalobkyně dílo užívat. Toto tvrzení však nebylo v řízení nijak prokázáno. Faktické užívání díla žalobkyní připustil ve svém vyjádření během jednání u odvolacího soudu zástupce žalobkyně, přičemž uvedl, že k němu mělo dojít až v průběhu září roku 2024. Toto tvrzení koresponduje s prokázanými výzvami žalobkyně k předání díla z první poloviny září roku 2024. Pokud by tedy odvolací soud připustil argumentaci žalovaného spočívající v možnosti faktického převzetí díla, došlo by k němu dle prokázaných nebo nesporných skutečností až v průběhu měsíce září 2024. Žalovaná smluvní pokuta pak měla vzniknout za dobu prvních třech měsíců prodlení, tedy červen, červenec a srpen roku 2024. Nárok lze tedy i v případě opomenutí podmínky protokolárního převzetí shledat důvodným, neboť smluvní pokuta byla účtována za dobu, kdy dílo nebylo žalobkyní fakticky převzato a užíváno.10. Námitku žalovaného týkající se neprovedení důkazů o průběhu přejímacího řízení před soudem prvního stupně nelze dle odvolacího soudu považovat za důvodnou. Dle protokolu o jednání před soudem prvního stupně měl výslech navržených svědků prokázat nedodržení smlouvy v důsledku víceprací. Soud prvního stupně zamítl návrh na provedení těchto důkazů důvodně. Pokud b