17 Co 60/2025-316 — Krajský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 90 944 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovaným dne 11. 12. 2019 při jeho dvojím vstupu do prostor společnosti žalobce uvedeného dne, při němž mělo dojít k fyzickému napadení zaměstnankyně , jméno FO, žalovaným, způsobení její pracovní neschopnosti, zhoršení zdravotního stavu další zaměstnankyně , jméno FO, , poškození trezorové (kartotékové) skříně odvrtáním zámku žalovaným a ke vniku škody z provozního uzavření firmy 16.–17. 12. 2019. Žalobcem požadovaná celková jistina náhrady sestávala z ceny za pořízení nové trezorové skříně namísto poškozené skříně ve výši 8 586 Kč, částky 8 115 Kč za náhradu mzdy , jméno FO, a částky 5 450 Kč za náhradu mzdy , jméno FO, vyplácené žalobcem uvedeným zaměstnankyním po dobu jejich následné pracovní neschopnosti, a částky 68 792,98 Kč za mzdové náklady hrazené zaměstnancům během dvoudenního uzavření firmy žalobce po incidentu vyvolaném jednáním žalovaného. Žalobce později část žaloby vzal zpět v částce 2 725 Kč s příslušenstvím odpovídající polovině původně požadované náhrady mzdy vyplacené zaměstnankyni , jméno FO, ve výši 5 450 Kč s příslušenstvím.2. Soud prvního stupně rozhodl o podané žalobě po částečném zastavení řízení v částce 2 725 Kč s příslušenstvím k částečnému zpětvzetí žaloby shora označeným rozsudkem, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13 458 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 21.5.2021 do zaplacení vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu do částky 74 761 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 21.5.2021 do zaplacení zamítl (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 10 053 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 2 499, 82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalovanému povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 434,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Po provedeném řízení soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, žalovaný spolu se svou manželkou, členkou dozorčí rady žalobkyně, vstoupil do prostor společnosti a opakovaně se domáhal přístupu k interním dokumentům, jež byly uloženy v uzamčené kartotékové (v řízení též označované za trezorovou) skříni v kanceláři zaměstnankyň. Nejprve kolem 9:30 hodin došlo ke konfliktu mezi žalovaným a zaměstnankyní , jméno FO, . Ta se snažila žalovanému zabránit v otevření skříně položení své ruky na zámek, načež ji žalovaný uchopil za zápěstí, zkroutil jí ruku za záda, přitlačil ji v předklonu ke stolu a udržoval ji v této poloze několik sekund. Incident probíhal v přítomnosti dalších zaměstnankyň a byl bezprostředně oznámen , právnická osoba, . Zaměstnankyně , jméno FO, následně vyhledala ošetření, přičemž lékařská zpráva zachycuje bolestivý stav ramene, omezenou hybnost a doporučení klidového režimu. Byla jí vystavena pracovní neschopnost trvající do 5.1.2020 a žalobce jí vyplatil náhradu mzdy v zákonné výši 8 115 Kč. Soud prvního stupně uznal, že tento nárok byl způsoben jednáním žalovaného. Další zaměstnankyně, , jméno FO, , byla svědkem téhož incidentu, který na ni působil intenzivním stresem; po psychickém rozrušení pociťovala bolest na hrudi a zašla do nemocnice až večer téhož dne. Byla hospitalizována se suspektními srdečními obtížemi, lékaři popsali stav psychosomatického charakteru vyvolaného akutní zátěží. Následně byla této zaměstnankyni vystavena pracovní neschopnost do 7.1.2020. Žalobce jí vyplatil náhradu mzdy ve výši 5 450 Kč, z čehož však po částečném zpětvzetí žaloby uplatnil jen polovinu v částce 2 725 Kč. Taktéž tento nárok soud prvního stupně shledal v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Dále bylo provedeným dokazováním zjištěno, že ve stejný den kolem 10:40 hodin se žalovaný do téže kanceláře žalobce vrátil, vybaven vrtačkou, a odvrtal zámek předmětné trezorové skříně. Ze skříně následně vyjmul dvě osobní složky zaměstnanců a předal je své manželce. Skříň byla odvrtáním zámku nenávratně poškozena. Cena opravy podle nezávislého technického posouzení činila 2 618 Kč. Tento nárok soud prvního stupně rovněž uznal jako prokázaný. Nárok žalobce na náhradu kupní ceny zcela nové skříně nicméně soud prvního stupně částečně zamítl, protože bylo možné obnovit funkčnost původní skříně pouhou opravou zámku. Rovněž zamítl nárok na úhradu mezd zaměstnanců za uzavření podniku žalobce ve dnech 16.–17.12.2019 v částce 68 792,98 Kč s příslušenstvím, jelikož mezi tímto uzavřením a předmětným incidentem neshledal příčinnou souvislost.3. Proti tomuto rozsudku si podal žalovaný obsáhlé odvolání směřující proti výrokům I. a V. z důvodů podle § 205 dost. 2 písm. a), b), c), d), e), g) o. s. ř. Namítl, že řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno jednostranně, soud odmítal jeho důkazní návrhy a přisvědčil údajně účelovým výpovědím zaměstnanců žalobkyně. Žalovaný má za to, že jeho jednání nebylo protiprávní, protože jeho manželka měla jako členka dozorčí rady právo nahlížet do interních dokumentů společnosti. Také nebylo prokázáno vlastnictví skříně ze strany žalobkyně. Také tvrzená zranění či zdravotní újmy zaměstnankyň nelze mít za prokázána. Žalovaný dále namítl, že soud prvního stupně je k projednání a rozhodnutí věci věcně nepříslušný, neboť šlo o výkon působnosti orgánu obchodní korporace. Žalovaný rovněž argumentoval údajnými nesrovnalostmi v lékařských zprávách týkajících se zaměstnankyň žalobce , jméno FO, a , jméno FO, , rozpory ve svědeckých výpovědích i účelovým chováním žalobce v rámci dlouhodobého sporu mezi žalobcem a manželkou žalovaného. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadené výroky I. a V. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu v rozsahu částky 13 458 Kč s příslušenstvím zamítne, žalobci uloží povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně nákladů řízení ve výši 438,18 Kč namísto žalovaného a žalovanému přizná nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, soud se vypořádal se všemi podstatnými námitkami a odvolání je nedůvodné. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně označil za zcela správné. Důrazně odmítl, že by jím v řízení vyslechnutí svědci byli jakkoli instruováni nebo že by jeho postup měl sloužit k tlaku na rodinu žalovaného. S odvolacími námitkami žalovaného se žalobce neztotožňuje, považuje je za zcela bezpředmětné. Naopak podrobně popisuje, že jednání žalovaného bylo prokázáno svědecky, listinnými důkazy i jeho vlastními vyjádřeními před policií a že příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklou škodou byla v rozsahu, v níž soud prvního stupně žalobě vyhověl, jednoznačně objasněna. Taktéž vlastnictví předmětné trezorové skříně žalobce bylo v řízení řádně prokázáno, žalovaný svoji námitku, že skříň měl vlastnit jeho tchán, ničím nedoložil, důkazy předložené v této souvislosti žalovaným byly účelové a podvodné. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalovaného bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, odvolací soud ze spisu nezjistil.6. Odvolací soud předně konstatuje, že Městský soud v Brně byl věcně příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci jako soud prvního stupně. Předmětem řízení je nárok na náhradu škody mezi obchodní korporací a třetí osobou, nikoli spor z výkonu funkce člena orgánu. To, že žalovaný tvrdí souvislost incidentu s výkonem činnosti jeho manželky v dozorčí radě, nemůže založit věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně, který by byl jinak příslušným k projednání sporů týkající se obchodních korporací vyjmenovaných v § 9 odst. 2 o. s. ř.7. Pokud jde o přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování řádně, v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu, a své skutkové závěry přezkoumatelným způsobem opřel o obsah provedených důkazů vzájemně souladná svědecké výpovědi několika zaměstnankyň žalobkyně, dále o úřední záznamy policie, lékařské záznamy a o vlastní vyjádření žalovaného učiněná v době incidentu. Na základě uvedených skutkových zjištění pak posuzovaný nárok žalobce i správně právně posoudil a přikročil k částečnému vyhovění žalobě.8. Z provedeného rozsáhlého dokazování bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaný dne 11. prosince 20