17 Co 89/2025-121 — Krajský soud v Brně

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 244 C 7/2023-79, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 900 Kč s příslušenstvím, jež představuje pokutu za období od , datum, do , datum, za neposkytnutí vyúčtování služeb za rok 2019 souvisejících s užíváním nájemního bytu č. , číslo, na adrese , adresa, (výrok I) a stanovil povinnost žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II). Soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně již nebyla v roce 2019 nájemkyní předmětného bytu a užívala jej bez právního důvodu, jelikož nájemní vztah zanikl nejpozději ke dni , datum, výpovědí z nájmu bytu, kterou dal žalovaný žalobkyni pro neplacení nájemného.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž rozporovala skutkové závěry soudu prvního stupně v otázce doručení výpovědi z nájmu bytu ze dne , datum, do sféry dispozice žalobkyně. Žalobkyně namítá, že plná moc ze dne , datum, , na základě níž soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně zmocnila svého bratra (, jméno FO, ) k tomu, aby za ni převzal výpověď z nájmu předmětného bytu, byla napsána tak obecně a neurčitě, že by neměla být posuzována jako platná. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by se výkladem plné moci mohl dovodit nějaký rozsah zástupčího oprávnění jejího bratra, spíše by odpovídal rozsahu dle § 2269 odst. 1 občanského zákoníku a nikoli rozsahu zahrnujícím převzetí výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že zcela vyhoví žalobě.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil písemně s tím, že soud prvního stupně postupoval zcela správně a z dokazování zjistil odpovídající skutkový stav, který správně podřadil pod právní kvalifikaci, a proto žalobu zamítl. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by se žalobkyně mohla nyní dovolávat neplatnosti plné moci, kterou sama se svým bratrem sepsala. Dále žalovaný poukázal na řízení vedené před soudem prvního stupně pod sp. zn. 61 C 23/2018, v němž bylo bylo pravomocně uzavřeno, že nájemní právo žalobkyně k bytu na adrese , adresa, , zaniklo nejpozději dne 19. 2. 2018 a žalobkyni byla uložena povinnost byt vyklidit. Vzhledem k tomu, že v roce 2019 již žalobkyně nebyla nájemkyní předmětného bytu, nebylo povinností žalovaného zaslat žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2019. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.4. Stěžejní otázkou podaného odvolání bylo tedy, zda plná moc ze dne 28. 12. 2017 udělená žalobkyní jejímu bratrovi , jméno FO, je platným právním úkonem a jaký je rozsah zástupčího oprávnění bratra žalobkyně z ní pramenící. Tato otázka má přímý dopad na to, zda se výpověď ze dne 18. 12. 2017 dostala do dispoziční sféry žalobkyně či nikoliv, a tím i na to, zda v období roku 2019 existoval nájemní vztah, na jehož základě je podána žaloba.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně je objektivně i subjektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací důvody, o které žalobkyně opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2, písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.7. Soud prvního stupně provedl ve věci řádné a úplné dokazování a ze zjištěného skutkového stavu vyvodil správné právní závěry.8. K námitce žalobkyně ohledně neplatnosti plné moci ze dne , datum, odvolací soud uvádí, že i kdyby byla plná moc neplatná, není možné dle § 579 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), aby se žalobkyně (osoba, která plnou moc sepsala) dovolávala její neplatnosti z důvodu, který by sama způsobila špatnou a nepřesnou formulací takto vymezené plné moci. Při posouzení platnosti či neplatnosti plné moci ze dne 28. 12. 2017 odvolací soud prvně vylučuje její absolutní neplatnost dle § 588 o. z. Při posouzení, zda nebyla plná moc ze dne 28. 12. 2017 neplatná relativně pro namítanou obecnost vymezení zástupčího oprávnění, odvolací soud uvádí, že písemné znění plné moci nelze vnímat pouze ve vakuu jejího písemného vyhotovení, ale v kontextu veškerých ostatních skutečností.9. Žalobkyně v plné moci ze dne 28. 12. 2017 zplnomocnila svého bratra , jméno FO, k „vyřizování záležitostí spojených s bytem , adresa, “. Plná moc v tomto znění byla žalovanému doručena jako příloha podání nazvaného „námitky k výpovědi z nájmu“ ze dne 19. 2. 2018, v němž bratr žalobkyně rozporuje výpověď z nájmu bytu č. , číslo, na adrese , adresa, , ze dne , datum, . Žalovaný neměl žádného důvodu pochybovat o platnosti takto doloženého zastoupení žalobkyně a neměl ani žádného důvodu pochybovat o tom, zda byla výpověď ze dne , datum, doručena do sféry dispozice žalobkyně, když se s ní on jako zástupce žalobkyně seznámil a na základě toho žalovanému zaslal námitky. Skutečnost, že v plné moci chybí přesné vymezení čísla bytu a další zpřesnění zástupčího oprávnění bratra žalobkyně nemůže mít žádný vliv na platnost plné moci. Takto vymezenou plnou moc nelze označit ani jako neurčité právní jednání, jelikož s ohledem na to, že byla zaslána žalovanému jako příloha námitek k výpovědi z nájmu bytu č. , číslo, na adrese , adresa, , ze dne , datum, , bylo zcela zřejmé, že žalobkyně uvedením výrazu „k vyřizování záležitostí spojených s bytem , adresa, “ projevila vůli k tomu, aby byla svým bratrem , jméno FO, zastoupena i k převzetí a napadení výpovědi z nájmu bytu č. , číslo, na adrese , adresa, , ze dne , datum, .10. Odvolací soud v tomto kontextu zdůrazňuje, že otázka doručování výpovědi z nájmu bytu, kterou dal žalovaný žalobkyni dne , datum, z důvodu opakovaného porušování právních povinností (neplacení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu od roku 2015) byla opakovaně řešena jako otázka prejudiciální (předběžná) v předchozích pravomocně skončených řízeních vedených před soudem prvního stupně (sp. zn. 61 C 23/2018) se shodnými závěry o její platnosti a účinnosti a odvolací soud z těchto závěrů vychází a nemá důvod se od nich odchylovat.11. Žalobkyně dále zpochybňovala i rozsah zástupčích oprávnění, jež vyplývaly pro jejího bratra z plné moci ze dne , datum, . K tomu odvolací soud uvádí, že opět nelze pouze slepě následovat písemné vyhotovení (obsah) plné moci, ale je nutno ho vnímat v souvislosti s tím, že žalovanému byla plná moc doložena spolu se zaslanými námitkami k výpovědi z nájmu bytu, žalovaný tak mohl v dobré víře rozumně předpokládat, že zmocnění mu bylo žalobkyní uděleno i ve věci převzetí výpovědi a následného napadení výpovědi z nájmu bytu námitkami. Ostatně takové úkony dle odvolacího soudu zcela zapadají i do výslovného zmocnění, aby bratr žalobkyně vyřizoval veškeré záležitosti spojené s bytem , adresa, .12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu bytu ze dne , datum, daná žalovaným žalobkyni pro opakované porušování právních povinností (neplacení nájemného a služeb od roku 2015) se dostala do sféry žalobkyně nejpozději dne , datum, , kdy byly proti výpovědi podány námitky bratrem žalobkyně, jako jejím zástupcem na základě plné moci ze dne , datum, . Nejpozději ke dni , datum, došlo k zániku nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, od , datum, předmětný byt č. , číslo, na adrese , adresa, , žalobkyně užívala bez právního důvodu. V roce 2019 žalobkyně nebyla nájemkyní předmětného bytu, pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. 61 C 23/2018-14, byla žalobkyni uložena povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci, což neučinila, exekučně byl byt vyklizen dne , datum, soudním vykonovatelem. Pokud tedy v roce 2019 žalobkyně nebyla nájemkyní předmětného bytu, nebyla ani příjemkyní služeb spojených s užívám bytu, nebylo povinností žalovaného jako vlastníka a pronajímatele bytu doručovat žalobkyni do , datum, vyúčtování služeb za rok 2019 dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. a nárok žalobkyně na zaplacení pokuty dle § 13 tohoto zákona je tak zcela nedůvodný a neoprávněný.13. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku vypořádal i s rozporem skutkových závěrů nyní učiněných a skutkových závěrů učiněných v pravomocně skončeném řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 43 C 119/2019 v bodě 42 odůvodnění, na něž odvolací soud odkazuje.14. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na relevantních důkazech, odůvodnil je srozumitelně