18 Co 74/2026-103 – Krajský soud v Brně

1. Shora označeným („napadeným“) rozsudkem Městský soud v Brně („soud prvního stupně“) rozvedl manželství účastníků uzavřené dne , datum, před ÚMČ , adresa, (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podal manžel odvolání. Vytýká soudu prvního stupně, že neprovedl navržené důkazy, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Navrhuje rozsudek změnit tak, že se manželství nerozvádí. Namítá, že manželství je nejen osobní a citové společenství, ale též ekonomické, manželé by si měli poskytovat náležitou pomoc a podporu. Poukazuje na jejich vzájemnou vyživovací povinnost. Usuzuje, že dočasná nouze manžela není důvodem pro zánik manželství, ale naopak. Soud dostatečně nezohlednil, že se manžel nachází v situaci, kdy je namístě očekávat solidaritu a podporu manželky z morálního hlediska a v rámci vyživovací povinnosti mezi manžely.3. Manželka navrhla rozsudek potvrdit. S rozsudkem se ztotožňuje, neboť odpovídá právní úpravě, zjištěnému skutkovému stavu i ustálené judikatuře. Soud správně dovodil, že důvody k zamítnutí návrhu nejsou již proto, že účastníci spolu nežijí déle než tři roky. Argumentace manžela je proto irelevantní. Odvolání je účelové, nedůvodné a slouží k prodlužování řízení.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 1 odst. 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř., § 385 z. ř. s.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř., § 395 a contrario z. ř. s.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Účastníci učinili v odvolacím řízení shodné tvrzení, že od vydání napadeného rozsudku nedošlo k žádné změně poměrů.6. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, který též správně právně posoudil. Na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku proto odvolací soud odkazuje. Soud prvního stupně též správně neprováděl další (manželem navržené) důkazy, neboť jejich provedení by na rozhodnutí soudu nic změnit nemohlo, jejich provedení by pro účely daného řízení nemohlo nic přinést a bylo by tak v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Na rozhodujících skutečnostech pro posouzení věci se totiž účastníci ve svých tvrzeních a účastnických výpovědích shodli. Z nich vyplývá, že spolu nežijí od července , Anonymizováno, , kdy se manželka se synem ze společné domácnosti odstěhovala (od této doby žijí účastníci odděleně a nevedou rodinnou domácnost), tedy již téměř po dobu pěti let. Důvodem odstěhování manželky přitom byly neshody ohledně výchovy společného syna, kdy i manžel připustil, že vůči němu používal nevhodné výchovné metody a že jeho vztahy se synem jsou narušené.7. Za dané situace jsou námitky manžela vskutku právně irelevantní, neboť na rozhodnutí nemohou nic změnit a k zamítnutí návrhu nemohou vést ani podle § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“.8. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.9. Výše uvedené předpoklady pro nerozvedení manželství přitom musí být splněny současně a nemají žádný význam v případě, že manželé spolu nežijí alespoň po dobu tří let, neboť v takovém případě, je-li manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 o. z.), je třeba manželství rozvést vždy.10. Pokud proto ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že rodinnou domácnost nevedou (nežijí spolu) již téměř pět let (tedy více než tři roky) a tento stav nedoznal změny ani v odvolacím řízení, je třeba je rozvést, i kdyby ostatní předpoklady pro zamítnutí návrhu na rozvod zakotvené v § 755 odst. 2 písm. b) byly splněny.11. Nad rámec výše uvedeného však lze poznamenat, že by předpoklady pro zamítnutí návrhu nebyly splněny ani v případě, že by stav odluky netrval tři roky. Nelze totiž uzavřít, že by se manžel na rozvratu převážně nepodílel (soud prvního stupně z výpovědi účastníků správně dovodil, že to byl právě manžel, kdo se svými nevhodnými a nepřiměřenými výchovnými metodami na rozvratu podílel). Zvlášť závažnou újmu, kterou by rozvodem manžel utrpěl (za situace, kdy manželé spolu nežijí, nejsou si oporou, vzájemně si nepomáhají a nepodporují se), nelze spatřovat ani v tom, že je v důchodu, ani v jím tvrzeném zdravotním stavu, jenž je přiměřený jeho věku (tvrzen byl vysoký krevní tlak, cukrovka, a v roce , Anonymizováno, prodělaná operace šedého zákalu). Žádné mimořádné okolnosti svědčící pro zachování manželství přitom manžel netvrdil (a z dokazování nevyplývají).12. Za daného stavu soud prvního stupně správně uzavřel, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nežijí-li spolu manželé déle než tři roky, je třeba manželství rozvést. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně správného výroku o nákladech řízení.13. Výrok II o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. (účastníci řízení náhradu nákladů řízení nepožadovali a žádné mimořádné okolnosti její přiznání neodůvodňují).