28 Co 21/2025-132 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 11 C 178/2024-97, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 18 000 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 24. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2 054,65 Kč a částky 1 182,92 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna naradit žalobci náklady řízení ve výši 8 495,60 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem ze dne 29. 8. 2025, č. j. 11 C 178/2024-113, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 20 054,65 Kč od 22. 1. 2023 do 23. 6. 2024 a z částky 2 054,65 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení (I. výrok) s tím, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto rozsudkem č. j. 11 C 178/2024/97, ze dne 4. 12. 2024.2. Proti rozsudku ze dne 4. 12. 2024, č. j. 11 C 178/2024-97, podala žalovaná odvolání, přičemž z obsahu tohoto podání je podle § 41 odst. 2 o. s. ř. zřejmé, že napadá toliko jeho I. výrok a související III. výrok, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud prvního stupně pochybil, pokud v rozsudku neuvedl základní údaje potřebné k úhradě dluhu (číslo bankovního účtu a variabilní symbol), a žalované tak není zřejmé, kam má úhradu dlužné částky provést. Uvedla, že soud záměrně a účelově opomněl její námitky a důkazy o tom, že se opakovaně snažila o mimosoudní vyrovnání závazku, avšak žalobce ani jeho právní zástupce nebyli ochotni jednat o jednorázové úhradě či splátkách, a naopak ji odkazovali jeden na druhého bez reálné snahy věc vyřešit. Soud nezkoumal stanovisko druhé strany k jejím tvrzením, nereflektoval její návrhy, neprovedl jí doložené důkazy, odmítl její námitky podjatosti soudce a řízení vedl jednostranně v neprospěch žalované, což považuje za účelové a záměrné poškození její osoby. Žalovaná kritizovala rovněž postup zástupce žalobce, jehož kancelář žalované nikdy nedoložila, za co má žalovaná vlastně platit, a na žádosti žalované o mimosoudní vyřešení dluhu neodpověděla. Rovněž namítla, že soud prvního stupně při vydání elektronického platebního rozkazu ani v dalším průběhu řízení nezohlednil její doložené snahy o mimosoudní dohodu, z čehož vyvodila, že řízení bylo vedeno jednostranně proti její osobě. Současně deklarovala, že dluh ve výši 18 000 Kč hodlá uhradit, avšak brojí proti shora popsanému způsobu vedení řízení, jakož i žalobci přiznaným nákladům řízení, které nepovažuje za účelné. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobci nařídil, aby žalované sdělil přesnou výši úroků ke dni, ke kterému bude dluh zcela splacen, o což několikrát neúspěšně žádala jak žalobce, tak i soud prvního stupně.3. Žalobce se k odvolání žalované, které mu bylo doručeno dne 10. 1. 2025, nevyjádřil.4. Odvoláním žalované nebyl napaden rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 11 C 178/2024-97, v jeho II. výroku, jakož i doplňující rozsudek ze dne 29. 8. 2025, č. j. 11 C 178/2024‑113, a v tomto rozsahu proto nabyly samostatně právní moci.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není převážně důvodné.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 24. 6. 2024, domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 21 237,57 Kč a 15% úroku z prodlení ročně z částky 20 054,65 Kč od 22. 1. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. 23104418 uzavřené mezi účastníky dne 6. 9. 2022. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut a dne 6. 9. 2022 též vyplacen úvěr ve výši 18 000 Kč. Splatnost úvěru nastala dne 21. 1. 2023, žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a dluží žalobci jistinu 18 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 333,65 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 440 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 116 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny vyčíslenou za období od 22. 1. 2023 do 22. 4. 2023 částkou 1 182,92 Kč. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že celé řízení považuje za účelově vykonstruované a nesmyslné s tím, že žalobce zneužívá svoje postavení a neumožnil jí dohodnout se na úhradě dluhu ve splátkách. Účelovost postupu shledávala i v tom, že jí ze strany žalobce nebyla zaslána předžalobní upomínka nebo učiněn pokus o smír. Namítla rovněž, že Okresní soud ve Znojmě, resp. věc projednávající soudce, je vůči ní zaujatý a účelově jednající ve prospěch žalující strany.7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že žalobce porušil svou zákonnou povinnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou jako spotřebitelem nedostatečně posoudil její úvěruschopnost. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná a poskytnuté finanční plnění z této smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované podle § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které je povinna žalobci vydat. Soud proto žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 18 000 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. od 24. 6. 2024 do zaplacení. Ve zbytku pak žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce jako procesně zcela úspěšný účastník má nárok na plnou náhradu nákladů řízení vzniklých zaplacením soudního poplatku 800 Kč a zastoupením advokátem ve výši 7 695,60 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby po 1 820 Kč určené tarifní hodnoty 18 000 Kč, náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů a náhrada DPH.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: předžalobní upomínky ze dne 28. 5. 2024 s podacím lístkem z téhož dne, z nichž vyplynulo, že uvedenou výzvou k plnění, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, vyčísleného částkou v celkové výši 22 482,90 Kč, do tří dnů od doručení výzvy na žalobcem uvedený bankovní účet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám žalované, že soud prvního stupně pochybil, pokud v rozsudku neuvedl základní údaje potřebné k úhradě dluhu. Tyto údaje nejsou obligatorní součástí výroku soudního rozhodnutí, navíc, jak je zřejmé z obsahu spisu, bylo bankovní spojení pro účely zaplacení žalované částky i nákladů řízení včetně variabilních symbolů uvedeno v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl žalované doručen do vlastních rukou dne 18. 7. 2024 (doručení do její datové schránky). Odvolací soud neshledal ani žádné žalovanou namítané pochybení v procesním postupu soudu prvního stupně, jež by mohlo vést k závěru, že soud jednal zaujatě či jednostranně v neprospěch žalované. Nutno také připomenout, že žalovanou vznesená námitka podjatosti věc projednávajícího soudce byla posouzena Krajským soudem v Brně, jenž ve svém usnesení ze dne 23. 9. 2024, č. j. 28 Nc 2221/2024-25, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2024, rozhodl, že soudce JUDr. Ing. Petr Slunský, Ph.D., Ph.D. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 178/2024, a žalovaná žádné nové skutečnosti týkající se podjatosti soudce ve svém odvolání neuvedla.11. Ve vztahu k posouzení námitky žalované, že se již ve fázi před podáním žaloby pokoušela s žalobcem o mimosoudní dohodu a možnost úhrady svého dluhu ve splátkách, na což jí ze strany žalobce ani soudu nebylo reflektováno, odvolací soud předesílá, že shodně se soudem prvního stupně má za to, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je na místě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru