28 Co 32/2025-176 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 69 191,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 312,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 76,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 99 504,60 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 20,9 % ročně z částky 88 490,64 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 046,80 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem ze dne 30. května 2025, č. j. 36 C 282/2023-133 soud prvního stupně návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil kapitalizovaný úrok ve výši 3 147,51 Kč, zamítl (I. výrok) a žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 116,47 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).2. Proti rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 69 191,72 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení a do závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobci nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny. Povinnost vrátit tuto jistinu žalovanému vznikla na základě výzvy žalobce v souvislosti s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2022, které bylo žalovanému odesláno dne 13. 9. 2022. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného, i ke lhůtě ke splnění dluhu, stanovené v této výzvě, se dne 27. 9. 2022 žalovaný dostal do prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný v řízení před soudem netvrdil ani neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž ohledně těchto skutečností ho tíží břemeno tvrzení a důkazní. Žalobce navrhl, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 11,75 % úrok z prodlení ročně z částky 69 191,72 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení.3. Žalovaný se k odvolání žalobce, které mu bylo doručeno dne 20. 1. 2025, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 5. 9. 2023, domáhal po žalovaném zaplacení částky 88 490,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 79,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 147,51 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 11 013,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 99 504,60 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení a 20,9% úroku ročně z částky 88 490,64 Kč od 4. 3. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 2. 2021 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce ke dni 3. 3. 2022 úvěr zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 30. 8. 2023 s účinností ke dni 25. 8. 2022 postoupena žalobci. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení před soudem prvního stupně byl nečinný.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce porušil svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným jako spotřebitelem nedostatečně posoudil jeho úvěruschopnost. Právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalovaného ani jeho reálné výdaje. Řádným způsobem údaje získané od žalovaného neprověřil. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná a poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč, dosud vrátil 30 808,28 Kč a je tak povinen zaplatit žalobci částku 69 191,72 Kč. Ve zbývajícím rozsahu není žaloba důvodná, proto ji soud zamítl. Žalobci mimo jiné nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení doposud nedostal. Soud odkázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s tím, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na poměr úspěchu stran v tomto sporu přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 046,80 Kč, představující 40 % jeho nákladů vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.7. Doplňujícím rozsudkem ze dne 30. května 2025, č. j. 36 C 282/2023-133, soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil kapitalizovaný úrok ve výši 3 147,51 Kč (vypočtený z jistiny úvěru do 3. 3. 2022) s tím, že se jedná o nárok z absolutně neplatné smlouvy. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., při stanovení 40 % úspěšnosti žalobce přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní pomoci a režijní paušál za účast u jednání soudu, náhradu cestovného, ztráty času a DPH ve výši 3 116,47 Kč. Proti doplňujícímu rozsudku nebylo odvolání podáno, rozhodnutí nabylo právní moci.8. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením této smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojil. Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na datum uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru podléhá tato smlouva režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak správně konstatoval soud prvního stupně.9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2022 s podacím lístkem, potvrzujícím předání zásilky k přepravě pro žalovaného, adresované do místa jeho trvalého bydliště, dne 13. 9. 2022 Českou poštou a. s. Z listiny bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o novém věřiteli, kterým se stal žalobce, a zároveň byl vyzván k okamžité úhradě závazku ve výši 102 728,15 Kč, vyčísleného ke dni 29. 8. 2022 bez příslušenství novému věřiteli a byly mu sděleny údaje o novém účtu a variabilním symbolu, který má uvést při platbě dluhu. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je namístě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který je ustanovením speciálním k