28 Co 6/2025-107 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 725,62 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 071,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 563,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 439,40 Kč, úroku 12,9 % ročně z částky 46 797,44 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 46 797,44 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 378 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 36 725,62 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny. Povinnost vrátit tuto jistinu žalované vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2023, které bylo žalované odesláno téhož dne. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i k lhůtě ke splnění dluhu, stanovené v této výzvě, se dne 30. 9. 2023 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná nadto v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaná jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 36725,62 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 17. 12. 2024, nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 31. 1. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 46 797,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 563,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 439,40 Kč, 15% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 46 797,44 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a 12,9% úroku ročně z částky 46 797,44 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 9. 2017 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 17. 7. 2023 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 30. 8. 2023 s účinností ke dni 1. 9. 2023 postoupena žalobkyni. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení před soudem prvního stupně byla nečinná.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou jako spotřebitelem nedostatečně posoudila její úvěruschopnost. K tvrzením, že schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, žalobkyně nedoložila ničeho. Nebylo tak prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výší příjmů a výdajů žalované, ani že by byla provedena lustrace v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná a poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vydat. Žalované byla poskytnuta částka 150 000 Kč, dosud vrátila 113 274,38 Kč, a je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 36 725,62 Kč. Ve zbývajícím rozsahu není žaloba důvodná, proto ji soud zamítl. Žalobkyni mimo jiné nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení doposud nedostala. Soud odkázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s tím, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na poměr úspěchu stran v tomto sporu (žalobkyně byla úspěšná z 57 %, žalovaná pak z 43 %) přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 378 Kč představující 14 % jejích nákladů řízení vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením této smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila. Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na datum uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru podléhá tato smlouva režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak správně konstatoval soud prvního stupně.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2023 s podacím lístkem z téhož dne a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13. 12. 2023 s podacím lístkem z téhož data, z nichž vyplynulo, že žalované bylo dne 14. 9. 2023 odesláno vyrozumění o postoupení pohledávky datované dnem 14. 9. 2023, v němž byla žalovaná informována o novém věřiteli, kterým se stala žalobkyně, a zároveň byla vyzvána, aby veškeré úhrady dluhu z předmětné úvěrové smlouvy poukazovala žalobkyni s tím, že o aktuální výši dluhu a o konkrétním bankovním spojení pro jeho úhradu se má žalovaná informovat u žalobkyně telefonicky nebo e-mailem na kontaktech v této listině označených. Výzvou k plnění ze dne 13. 12. 2023, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, vyčísleného částkou v celkové výši 57 204,54 Kč, nejpozději do 28. 12. 2023. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Postihem věřitele, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost věřit