28 Co 90/2025-139 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 545 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 309,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 63,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 772,38 Kč, úroku 9 % ročně z částky 80 885,62 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení 15 % ročně z částky 81 854,62 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen naradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 443,08 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 76 545 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny. Povinnost vrátit tuto jistinu žalovanému vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2024, které bylo žalovanému odesláno dne 27. 3. 2024. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovanému, i k lhůtě ke splnění dluhu, stanovené v této výzvě, se dne 12. 4. 2024 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný nadto v řízení před soudem netvrdil ani neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaný jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 76 545 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně, které mu bylo doručeno dne 5. 5. 2025, nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně žalobou, která byla soudu doručena dne 26. 7. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 81 854,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 63,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 772,38 Kč, 15% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 81 854,62 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení a 9% úroku ročně z částky 80 885,62 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o půjčce na refinancování č. , Anonymizováno, uzavřené dne 21. 12. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 84 000 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 15. 12. 2023 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 6. 3. 2024 s účinností ke dni 12. 3. 2024 postoupena žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení před soudem prvního stupně byl nečinný.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným jako spotřebitelem řádně neprověřila jeho úvěruschopnost. Pokud při posouzení měsíčních výdajů žalovaného vycházela z částky životního minima a normativních nákladů, které pouze formálně porovnávala s údajně deklarovanými, avšak nedoloženými výdaji žalovaného, jedná se o posouzení zcela nedostatečné, bez bližšího zkoumání skutečných výdajů žalovaného ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná (k tomu viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR Finance proti GK) a poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen vydat. Žalovanému byla poskytnuta částka 84 000 Kč, dosud vrátil 7 455 Kč a zbývá mu tak uhradit žalobkyni 76 545 Kč ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo určena soudem. Mezi účastníky k takové dohodě nedošlo. S ohledem na nezjištěnou finanční situaci žalovaného soud uložil žalovanému podle § 160 o. s. ř. povinnost zaplatit dlužnou jistinu do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že nárok na případný úrok z prodlení žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou dluhu v takto stanovené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu není žaloba důvodná, proto ji soud zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na poměr úspěchu stran v tomto sporu (žalobkyně byla úspěšná ze 70 %, žalovaný pak z 30 %) přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 443,08 Kč představující 40 % jejích nákladů řízení vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením této smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2024 a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 11. 6. 2024 s podacím lístkem z 12. 6. 2024, z nichž vyplynulo, že žalovaný byl ve vyrozumění o postoupení pohledávky datované dnem 25. 3. 2024 informován o novém věřiteli, kterým se stala žalobkyně, a zároveň byl vyzván, aby veškeré úhrady dluhu z předmětné úvěrové smlouvy poukazoval žalobkyni s tím, že o aktuální výši dluhu a o konkrétním bankovním spojení pro jeho úhradu se má žalovaný informovat u žalobkyně telefonicky nebo e‑mailem na kontaktech v této listině označených. Výzvou k plnění ze dne 11. 6. 2024, která byla dne 12. 6. 2024 podána k poštovní přepravě, byla žalovaný vyzván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, vyčísleného částkou v celkové výši 94 415,34 Kč, nejpozději do 26. 6. 2024. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Postihem věřitele, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost věřitele, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná, je ve smyslu § 87 shora citovaného zákona ztráta zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi částkou 84 000 Kč, která byla žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru poskytnuta, a částkou 7 455 Kč, kterou žalovaný žalobkyni dosud vrátil. Zbytek dlužné jistiny úvěru ve výši 76 545 Kč by tak měl žalovaný podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem. Z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak vyplývá povinnost dlužníka vrátit zbytek dlužné jistiny úvěru v době přiměřené jeh