37 Co 57/2026-44 — Krajský soud v Brně

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 1. 2026 bylo rozhodnuto výrokem I, že žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 1. 3. 2023 částkou 2 000 Kč měsíčně a výživné je splatné do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce. Výrokem II byl žalované vyčíslen nedoplatek výživného za období od 1. 3. 2023 do 31. 1. 2026 ve výši 70 000 Kč a žalovaná zavázána tento uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2026 nejpozději do 15. dne v měsíci k rukám žalobce. Výrokem III bylo rozhodnuto, že v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost přispívat na jeho výživu od 1. 3. 2023 další částkou 4 000 Kč měsíčně se žaloba zamítá. Konečně výrokem IV bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalobce. V odvolání uvedl, že trvá na výživném 6 000 Kč měsíčně tak, jak požadoval v žalobě. Domnívá se, že tato částka odpovídá jak jeho současným potřebám, tak i možnostem jeho matky, tedy žalované. Navrhl, aby odvolací soud buď rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.3. U jednání odvolacího soudu potom žalobce upřesnil, že i když v odvolání uvádí, že napadá rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tak je tím míněno pouze odvolání do výroků II a III a souvisejícího výroku nákladového.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tedy v zamítavém výroku III, s ním souvisejícím výroku o dlužném výživném označeném jako II a pochopitelně ve výroku nákladovém. Přísudečný výrok I nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci.5. Odvolací soud z obsahu spisu a dokazování provedeného již před soudem I. stupně zjistil, že žalobce je zletilým synem žalované, který s ní žil ve společné domácnosti, ale od 1. 3. 2023 se od matky odstěhoval k otci, s nímž od té doby žije a bydlí. Tento stav byl potvrzen i u jednání odvolacího soudu. Dále bylo již před prvým soudem zjištěno, že žalovaná a otec žalobce mají kromě zletilého žalobce ještě další tři děti, a to nezletilého , jméno FO, , narozeného , datum, , , jméno FO, , narozeného , datum, a , jméno FO, , narozenou , datum, . Tyto nezletilé děti jsou svěřeny do péče matky, tedy žalované a otec žalobce na ně přispívá výživným v částkách 6 000 Kč, 5 000 Kč a 4 000 Kč měsíčně. Žalobou podanou 19. 11. 2025 požaduje žalobce po žalované od 1. 3. 2023, tj. od svého odstěhování od ní výživné v částce 6 000 Kč měsíčně. Potvrzením o studiu z 5. 11. 2025 žalobce prokázal, že je studentem , právnická osoba, v , adresa, a ve školním roce 2025/2026 studuje ve 4. ročníku studia. Tento stav byl nerozporně potvrzen i u jednání odvolacího soudu. Již v řízení před soudem I. stupně bylo zjištěno, že žalovaná pracuje jako OSVČ s oborem podnikání masérství a obchodní zastoupení a její hrubý měsíční příjem činí 40 000 Kč. Příjem otce žalobce činí 46 000 Kč čistého měsíčně.6. U jednání odvolacího soudu tak jako v žalobě žalobce uvedl, že žalovaná mu hradí tarif k mobilnímu telefonu a do června 2025 také kroužek kytary. K tomu se účastníci u jednání odvolacího soudu shodli na tom, že kroužek kytary byl žalovanou žalobci hrazen od 1. 3. 2023 do konce června 2025 a školné činilo pololetně 2 500 Kč. Tarif na mobilní telefon žalovaná žalobci hradila od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2026 v částkách 750 Kč měsíčně. Dále se účastníci shodli na tom, že od února 2026 platí žalovaná žalobci běžné výživné a uhradila mu v tomto období také splátky dlužného výživné, tedy za 3 měsíce částku 15 000 Kč.7. Dle názoru odvolacího soudu je odvolání žalobce důvodné pouze v menší části. Soud I. stupně v podstatě správně posoudil poměry účastníků, když žalobci za celé sledované období přiznal výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobce je zletilým dítěte žalované, připravuje se na budoucí zaměstnání denním studiem na střední škole a žije s otcem, který v části pokrývá svojí péčí potřeby a náklady žalobce. Žalovaná má kromě žalobce ještě tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, které se nacházejí v její péči a na něž jejich otec platí dohromady výživné ve výši 15 000 Kč, jak uvedeno shora. S ohledem na zjištěné výdělky tak, jak jsou uvedeny shora, jsou tedy poměry žalované a otce žalobce v podstatě vyrovnané. Dle názoru odvolacího soudu je tak žalovaná schopna aktuálně hradit na výživu žalobce výživné pouze o 1 000 Kč vyšší než bylo rozhodnuto soudem I. stupně. Výživné v celkové výši 3 000 Kč měsíčně je schopno pokrýt alespoň část potřeb žalobce.8. Na základě této úvahy potom odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku III částečně změnil za použití § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a žalobci přiznal od 1. 3. 2023 dalších 1 000 Kč výživného měsíčně. Pokud se však žalobce domáhal přiznání dalších 3 000 Kč měsíčně, neboť požadoval celkovou částku 6 000 Kč měsíčně, bylo v této části rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku III jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.9. Změna musela se pochopitelně dotknout také dlužného výživného obsaženého ve výroku II, neboť od rozhodnutí soudu I. stupně uplynul určitý čas, u jednání odvolacího soudu byla pak nerozporně prokázána plnění žalované, jak po rozhodnutí soudu I. stupně, tak i v předchozím období tak, jak žalobce sám uváděl v návrhu, přičemž soud I. stupně toto tvrzení pominul.10. Žalovaná zaplatila žalobci podle nerozporných tvrzení účastníků na tarif mobilního telefonu v období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2026 za 37 měsíců po 750 Kč částku 27 750 Kč. Na kroužek kytary mu potom uhradila v roce 2023 částku 2 500 Kč, v roce 2024 5 000 Kč a v roce 2025 2 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Po rozhodnutí soudu I. stupně potom uhradila rovněž nerozporně na běžném a dlužném výživném stanoveném v napadeném rozsudku částku 21 000 Kč. Dohromady tak žalobci uhradila celkem 58 750 Kč. Podle konečného rozhodnutí o běžném výživném tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, měla uhradit do posledního dne v měsíci, v němž rozhodoval odvolací soud za 38 měsíců po 3 000 Kč částku 114 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami potom představuje vyčíslené dlužné výživné v částce 55 250 Kč tak, jak uvedeno ve výroku I. Ve shodě se soudem I. stupně i odvolací soud povolil žalované splácet tento dluh v měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným.11. S ohledem na výsledek řízení, bylo o jeho nákladech před soudy obou stupňů rozhodnuto za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. jak uvedeno ve výroku III.