38 Co 143/2025-131 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Znojmě jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím návrh žalobce na uložení povinnosti žalované k zaplacení částky 191.788 Kč (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí náklady řízení ve výši 1.652 Kč (výrok II.) s odůvodněním, že po provedeném dokazování sledováním celého členitého časového snímku případu nenalezl neopodstatněný průtah, délka řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp .zn. P 130/2014 je významně ovlivněna téměř bezbřehým využíváním procesních práv žalobce, což nelze přičíst k tíži státu. K projednávané věci soud provedl důkazy jednotlivými listinami za celé sledované období (, datum, – , datum, ) a došel k závěru, že délku řízení nelze považovat za nepřiměřenou. Samotná délka řízení je dána počtem procesních úkonů, neboť sám žalobce využil některých svých procesních práv a podával tucty podání na určení lhůty, návrhy na předběžná opatření a téměř do všech rozhodnutí soudu se odvolával. Časová reakce na jeho podání ze strany soudu byla vždy přiměřená. Soud nenalezl ve spise žádné průtahy za sledované období. Žalované, která byla ve věci úspěšná, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce celkem 1.652 Kč.2. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalobce podal odvolání a navrhl, aby mu bylo přiznáno odškodnění ve výši 1.700.000 Kč jako morální satisfakce porušení vyšetřovacího principu zapříčiněné kolizním opatrovníkem a soudem, nezákonné exekuční, trestní a opatrovnické řízení, náhrada majetkové škody ve výši 65.571,70 Kč a výše náhrady řízení pro společnost , právnická osoba, . Žalobce shledává rozpor mezi ústním odůvodněním a písemným rozsudkem, když při vyhlášení rozsudku soud konstatoval, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, avšak že délku řízení zavinil žalobce, v písemném odůvodnění rozsudku však soud uvádí, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, protože sám žalobce přispěl k jeho délce. Tento nesoulad je zásadní vadou řízení, neboť závěry soudu nejsou konzistentní a žalobce nemá možnost se řádně bránit. Soud se nijak nevypořádal se skutečností, že původní řízení bylo obnoveno z důvodu jeho protiprávnosti, což samo o sobě dokazuje, že původní rozhodnutí bylo nezákonné a vedlo k prodloužení řízení, přesto neuznal právo na odškodnění. Soud se nevypořádal s tím, že liknavost soudního rozhodování vedla k poškození nejlepšího zájmu dítěte, ignoroval fakt, že OSPOD poskytoval nepravdivé informace, které zásadně ovlivňují soudní rozhodnutí, nijak neřešil odpovědnost státu za činnost opatrovníka, např. opožděné jmenování opatrovníka, který měl zastupovat dítě v exekučním řízení. Nezabýval se ani tím, že opatrovník jednal v rozporu se zájmy dítěte, což mělo zásadní dopad na výsledek řízení. Soud se nevěnoval ani skutečnosti, že právní zástupce matky protiprávně jednal jako zástupce dítěte, a nebyla uznána ani neoprávněná výplata nákladů řízení právnímu zástupci matky, když měl syn opatrovníka jmenovaného soudem. Soud zcela ignoroval skutečnost, že v trestním řízení měl být poškozeným nezletilé dítě, nikoliv matka.3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 11 C 163/2024 odvolací soud zjistil, že návrhem doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal přiznání vyplacení zadostiučinění nepřiměřenou délkou řízení a další újmu způsobenou žalobci orgánem státní správy, kde žalovaným byla , instituce, Podáním ze dne , datum, , označeném jako , název, , se žalobce domáhal přiznání odškodnění ve výši 1.700.000 Kč jako morální satisfakci porušení vyšetřovacího principu zapříčiněné kolizním opatrovníkem a soudem, náhradu majetkové škody ve výši 67.571,70 Kč a výše náhrady řízení pro společnost , právnická osoba, Usnesením ze dne 24. 6. 2024 č. j. 11 C 6/2024 – 46, které nabylo právní moci 27. 6. 2024, vyloučil soud řízení o náhradu újmy nepřiměřenou délkou řízení k samostatnému řízení. Stanoviskem ze dne , datum, žalovaná sdělila žalobci, že náhrada nemajetkové újmy mu nebyla přiznána. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. P 130/2014, a to za období , datum, do , datum, .6. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že v průběhu celého řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. P 130/2014, jak je podrobně popsáno pod bodem 2. odůvodnění napadeného rozhodnutí, nedošlo ze strany soudu k žádným neopodstatněným průtahům ovlivňujícím délku řízení v neprospěch žalobce jako účastníka řízení.7. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.8. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.9. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR vztahující se k problematice odškodnění nemajetkové újmy se na prvním místě považuje za vhodnou a účinnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy. Pokud tyto formy morální satisfakce nepostačují a stěžovatel požaduje i zadostiučinění v penězích, je na zvážení individuálních okolností každého případu, zda je taková forma odškodnění namístě. V kladném případě pak musí výše přiznaného zadostiučinění v penězích odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných rysech shodují, není-li takových případů, pak musí odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2486/2013, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, sp. zn. 30 Cdo 4342/2014, II. ÚS 1138/16).10. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.11. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.12. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k13. a) celkové délce řízení14. b) složitosti řízení15. c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení16. d) postupu orgánů veřejné moci během řízení17. e) významu předmětu řízení pro poškozeného.18. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (např. sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).19. V daném případě soud I. stupně vycházel z konkrétních okolností daného případu a na jejich základě pak dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vyhovění žalobě.20. Odvolací soud se uplatněnými nároky žalobce zabýval z pohledu zákonných kritérií ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, jimiž jsou zejména a) celková délka řízení, b) složitost řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, d) postup orgánů veřejné moci během řízení, e) význam předmětu řízení pro poškozeného. Správný je závěr soudu I. stupně, že jednání samotného žalobce mělo v určitém směru negativní vliv na celkovou délku předmětného řízení. Veškeré úkony, které byly činěny soudem I. stupně v posuzované věci, byly činěny v přiměřených lhůtách a žádné dlouhotrvající neodůvodněné průtahy v řízení zaviněné orgánem veřejné moci se nevyskytly. Posuz