38 Co 267/2024-302 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že ve vztahu k nemovitosti, pozemku parcelní číslo st. , číslo, , jehož součástí je stavba – rodinný dům číslo popisné , číslo, , pozemek parcelní číslo , číslo, , to vše zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, , pro katastrální území , obec, , obec , obec, , u , instituce, , tak, že nařídil prodej, této nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem, kdy každý obdrží ½ celku (výrok I), do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pozemky parcelní číslo , číslo, (vše orná půda) v katastrálním území a obci , adresa, , to vše zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, u , instituce, , tak, jak vyplývá z geometrického plánu číslo , číslo, , který vyhotovila , právnická osoba, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok II), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemky parcelní číslo , číslo, , (vše orná půda) v katastrálním území a obci , adresa, , to vše zapsané na listu vlastnictví číslo , číslo, u , instituce, tak, jak vyplývá z geometrického plánu číslo , číslo, který vyhotovila , právnická osoba, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, dále movité vybavení rodinného domu číslo popisné , číslo, , a osobní automobil značky , značka, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, (výrok III), žalovanému uložil povinnost na vypořádací podíl zaplatit žalobkyni částku 95 000 Kč, a to do , počet, dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), dále žalobkyni a žalovanému přikázal zůstatek závazku, a to rovným dílem, vůči společnosti , právnická osoba, , na základě Smlouvy o poskytnut meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, Úvěrová smlouva č. , číslo, ze dne , datum, , který je zajištěn zástavním právem smluvním k nemovitostem v , obec, , parcelní číslo , číslo, a parcelní číslo , číslo, , a to na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva k věcem nemovitým, číslo zástavní smlouvy: , číslo, ze dne , datum, , a vůči společnosti , právnická osoba, , na základě Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření , číslo, ze dne , datum, ze dne , datum, (výrok V), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice náklady spočívající ve znalečném, a to ve výši 11 157,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice náklady spočívající ve znalečném, a to ve výši 1 115,75 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VII), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII).2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Vytýká v něm soudu I. stupně nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, zejména ve vztahu k vypořádání jednotlivých splátek úvěrů u , právnická osoba, , kdy za , počet, měsíců po rozvodu manželství žalovaný nárokoval polovinu zaplacených splátek ve výši 204 555 Kč. Soud I. stupně v tomto směru konstatoval, že pohledávka žalovaného byla uplatněna až po koncentrační lhůtě, avšak nic bližšího k tomu neuvádí. Soud tak měl zřejmě na mysli zákonnou koncentraci řízení nastávající s koncem prvního jednání ve věci. Účastníkům však při žádném jednání poučení o koncentraci dáno nebylo ani jim nebyla poskytnuta žádná lhůta. Závěr soudu I. stupně je proto dle žalovaného nesprávný a zastaralý. K tomu, aby mohlo dojít k účinkům koncentrace řízení, je třeba dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, aby byli účastníci o účincích koncentrace řízení poučeni již v předvolání k jednání a před skončením tohoto jednání. Pokud takové poučení dáno nebylo, ke koncentraci nedošlo a soud I. stupně neměl odmítnout zahrnout do obsahu vypořádávaného společného jmění manželů splátky na hypoteční úvěry. Žalovaný proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že žalovaný nárok na úhradu splátek po celou dobu soudního řízení neuplatnil, netvrdil k tomu žádné rozhodné okolnosti ani tento nárok řádně nevyčíslil, přestože při jiných jednáních avizoval, že za žalobkyni platí splátky hypotéky a žádá, aby je hradila žalobkyně. Proto mu sdělila, že pro případ, že by takový nárok v soudním řízení uplatnil, ona by uplatnila v rámci obrany proti němu nárok na zaplacení obvyklého nájemného za dobu po rozvodu manželství ve výši odpovídající jedné polovině tohoto nájemného, protože po celé toto období žalovaný užíval rodinný dům v , obec, výlučně sám a žalobkyně byla nucena se se dvěma nezletilými dětmi odstěhovat do nájemního bydlení. Nárok na zaplacení poloviny splátek úvěru by žalobkyně rozporovala i proto, že tento potenciální nárok není vzhledem k okolnostem případu souladný s dobrými mravy. Žalovaný si je navíc vědom toho, že měsíční příjem žalobkyně, která je invalidní důchodkyní, postačuje na krytí jejích základních potřeb a základních potřeb dětí a nezbývají jí žádné peníze na příspěvky žalovanému na jeho bydlení ve společném rodinném domě. Režim společného jmění manželů nelze zcela připodobnit režimu podílového spoluvlastnictví, žalovaný přesto v této optice poměřuje povinnost bývalých manželů splácet společný dluh po rozvodu manželství každého jednou polovinou splátky. Touto optikou je však dle žalobkyně třeba nahlížet na právo bývalých manželů užívat nemovitost ve společném jmění manželů, kdy bývalí manželé by měli mít právo brát užitky související s vlastnictví nemovitosti také každý jednou polovinou. Dle znalce reálné rozdělení sporné nemovitosti není možné, není tak možné ani rovnocenné užívání bývalými manžely. Proto je zjevné, že žalobkyně, která byla z užívání nemovitosti vyloučena, byla žalovaným krácena na svém právu a potenciálně by měla nárok na polovinu obvyklého nájemného. Pokud by žalovaný chtěl vůči žalobkyni postupovat korektně, měl se z nemovitosti odstěhovat, pronajmout ji a z nájemného rozděleného rovným dílem mezi účastníky by mohly být spláceny společné závazky vzniklé za trvání manželství.4. Odvolací soud v prvé řadě poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět v částech týkajících se vypořádání nemovitostí v katastrálním území , obec, a vypořádání společných dluhů účastníků, zrušil dle ustanovení § 222a odstavec 1 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, rozsudek soudu I. stupně v odpovídajících výrocích I a V a řízení v tomto rozsahu zastavil, a to po zjištění kladného stanoviska žalovaného k částečnému zpětvzetí žaloby.5. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek ve zbývajících napadených výrocích o věci samé a závislých výrocích o náhradě nákladů řízení státu a účastníků a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Žalobkyně se v dané věci domáhá vypořádání společného jmění manželů zaniklého na základě tvrzení, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně z 15. 4. 2021, čj. 4 C 306/2020-26, ke dni , datum, . Navrhla rozdělení společného jmění tak, že žalovanému budou přikázány do jeho výlučného vlastnictví nemovitosti v katastrálním území , obec, , movité vybavení v rodinném domě v , obec, a osobní automobil značky , značka, , do jejího výlučného vlastnictví budou přikázány pozemky v katastrálním území , obec, , žalovanému bude uloženo zaplatit dlužné pohledávky z hypotečních úvěru vůči společnostem , právnická osoba, a dále mu bude uložena povinnost zaplatit jí na vypořádání podíl ve výši 1 950 350 Kč.7. Soud I. stupně své rozhodnutí o vypořádání společného jmění účastníků odůvodnil tím, že dle souhlasného návrhu účastníků rozdělil pozemky v katastrálním území , obec, a movité věci a nepřihlédl k návrhu žalovaného na zohlednění splátek společných dluhů účastníků žalovaným po rozvodu manželství. S tímto rozhodnutím se odvolací soud ztotožňuje.8. Dle ustanovení § 736 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.9. Dle ustanovení § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.10. Dle ustanovení § 742 odstavec 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, použití se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každ