59 Co 17/2026-292 — Krajský soud v Brně

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud I. stupně“) bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku , p. č. st., jehož součástí je dům , č. p., v , k. ú., (výrok I), žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 40 257 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II), žalovaný byl zavázán nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení v celém rozsahu, přičemž konkrétní výše této náhrady jakož i lhůta k jejímu zaplacení budou ručeny samostatným usnesením (výrok III) a žalovaný byl zavázán zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku( výrok IV).2. Podle podstatné části odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť považoval darovací smlouvu, kterou předmětné nemovitosti na žalovaného (svého strýce) převedl, za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, případně za smlouvu lichevní. Žalobce tvrdil, že poté, co nemovitosti zdědil po svém otci, je chtěl prodat, přičemž žalovaný mu nabídl, že mu s tím pomůže. Přesvědčil jej, aby na něj nemovitosti bezúplatně převedl s tím, že on je pak prodá a kupní cenu rozdělí rovným dílem mezi sebe, žalobce a babičku žalobce. Žalovaný si však v rozporu s dohodou účastníků předmětné nemovitosti ponechal a užívá je k bydlení. Soud již v průběhu prvního jednání ve věci samé zjistil, že žalobce se dlouhodobě oddává užívání omamných a psychotropních látek, konkrétně metamfetaminu a extáze. Nadměrně též užívá alkohol. Ve své výpovědi před soudem žalobce uvedl, že ihned po podpisu darovací smlouvy uzavřené dne , datum, dostal od žalovaného 16 000 Kč, přičemž si za to šel obratem koupit vodku a cigarety. Ze závislosti na drogách a alkoholu se neléčí. Soud I. stupně proto nechal zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací návykové nemoci, za účelem posouzení, zda posuzovaný trpěl duševní poruchou a zda tato porucha ovlivňovala jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že žalobce ke dni , datum, (ke dni podpisu darovací smlouvy) trpěl, a i v současnosti nadále trpí, duševní poruchou, a to chronickým syndromem kombinované závislosti na alkoholu a metamfetaminu (pervitinu). Dlouhodobé zneužívání těchto návykových psychoaktivních látek u něj způsobilo a vyvolalo rozvoj funkčně těžší degenerace osobnosti. V době uzavření darovací smlouvy byly v důsledku těžší osobnostní degradace žalobce zásadním a podstatným způsobem sníženy a narušeny jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Posuzovaný byl v důsledku popsané poruchy snadno ovlivnitelný a zneužitelný. Je vlastně ideálním kandidátem na tzv. „bílého koně“. Jeho prioritou totiž je obstarání psychoaktivních návykových látek a tomu podřizuje vše ostatní. Posuzovaný tak nebyl v době uzavření darovací smlouvy v plné míře schopen samostatně právně jednat, především uzavírat smlouvy a nakládat se svým jměním. Toho ostatně není podle znalce schopen ani nyní. Měl by být omezen ve svéprávnosti a k ochraně jeho zájmu by mu měl být jmenován opatrovník. Soud I. stupně neměl s ohledem na svá skutková zjištění a s nimi korespondující závěry znalce žádné pochybnosti, že žalobce uvedenou duševní poruchou (vyvolanou dlouhodobým zneužíváním drog a alkoholu) trpěl i dne , datum, . Bylo totiž prokázáno, že drogy a alkohol zneužíval dlouhodobě. V době uzavření darovací smlouvy byl opakovaně ošetřován v souvislosti s opilostí, přičemž podle žalovaného jen několik dní před podpisem smlouvy propil a prohýřil částku 10 000 Kč, kterou obdržel za účelem opatření si zaměstnání. Marnotratně pak prohlašoval, že vše daruje žalovanému, když mu odpustí dluhy, a sám odjede do Itálie a nikdy se nevrátí. Taková prohlášení jsou však s ohledem na shora učiněné poznatky o popsané duševní poruše jen jedním z jejích projevů. Soud I. stupně uzavřel, že dne , datum, (v době podpisu darovací smlouvy) trpěl žalobce duševní poruchou, která jej činila neschopným uzavřít darovací smlouvu. Tato darovací smlouva je proto podle § 581 o. z. neplatná. Protože je ve veřejném zájmu chránit osoby jednající v duševní poruše, bylo na místě k neplatnosti darovací smlouvy přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). Absolutně neplatná darovací smlouva nemohla vyvolat zamýšlené účinky a žalovaný se tak nestal vlastníkem převáděných nemovitostí. Vlastnické právo k nim tak i nadále náleží žalobci. Protože žalovaný je v rozporu se skutečností jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, přičemž žalobce může docílit změny zápisu jen na podkladě rozsudku soudu určujícího jeho vlastnické právo k nim, má žalobce na požadovaném určení naléhavý zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Byla-li darovací smlouva shledána absolutně neplatnou, nezabýval se soud již dalšími žalobcem původně tvrzenými důvody neplatnosti této smlouvy, přičemž důkazy za tím účelem označenými či provedenými se v odůvodnění tohoto rozsudku rovněž nezaobíral.3. Citovaný rozsudek soudu I. stupně, a to v celém rozsahu, napadl žalovaný odvoláním z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neprovedení navržených důkazů a nesprávného právního posouzení věci, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Žalovaný má za to, že provedené důkazy neprokázaly jednoznačně a nevyvratitelně stav žalobce v okamžiku podpisu darovací smlouvy. Znalecký posudek trpí zásadní vadou, a to, že nepracuje s prokazatelnými fakty. Znalec neměl kromě kusých ojedinělých lékařských zpráv žádné podklady, z nichž by mohl odvodit zdravotní stav žalobce v den uzavření napadené smlouvy. Lékařské zprávy potvrzují pouze to, že žalovaný v době jejich zpracování byl pod vlivem alkoholu nebo drog, ale nehovoří o tom, že by se jednalo o dlouhodobý nebo permanentní stav. Podle lékařské zprávy z , datum, byla u žalobce konstatována „letitá abstinence“ bez trvalé medikace. To by nasvědčovalo tomu, že sice v současné době zřejmě by měl být žalobce omezen ve svéprávnosti, ale nic neprokazuje, že darovací smlouvu podepsal jednaje v duševní poruše. K okolnostem podpisu darovací smlouvy a ke stavu žalobce při podepisování byl navržen důkaz výpovědí úřednice ověřující podpis. Tento důkaz však soud I. stupně nepřipustil, přestože by mohl odstranit pochyby o duševním stavu žalobce v inkriminované době. Rovněž tak zamítl důkaz svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , seznámeného se situací v rodině. Rozhodnutí soudu I. stupně je dle názoru žalovaného v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 85/2023-181, podle kterého „nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažené v jimi zpracovaných posudcích a je vyloučeno učinit závěr o jednání osoby v duševní poruše na základě předpokladu takové situace. Samotné zjištění, že dlužník v rozhodné době trpěl psychickou nemocí, nepostačuje k závěru, že by jej tato nemoc v konkrétní okamžik ovlivňovala (způsobila psychickou poruchu)“. Rozhodnutí soudu I. stupně trpí vnitřními rozpory, na straně jedné konstatuje, že v době před více než dvěma roky v konkrétní den jednal žalobce v duševní poruše, kdy neměl být způsobilý posoudit své jednání, ale na straně druhé k námitce žalovaného, že tedy (žalobce) není v současné době podle této logiky schopen uzavřít smlouvu o právním zastoupení za účelem podání žaloby, soud uvedl, že v podstatě je žalobce schopen bránit své právo. Aby mohl být přijat závěr, že žalobce byl v době podpisu darovací smlouvy ve stavu, který lze popsat jako duševní porucha, musí být více argumentů než jen předpoklady. Bohužel v tomto řízení soud (a znalec) pouze předpokládal, že , datum, byl stav žalobce takový, že nebyl schopen posoudit dopad svého jednání. Ve znaleckém posudku chyběla časová osa postupu duševní choroby žalobce. Nelze bez lékařské dokumentace s odstupem dvou let učinit objektivní závěr. Podle mínění žalovaného by měly být pro účely objektivního zjištění stavu žalobce době uzavírání darovací smlouvy provedeny opomenuté důkazy a nařízen revizní znalecký posudek ohledně stavu žalobce. Je pravdou, že v zájmu společnosti je chránit osoby s duševními poruchami, avšak toto se nemůže beze zbytku týkat osob, které si za svůj životní styl zvolily pohyb na okraji společnosti, získávání prostředků drobnými krádežemi a alkoholismem a narkomanií. Někdy je třeba tyto osoby chránit před jimi samotnými a neumožnit jim, aby získaly majetek, z něhož by financovaly sebedestruktivní způsob života. Právě taková obava vedla žalovaného a jeho matku k tomu, že projednali se žalobcem předem záměr na zachování nemovitosti v rámci rodiny formou darovací smlouvy. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání.4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil následovně. Z obsahu odvolání je patrné, že žalovaný založil své odvolání na důvodech dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Ani jeden z důvo