§ 588 Zákon občanský zákoník – Relativní neúčinnost

Stručně

Soud musí z úřední povinnosti přihlédnout k neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i když k tomu není podán návrh. Stejně tak soud postupuje, pokud právní jednání zavazuje k něčemu, co je od počátku nemožné.

Co to znamená v praxi

• Soud sám od sebe posoudí, zda je právní jednání neplatné z důvodů uvedených v paragrafu, aniž by to musela navrhnout některá ze stran.
• Týká se to jednání, která jsou tak závažně vadná, že se příčí základním principům společnosti (dobré mravy, veřejný pořádek).
• Pokud se například někdo zaváže k něčemu, co objektivně nelze splnit (např. prodat neexistující věc), je takové jednání neplatné.

Na co si dát pozor

• Tento paragraf se týká tzv. absolutní neplatnosti, která je závažnější než neplatnost relativní (k té soud přihlédne jen na návrh oprávněné osoby, viz § 586).
• Neplatnost musí být „zjevná“, což znamená, že její rozpor s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem musí být jasný a nesporný.
• Nemožnost plnění musí existovat již v okamžiku uzavření právního jednání, nikoli až později.