59 Co 7/2026-175 — Krajský soud v Brně

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži (dále jen „soud I. stupně“) byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemků p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a p. č. , Anonymizováno, , všechny zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, (výrok I.) a žalobci bylo uloženo nahradit žalované náklady řízení ve výši 115 615,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Podle podstatné části odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva jednak z důvodu vrácení daru a jednak z důvodu neplatnosti darovací smlouvy. Soud I. stupně shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. Soud I. stupně učinil skutkový závěr, že účastníci řízení na popud žalobce sjednali dne , datum, darovací smlouvu k nemovitostem vlastněným a obývaným (užívaným) žalobcem, jejíž součástí bylo zřízení věcného břemene „v rozsahu, v jakém žalobce užíval předmět daru doposud“. Smlouvu pro žalobce sepsal dnes již zesnulý advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , u něhož účastníci řízení smlouvu (každý zvlášť) podepsali. Faktické výlučné užívání nemovitostí žalobcem se v době darování ani po něm nezměnilo až do roku 2016, kdy se žalovaná přistěhovala po rozchodu s partnerem. Vzájemné neshody datují účastníci od roku 2020. Poprvé vyzval žalobce k vrácení daru dopisem z , datum, , v němž jako důvod uvedl nesnesitelnost společného soužití trvající už 4 roky. Dále s možností odvolání daru pro nevděk operoval žalobce prostřednictvím svého zástupce v dopisech adresovaných zástupci žalované ze dne , datum, , , datum, a , datum, pro případ, že žalovaná nebude respektovat sjednaný rozsah věcného břemene (výlučné užívání žalobcem) a obývané prostory k jeho výzvě neopustí. Dne , datum, podal žalobce žalobu o určení rozsahu věcného břemene (správně o ochranu práva odpovídajícího věcnému břemeni, pozn. odvolacího soudu), řízení bylo vedeno u OS v , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, ). Řízení skončilo závěrem odvolacího soudu ze dne , datum, (v právní moci , datum, ), že věcné břemeno nebylo pro neurčitost vůbec platně sjednáno, neboť nestačí, že si smluvní strany v době sjednávání smlouvy mezi sebou rozuměly; obsah věcného práva zapisovaného do katastru nemovitostí musí být zřetelně seznatelný i třetím osobám. Dne , datum, odeslal žalobce žalované prostřednictvím svého zástupce další odvolání daru pro nevděk, v němž popsal dva incidenty a dále své subjektivní pocity ponížení před cizími osobami, nevděku a nezájmu ze strany žalované (v podrobnostech viz bod 4 odůvodnění rozsudku). Následně podal dne , datum, projednávanou žalobu. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) s ohledem na přechodní ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Po citaci ustanovení § 40a, § 41, § 49a a § 628 odst. 1, 2 obč. zák. dospěl soud I. stupně k právním závěrům, že darovací smlouva není neplatná a že nebyly splněny podmínky pro vrácení daru. Věcné břemeno, které bylo sjednáno současně s darováním (v roce 2013), shledal odvolací soud v předchozí věci sp. zn. , Anonymizováno, absolutně neplatným pro neurčitost (§ 37 ve spojení s § 151c odst. 1 obč. zák.). Neurčitost se však netýká samotného darování a vznikla otázka vzájemné provázanosti/dělitelnosti těchto dvou právních jednání a komu má jít případě neplatnost věcného břemene k tíži, neboť darovací smlouva by byla neplatná pouze relativně ve smyslu § 40a ve spojení s § 49a obč. zák. Soud I. stupně dospěl k závěru, že jde o právní jednání sice vzájemně provázaná, neplatnost věcného břemene nicméně sama o sobě neplatnost darovací smlouvy nutně způsobit nemusí (ve smyslu § 41 obč. zák.); ostatně podle § 49a obč. zák. omyl v pohnutce (žalobce, že spolu s darováním sjednává i platné věcné břemeno) právní jednání neplatným nečiní. V řízení se zjistilo, že iniciátorem obsahu právního jednání byl žalobce, který vyhledal advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , nechal jej naformulovat znění smlouvy a takto ji účastníci podepsali. Bylo tedy na žalobci – zvlášť při vědomí neshod s druhou dcerou a skutečnosti, že další nemovitosti již nemá, aby byl při sjednávání věcného břemene zvlášť obezřetný (pochybnosti mohla vyloučit např. formulace užívání předmětu daru „v celém rozsahu“). Soud si je vědom toho, že co je zjevné nyní, tehdy být nemuselo. Vzniklá situace je nešťastná a je lidsky pochopitelné, že se žalobce spolehl na (dnes již zesnulého) , tituly před jménem, , jméno FO, jako na odborníka. Zároveň skutkově nebylo sporu, že od darování v roce 2013 do roku 2016, kdy se žalovaná přistěhovala, užíval nemovitosti celé, tedy že mezi stranami tehdy nebylo sporu o to, co sjednanou formulací „v rozsahu jako dosud“ myslely. Rozhodnutí krajského soudu je však závazné, a přestože smluvní strany mezi sebou znaly rozsah ujednaného, k platnosti věcného břemene jako věcného práva podléhajícího zápisu v katastru nemovitostí to nestačilo. Darovací smlouva nicméně podle soudu i tak zůstává v platnosti, neboť neplatné věcné břemeno nejde k tíži žalované, která neiniciovala darování, nepodílela se na tvorbě smlouvy ani nevyvolala předchozí soudní spor. Podle § 40a obč. zák. přitom platí, že „neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji způsobil.“ V dalším kroku bylo tedy nutné zabývat se uplatněním práva žalobce na odvolání daru pro nevděk. Odvolání daru pro nevděk bylo podle „staré“ právní úpravy možné pro „hrubé porušení dobrých mravů“ (§ 630 obč. zák.). Nevděčné chování obdarovaného nemusí přímo dosahovat intenzity trestné činnosti, vyžaduje se však zavrženíhodné, soustavné jednání značné intenzity (fyzické násilí, hrubé urážky, neposkytnutí potřebné pomoci apod.). Zároveň je jednání obdarovaného třeba hodnotit objektivním hlediskem, nikoli podle subjektivních pocitů dárce. , adresa, je třeba poměřovat podle všech okolností konkrétního případu, roli hrají i historické rodinné vztahy a jednání dárce. Platí také, že samotný nevděk k vrácení daru nestačí, stejně jako nespokojenost dárce se způsobem, jakým obdarovaný s darovanou věcí hospodaří. Takové důvody však soud v projednávané věci neshledal. I kdyby měl prokázáno, že se všechna střetnutí mezi účastníky odehrála tak, jak žalobce líčí, soud v nich postrádá potřebnou intenzitu, a současně nemůže odhlédnout od skutečnosti, že narušování vztahů je minimálně vzájemné, že chybí jednoznačný původce jejich radikálního zhoršení. Je totiž prokázáno, že vztahy účastníků jsou dlouhodobě (nejméně od roku 2020) konfliktní a že zdrojem jejich konfliktů je společné soužití v rodinném domě, který je předmětem tohoto řízení. Není však prokázáno, že by původcem sporů byla výhradně žalovaná, a není pravdou, že by na chování dárce nezáleželo (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 903/2011 ze dne , datum, , či sp. zn. 33 Cdo 942/2012 ze dne , datum, ). V jednom z popisovaných incidentů není ani tvrzeno násilí, v druhém (pokud by se odehrál, jak tvrdí žalobce) by šlo o jakési „pošťouchnutí“, těžko by šlo naznačený pohyb nazvat napadením. Vyjma těchto dvou střetnutí žalobce v dopise ze dne , datum, , kterým dar odvolával naposledy, používal v zásadě jen obecné formulace bez popisu konkrétních skutků, z nichž ono „zavrženíhodné“ chování žalované dovozuje; což pro závěr o důvodnosti odvolání daru nestačí. K tvrzenému psychickému teroru nejsou popisovány žádné konkrétní incidenty, které by o něm jednoznačně svědčily. Nebylo prokázáno, že by pozice účastníků byly jasně rozděleny na útočníka a oběť (různé odpojování zdrojů elektřiny a vody a jejich vyúčtovávání znějí spíše jako vzájemné naschvály – viz e-maily žalobce popsané v bodech 13 a 18 odůvodnění rozsudku). Ani sám žalobce zjevně nepovažoval projevy žalované za natolik neúnosné, jak líčí v nynější žalobě, vydal-li se nejprve cestou vysouzení rozsahu věcného břemene a teprve po tomto neúspěchu žádal vrácení daru (kterým do té doby jen hrozil), přestože skutky, které tvrdí, z velké části předcházejí podání první žaloby ve věci , Anonymizováno, z dubna 2023 (neshody od 2020, přepis energií na žalovanou v dubnu 2022, dopis z května 2022, „břišní“ incident z ledna 2023, dopisy zástupců před podáním první žaloby). Bez významu nezůstala při úvahách soudu ani skutečnost, že žalovaná žalobci po rozhodnutí krajského soudu opakovaně nabízela možnost zřízení nového věcného břemene (dnes služebnosti), kterou žalobce nepřijal. Spíše, než pro záměr odvolat dar pro nevděk tak počínání žalobce svědčí pro domněnku, že si své dřívější rozhodnutí darovat předmětné nemovitosti žalované rozmyslel a lituje jej. Darování je však dvoustranným právním jednáním a právě proto – nedojdou-li smluvní strany shodné vůle – lze jeho právní účinky jednostranně zvrátit/změnit pouze obtížným a omezeným, zákonem (či samotnou smlouvou) předvídaným