70 Co 128/2025-121 – Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 21. 1. 2022 do zaplacení (I. výrok) a každému z žalobců b) a c) shodně po částce 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 21. 1. 2022 do zaplacení (II. a III. výrok). Současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům a) – c) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 323 614,50 Kč k rukám jejich zástupce (IV. výrok).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě jednotlivých žalobců na náhradu nemajetkové újmy vzniklé usmrcením , jméno FO, , narozené dne , datum, a zemřelé dne , datum, (dále též „primární poškozená“), matky žalobce a) a babičky žalobců b) a c).3. Soud prvního stupně zjistil, že dne 7. 2. 2021 primární poškozená uklouzla na chodníku na , adresa, při venčení psa, a to na ledovce, která představovala závadu ve schůdnosti. Svědkem pádu primární poškozené byla sousedka , jméno FO, , která jako svědkyně uvedla, že ošetření chodníku nebylo provedeno, a která pořídila fotografie stavu chodníku. V řízení byly předloženy fotografie i video z následujícího dne , datum, a bylo zjištěno, že zachycují chodník na , adresa, včetně místa, kde došlo k pádu, který pokrývá souvislá vrstva ledu bez jakýchkoli známek posypu, ať již pískem či drtí. Příčinou pádu primární poškozené byla závada ve schůdnosti, za kterou je odpovědný žalovaný, který se své odpovědnosti nezprostil, neboť neprokázal, že by závadu na schůdnosti chodníku alespoň zmírnil ani že by mu v tom bránily objektivní překážky. Nebyl prokázán mechanismus pádu, a to ani způsobem naznačeným žalovaným, tedy že by snad primární poškozená byla strhnuta svým psem. Primární poškozená nemohla předpokládat, že v obydlené oblasti, a to i při hlášené ledovce, nebudou chodníky nijak ošetřeny, přičemž se jednalo o hlavní chodník. Primární poškozená volila oblečení a obuv adekvátní příslušnému ročnímu období a k úrazu došlo až při její cestě zpět k bydlišti, kdy celou předchozí trasu zvládla bez jakékoli újmy, přičemž zvolila hlavní chodník vedoucí k bytovým domům.4. Soud prvního stupně dále zjistil, že v důsledku svého pádu utrpěla primární poškozená dne 7. 2. 2021 úraz, který byl primární příčinou následného vývoje, kdy posléze u ní došlo k oslabení organismu a v důsledku dalších komplikací ke smrti. K ošetření byla dne 7. 2. 2021 přijata pro úraz hlavy a zlomená žebra, následně byl dne 10. 2. 2021 objeven na CT pneumothorax na levé plíci, byla zavedena drenáž a od 13. 2. 2021 došlo ke zhoršení dýchání, bylo provedeno kontrolní CT a zahájena léčba antibiotiky. Dne 15. 2. 2021 byl zjištěn zápal plic, došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu, 20. 2. 2021 i ke ztrátě vědomí a byl zaznamenán hemoragický šok. Dne 21. 2. 2021 byl po vyšetřeních zjištěn nález masivního hematomu v oblasti břišní stěny a stehna, a proto dne 21. 2. 2021 byla provedena operační revize s evakuací 2 hematomů a dočasnou tamponádou a ponechána drenáž. Dne 22. 2. 2021 je uvedena fibrilace síní, eufrekvenční bez známek akutní ischémie. Následně dle RTG došlo k progresi nálezu a dne 24. 2. 2021 byl potvrzen pozitivní výsledek britské mutace viru SARS-COV 19. Postupně došlo k rozvoji pneumonie, byla zahájena kyslíková terapie, dne 27. 2. 2021 byla napojena na dýchací okruh na maximální kapacitu, dne 28. 2. 2021 došlo k další progresi. Rozvinula se také nekorigovatelná porucha srdečního rytmu, rozvinula se urosepse, došlo k dalšímu progresu plicního nálezu a rozvoji soporodního stavu s následným úmrtím dne 3. 3. 2021.5. Soud prvního stupně proto dovodil, že prvotní příčinou byl úraz na zledovatělém chodníku, následně došlo k postupnému zhoršování zdravotního stavu, kdy návazně v takovém oslabení se toliko přidružila nákaza virem SARS-COV 19, přičemž příčinou úmrtí nebyla nákaza virem, ale celkové selhání organismu. Prvotní příčina (úraz) vyvolala další nastupující příčiny (pneumothorax, hemoragický šok, srdeční selhání), což mělo ve svém důsledku za následek smrt primární poškozené. Onemocnění daným virem, a to i v nemocničním prostředí, bylo jevem běžným a nelze je považovat za abnormální nepředvídatelnou událost, v důsledku které by došlo k přetržení kauzálního řetězce. U primární poškozené byla tato nákaza diagnostikována až v okamžiku selhávání jejího organismu a primární poškozená nezemřela na covid, ale toliko s covidem. Nebylo prokázáno ani to, že by ke zhoršení zdravotního stavu nebo ke smrti došlo neodbornou zdravotnickou péčí nebo jinými okolnostmi.6. Soud prvního stupně proto dovodil existenci odpovědnosti žalované za smrt primární poškozené (ať již dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích či § 2910 o. z.) a žalobcům jako pozůstalým osobám blízkým přiznal náhrady nemajetkové újmy dle § 2959 o. z. ve výše uvedených částkách.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, kterým se domáhal jeho změny zamítnutím žaloby. Namítl, že kvalita fotografií a videa pořízených svědkyní , jméno FO, není dostatečná na to, aby z nich bylo možno seznat, v jakém stavu byl povrch chodníku. Nadto z nich nevyplývá místo pořízení, které je dokládáno pouze výslechem svědkyně , jméno FO, , a byly pořízeny až následující den 8. 2. 2021. Nejsou tak způsobilé prokázat stav chodníku k okamžiku pádu primární poškozené. Svědkyně , jméno FO, dlouhodobě a silně kritizuje žalovaného a údržbu chodníků , název, primární poškozená byla její kamarádkou, a lze tak pochybovat o objektivitě a nezaujatosti svědkyně. Nadto z videa, které měla svědkyně , jméno FO, natočit 8. 2. 2021 a které nebylo provedeno k důkazu, plyne, že minimálně 7. 2. 2021 muselo dojít k údržbě chodníku alespoň ručně, přičemž svědkyně nemohla být s takovými informacemi konfrontována, neboť její výslech se uskutečnil dne 12. 6. 2024 a žalovaný se o existenci videa dozvěděl až na jednání dne 13. 1. 2025, kam jej přinesl zástupce žalobců. Žalovaný proto odvolacímu soudu navrhl provést dokazování dalším výslechem svědkyně , jméno FO, a neprovedeným videem ze dne , datum, . Uvedl, že naproti tomu byli vyslechnutí svědci , jméno FO, a , jméno FO, kdy minimálně z výpovědi prvního z nich vyplývá, že se nemohlo stát, že by předmětný chodník nebyl dne 7. 2. 2021 ošetřen proti ledovce, což podporují i další dva svědci, byť se nevyjádřili tak rezolutně.8. Z rozsudku není dle odvolání žalovaného možno zjistit, proč se soud přiklonil k svědkyni , jméno FO, , nikoli ke svědkovi , jméno FO, přičemž důkazní břemeno ohledně existence závady schůdnosti tíží žalobce. Žalobci ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2024 uvádějí, že primární poškozená měla v době pádu pravděpodobně běžeckou obuv, a soud prvního stupně se měl proto zabývat i otázkou spoluzavinění primární poškozené, jejíž výběr obuvi byl zcela excesivní. Žalovaný měl dle vyhlášky statutárního města , název, ve znění zejména nařízení č. 29/2005 a 14/2009 zahájit zmírňování závady ve schůdnosti chodníku do 20 hodin od vzniku závady, což učinil. Z nastíněné časové osy plynou otázky, kdy u primární poškozené vznikl pneumothorax, masivní hematom břišní stěny a stehna, fluidothorax a kdy propukla nemoc COVID-19, zda byly diagnostikovány včas, zda byla dodržena veškerá technická a organizační opatření pro zamezení šíření pandemie COVID-19 a zda by primární poškozená zemřela, kdyby se virem nenakazila. Došlo k přetržení kauzálního řetězce a izolaci škodlivého následku v podobě její smrti. I kdyby faktická kauzalita byla dána, nebyla by pro nepřičitatelnost dána kauzalita právní. Na začátku roku 2021, kdy k úmrtí primární poškozené došlo, patřilo riziko onemocnění britskou mutací onemocnění COVID-19 k běžným životním rizikům, a byť se jím nakazila v nemocnici, kam se v souvislosti s pádem na chodníku dostala, mohla se jím v té době nakazit úplně stejně kdekoli jinde. Soud prvního stupně nemůže vědět, jak by se tělo primární poškozené vypořádalo s onemocněním COVID-19 za normálního stavu. Dalším důvodem absence právní kauzality je překvapivost následku, který představuje rozpor s teorií adekvátnosti. Nezávislý průměrný pozorovatel nemohl očekávat, že pád primární poškozené na chodníku způsobí její smrt na onemocnění COVID-19.9. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Výslechem svědkyně , jméno FO, bylo jednoznačně prokázáno, že předmětný chodník závadou ve schůdnosti v době pádu primární poškozené trpěl, když byl pokryt souvislou vrstvou ledovky. Svědkyně byla v době pádu na místě přítomna a byla očitým svědkem toho, v jakém stavu se chodník nacházel. Fotografie a video z následujícího dne dokreslují jako nepřímé důkazy, že chodník nebyl ošetřen ani předchozího dne, a zpochybňují výslechy svědků navržených žalovaným. Tomu, že chodník trpěl v době pádu primární poškozené závadou ve schůdnosti v podobě ledovky, nasvědčují i další důkazy, jako např. výzva Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 6. 2. 2021 a záznam o výjezdu záchr