72 Co 234/2025-571 — Krajský soud v Brně, pobočka Jihlava

1. Okresní soud v , adresa, svým v záhlaví uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se žalobci domáhali nahrazení projevů vůle žalované 1) České republiky o převodu nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, do podílového spoluvlastnictví žalobců a) b) f) a g) a pozemků p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, v katastrální území , adresa, do podílového spoluvlastnictví žalobců c), d) a e). Výrokem II. určil, že žalovaný 2) , Jméno žalované C, (dále i jen „SBD , Anonymizováno, “) je vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemků p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , katastrálním území , adresa, .2. Výrokem III. soud prvního stupně zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobci domáhali určení, že žalovaný 2) je vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrální území , adresa, .3. Výrokem IV. soud prvního stupně rozhodl o tom, že žalobcům se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení proti žalované 1). Dále rozhodl o tom, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) nemá žádný právo na náhradu nákladů řízení (výrokem V.).4. Napadený rozsudek vydal soud prvního stupně již jako v pořadí třetí, poté, co jeho předchozí rozsudky byly (z větší části) zrušeny odvolací soudem. Byť odvolací soud neměl za nezbytné na tomto místě podrobně popisovat průběh celého desetiletého řízení, pro přehlednost považoval za potřebné ve stručnosti shrnout alespoň jeho nejdůležitější momenty.5. Žalobou (podanou u Obvodního soudu pro , adresa, ) se žalobce, jímž bylo původně pouze , Jméno žalované C, , domáhal, aby žalované České republice byla uložena povinnost převést bezúplatně pozemky p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , do jeho vlastnictví. Převodu se domáhal podle § 60a odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění předpisů pozdějších (dále i jen „zák. o majetku státu“) s tím, že dne , datum, požádal „v souladu s tehdy platnou legislativou“ o převod pozemků do svého vlastnictví, že se jedná o pozemky tvořící vždy jeden funkční celek s bytovými domy v jeho vlastnictví, které jsou na pozemcích postaveny. V průběhu řízení, za situace, kdy bytové jednotky v domech postupně nabývaly do vlastnictví fyzické osoby (a v jednom případě i obec , adresa, ), se vlastníci jednotek postupně stávali účastníky řízení (namísto původního žalobce, dle § 107a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, vyznění předpisu pozdějších, dále jen „o. s. ř.“), až došlo k tomu, že tito původního žalobce SBD , Anonymizováno, zcela nahradili.6. Rozsudkem soudu prvního stupně z , datum, , č. j , Anonymizováno, , byla žaloba (v té době toliko žalobců SBD , Anonymizováno, a , Jméno žalobce B, ) zamítnuta. Rozsudkem odvolacího soudu z , datum, , č. j. , Anonymizováno, (v době, kdy na straně žalující, vedle obou posléze uvedených žalobců již vystupovali i , Jméno žalobce C, , , jméno FO, , , Jméno žalobce E, , , jméno FO, a též obec , adresa, ), byl rozsudek soudu prvního stupně výrokem II. potvrzen v části, kterou byla zamítnuta žaloba žalobkyně obce , adresa, o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu spoluvlastnických podílů na pozemcích p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , výrokem I. změněn v jeho části, kterou byla zamítnuta žaloba žalobcům , Jméno žalobce C, , , jméno FO, a , Jméno žalobce E, o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu z vlastnických podílů na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, katastrální území , adresa, , a to tak, že projev vůle žalované s uzavřením smlouvy ohledně tohoto pozemku byl nahrazen. Ve zbývajících částech ve věci samé, tedy stran pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (ve vztahu ke zbývajícím žalobcům) a pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně. Měnící výrok I. rozsudku odvolacího soudu z , datum, pak byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu z , datum, , č. j. 32 Cdo 3237/2019–184. Rozsudkem odvolacího soudu z , datum, č. j. , Anonymizováno, , pak bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně z , datum, v části, kterou byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy se žalobci , Jméno žalobce E, , , Jméno žalobce C, a , jméno FO, o převodu spoluvlastnických podílů na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (a následně byly jak dovolání, tak ústavní stížnost proti tomuto rozsudku odmítnuty). Tak došlo k tomu, že předmětem řízení již nadále nebyl žalobní návrh obce , adresa, na nahrazení projev vůle o bezúplatném převodu v té době dvou pozemků v katastrálním území , adresa, (p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , respektive spoluvlastnických podílů na nich), stejně jako žaloba v té části, kterou se žalobce , Jméno žalobce C, , , Jméno žalobce E, a , jméno FO, (jejímž právním nástupcem se následně stal , Jméno žalobce D, ) domáhali nahrazení projevu vůle žalované 1) s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemku p. č. st. , Anonymizováno, katastrální území , adresa, .7. Soud prvního stupně následně rozsudkem z , datum, , č. j. , Anonymizováno, žalobu (v té době již sedmi žalobců, kteří jsou účastníky řízení na straně žalující i v současnosti) opětovně zamítl. Toto jeho rozhodnutí odvolací soud usnesením z , datum, , č. j. , Anonymizováno, , zrušil. Soud prvního stupně pak v průběhu dalšího řízení připustil změnu žalobního návrhu žalobců, kteří žalobu rozšířili o eventuální žalobní návrh, v souvislosti s tím připustil i přistoupení žalované 2) SBD , Anonymizováno, do řízení na straně žalované a poté rozhodl již výše zmíněným, nyní přezkoumávaným rozsudkem z , datum, .8. Soud prvního stupně se přitom řídil i právními závěry vyslovenými odvolacím soudem v posléze zmíněném zrušovacím usnesení. Zabýval se proto nejprve otázkou, zda ke dni účinnosti zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění předpisu pozdějších (dále i jen „zák. o půdě“) bylo možno pozemky, stran kterých se žalobci domáhali bezúplatného převodu eventuálně určení vlastnického práva SBD ROZKVĚT (dále i jen „předmětné pozemky“) považovat za pozemky zemědělské ve smyslu § 1 odst. 1 zák. o půdě či nikoliv. Zde přitom vycházel ze závěru (k němuž ho zavázal dle § 226 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud svým zrušovacím usnesením), že při řešení této otázky není vázán dříve vydanými rozhodnutími Ministerstva zemědělství, může si tuto otázku posoudit sám jako otázku předběžnou. Posuzoval přitom i hledisko materiální, tedy zda pozemky fakticky byly zemědělsky obhospodařované a dospěl k názoru, že nikoliv. Zde vycházel především ze zjištění, že na pozemcích byly vystavěny bytové domy s byty původně určenými pro ubytování pracovníků zemědělských družstev, že jednotlivé osoby se musely na počátku, při získání bytu, zavázat, že budou po dobu 10 let pracovat v zemědělství, po uplynutí této doby však již s bytem mohly volně nakládat a závazkem práce v zemědělství již omezení při jeho převodu nebyly. Zohlednil též, že v hospodářských smlouvách, jimiž byly pozemky odevzdány státem – finančním odborem Okresního národního výboru v , adresa, do trvalého užívání Okresního výstavbového bytového družstva v , adresa, , byl přeškrtnout text účelu, k němuž byl uživatel povinen pozemky užívat, a to „t.j. k zemědělské výrobě.“ Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že ke dni účinnosti zákona o půdě pozemek p. č. , Anonymizováno, (který nyní sestává z pozemků p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a p. č. st. , Anonymizováno, ) v katastrálním území , adresa, a pozemek p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , nebyly zemědělskými pozemky, zákon o půdě se na ně nevztahoval, nedošlo tak k zániku práva trvalého užívání pozemků původním žalobcem, nyní žalovaným 2) SBD , Anonymizováno, , a že toto právo trvalo i k , datum, . Současně dovodil, že původní žalobce podal v zákonem stanovené lhůtě žádost o změnu trvalého užívání na vlastnictví a že tak došlo k naplnění podmínek, za kterých dle § 879 c) zák. č 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vyznění předpisu pozdější, dále i jen „obč. zák. 1964“) došlo k transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické.9. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalovaná 1) není vlastnicí předmětných pozemků, není proto oprávněna ani povinna je převádět. Z tohoto důvodu zamítl žalobu v jejím (primárním) požadavku na nahrazení projevu vůle žalované 1) a současně žalobě vyhověl v jejím (eventuálním) žalobním požadavkům na určení vlastnického práva žalovaného 2) SBD , Anonymizován