74 Co 237/2025-143 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 127 554,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 41 869,27 Kč, úroku v kapitalizované výši 4 966,40 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 166 079,53 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8 945,68 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 169 423,53 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení (II. výrok) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8 822 Kč (III. výrok).2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že:a) Žalovaný uzavřel dne 11. 7. 2022 s , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“), smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček (dále jen „Smlouva“). Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 200 000 Kč, z něhož částka 58 830,59 Kč byla použita na úhradu dosavadních závazků žalovaného a zbylá částka byla převedena na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 827,34 Kč.b) Předchůdce žalobce v souvislosti s uzavřením Smlouvy nezkoumal reálné výdaje žalovaného.c) Žalovaný neměl volné finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru. Své výdaje hradil pouze prostřednictvím dalšího zadlužování.d) Žalovaný na svůj dluh ze Smlouvy uhradil pouze 72 445,74 Kč.e) Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 2. 2025.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § 588, § 2395 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 75, § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, § 142 odst. 2 a § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru.b) Předchůdce žalobce nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.c) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Předchůdce žalobce nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru).d) Žalovaný je povinen vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 127 554,26 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradou žalovaného.e) Žalobci v důsledku neplatnosti Smlouvy nevzniklo právo na zaplacení poplatků a úroků.f) Žalobci nevznikl nárok ani na úroky z prodlení, neboť se žalovaný nedostal doposud do prodlení. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti, současně žalovaný byl v řízení nečinný a nesdělil své aktuální poměry, proto soud stanovil žalovanému splnit uloženou povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku.g) Úspěšnější žalobce má právo na náhradu nákladů řízení.4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 127 554,26 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, a III. výroku, podal žalobce odvolání. Nenapadal závěr soudu o neplatnosti Smlouvy. Nesouhlasil však se závěrem soudu, že dosud nenastalo prodlení žalovaného. Dle žalobce nevznikla žalovanému povinnost vrátit žalobci poskytnutou jistinu v souvislosti s rozhodnutím soudu o neplatnosti úvěru. Zdůraznil, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu již oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025, které mu bylo odesláno dne 11. 3. 2025. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, poskytnuté k úhradě dluhu, se žalovaný dostal dne 25. 3. 2025 do prodlení. Od tohoto data vznikl žalobci ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení. Nadto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou do 3. 6. 2025. Žalovaný tak měl dle žalobce dostatečný prostor k úhradě jistiny, přesto na výzvy nereagoval. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu vrátit v žalobcem poskytnutých lhůtách. Zdůraznil, že břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele vrátit jistinu nesl sám žalovaný, nikoli žalobce. V této souvislosti odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. Dále žalobce uvedl, že soudu nenáleželo domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Dle žalobce z uvedeného vyplynulo, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je částečně důvodné.8. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 127 554,26 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a z pravomocné (odvoláním nenapadené) části II. výroku, ve které byla žaloba zčásti zamítnuta.9. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaný nedostal před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.10. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu pouze otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 127 554,26 Kč (nevrácené části poskytnutého spotřebitelského úvěru) od 25. 3. 2025 (od marného uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025) do zaplacení či nikoli.11. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí předmětnou Smlouvu jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr o neplatnosti Smlouvy ani nenapadal.12. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.13. Z neplatné Smlouvy nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky, poplatky či smluvní pokuty), když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.14. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovaným nabytými hodnotami a tím, co žalovaný věřiteli vrátil. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení již pravomocně přiznáno.15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Prodlení spotřebitele se tedy v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele.17. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.18. Byť byl žalovaný v řízení pasivní a neuvedl ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, nelze dle názoru odvolacího soudu pominout skutečnosti zjevně plynoucí z obsahu spisu či skutečnosti soudu běžně dostupné z veřejných rejstříků.19. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování Smlouvou, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025, podacím lístkem ze dne 11. 3. 2025, vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 23. 7. 2025, žádostí o úvěr ze dne 4. 7. 2022, upomínkami ze dne 27. 5. 2024, 25. 6. 2024 a 3. 8. 2024, platební historií úvěru, výpisy z běžného účtu žalovaného za měsíc únor 2022 až srpen 2022, výpisem z Centrální evidence obyvatel pořízeného 16. 2. 2026, mzdovým listem ze dne 18. 2. 2026, evidencí práv pro osobu ze dne 13. 3. 2026 a výpisem z živnostenského rejstříku ze dne 18. 3. 2026.20. Ze Smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr ve výši 200 000 Kč splácet v