74 Co 62/2025-153 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 92 130 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 135,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 629,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 634,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 265,07 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 92 768,07 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 703 Kč (III. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Dne 25. 1. 2022 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovaný smlouvu o půjčce č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč za účelem splacení spotřebitelské půjčky u společnosti , právnická osoba, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 8,3 % ročně v 84měsíčních splátkách po 1 574 Kč, vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 2. 2022.b) Před uzavřením Smlouvy , Anonymizováno, zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů uvedených žalovaným v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, ve kterém žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, má příjem z podnikání ve výši 40 000 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje sestávají z výdajů na bydlení ve výši 12 000 Kč, výdajů na živobytí ve výši 3 000 Kč, rodinných a ostatních nákladů ve výši 2 000 Kč a splátek úvěru ve výši 5 542 Kč. Z registru BRKI , Anonymizováno, dále zjistila, že žalovaný má jeden existující kontrakt s měsíční splátkou 5 542 Kč, na který zbývá uhradit 110 840 Kč, celkem mu bylo odmítnuto poskytnutí 6 splátkových a 3 nesplátkové kontrakty, v prosinci 2018, lednu 2019 a prosinci 2019 měl žalovaný tři zesplatněné úvěry a byl často v prodlení s alespoň 1 splátkou, což platilo také pro v té době ještě existující kontrakt. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, vyplývalo, že od 1. do 15. 1. 2022 odešlo na různé platby z účtu žalovaného cca 34 000 Kč.c) , Anonymizováno, poskytla žalovanému částku 100 000 Kč dne 25. 1. 2022 převodem na bankovní účet žalovaného.d) Žalovaný z titulu Smlouvy zaplatil 7 870 Kč.e) Dne 30. 8. 2023 , Anonymizováno, postoupila pohledávku z titulu Smlouvy na žalobce.f) Dopisem ze dne 15. 9. 2023 oznámila , Anonymizováno, žalovanému postoupení pohledávky.g) Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobce ze dne 13. 12. 2023.3. Při právním hodnocení věci soud vyšel z § 588 věty první, § 1879, § 1880, § 1970, § 2395, § 2991 a § 2992 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 25. 1. 2022, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, načež došel k následujícím právním závěrům:4. Posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.5. Smlouva je neplatným právním jednáním ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť , Anonymizováno, řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla pouze formálně a nedostatečně), když se spokojila pouze s jeho tvrzením o měsíčních příjmech ve výši 40 000 Kč a výdajích 17 000 Kč, aniž tyto informace jakkoli ověřila, a to přesto, že podle registru BRKI bylo žalovanému v minulosti odmítnuto poskytnutí devíti kontraktů, byl v prodlení s hrazením splátek u dvou ukončených a jednoho existujícího úvěrového kontraktu, tři jeho úvěry byly zesplatněny a z jeho účtu od 1. do 15. 2022 odešlo téměř dvakrát více prostředků, než jaké uváděl měsíční výdaje.6. K neplatnosti Smlouvy soud přihlédl z úřední povinnosti dle § 588 věty první o. z.7. Z neplatného právního jednání soud nepřiznal žalobci žádné plnění, které odvozoval ze Smlouvy (poplatky, smluvní úrok).8. Nárok žalobce soud posoudil jako návrh na vydání bezdůvodného obohacení.9. Žalovaný z poskytnuté částky 100 000 Kč vrátil 7 870 Kč, proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 92 130 Kč jako bezdůvodné obohacení spočívající v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu.10. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.11. Mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, proto byl soud povinen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Žalovaný k tomu nic bližšího neuváděl ani nepožadoval delší lhůtu, proto soud postupoval dle § 160 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 92 130 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.12. Žalovaný se doposud nedostal do prodlení, proto žalobci nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.13. Z uvedených důvodů soud uložil žalovanému vrátit žalobci poskytnutou jistinu a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a kapitalizoval částky, jejichž zaplacení se žalobce domáhal a částku, která byla žalobci přiznána, ke dni vyhlášení rozsudku (k 8. 1. 2025), načež dospěl k závěru, že úspěch žalobce v řízení činil 67,8 % a neúspěch 32,2 %. S ohledem na uvedené přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 35,6 % sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 714 Kč, odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání soudu) po 4 900 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč a jeden úkon (účast na jednání soudu dne 8. 1. 2025) ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a náhradu daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 4 399,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z částky 30 063,50 Kč soud přiznal žalobci 35,6 %, tedy částku 10 703 Kč.15. Proti části II. výroku rozsudku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 92 130 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, a proti souvisejícímu III. výroku o nákladech řízení, podal žalobce odvolání. Nesouhlasil s názorem soudu, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a s tím, že soud žalobě vyhověl pouze co do vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení. Žalobce zdůraznil, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu až rozhodnutím soudu o neplatnosti Smlouvy, ale dříve, a to na základě výzvy žalobce k vrácení peněžitého dluhu – pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobce na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění dluhu žalobci v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2023, které mu bylo odesláno téhož dne, nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 30. 9. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky také předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2023 se lhůtou zaplacení do 28. 12. 2023. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný navíc v řízení před soudem prvního stupně netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla žalobcem poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil. Žalovaný byl aktivní až při nařízeném jednání soudu, kdy se pouze vyjádřil, že si od banky půjčil, ale nesouhlasil s tím, že má platit úroky z prodlení. Pokud žalovaný ničeho k poměrům neuvedl, ač měl a mohl, pak soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobci se jevilo absurdním, aby věřitel v tento okamžik