74 Co 94/2025-248 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 45 944,01 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 35 465,10 Kč (II. výrok).2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti:a) Mezi účastníky byla uzavřena dne 1. 12. 2020 rámcová smlouva (dále jen „Smlouva“) na dobu neurčitou, na základě které žalovaný využíval služeb žalobce v oblasti telekomunikací a informačních technologií. Přílohou Smlouvy byla technická specifikace služeb, součástí služeb byl i housing (pronájem), poplatky za členství, poskytnutí portů. Žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit cenu stanovenou ceníkem. V případě prodlení byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Každá ze stran mohla smlouvu vypovědět s výpovědní dobou tři měsíce.b) Fakturami č , Anonymizováno, ze dne 31. 3. 2022 na částku 29 152 Kč, č. , Anonymizováno, ze dne 1. 4. 2022 na částku 4 840 Kč, č. , Anonymizováno, ze dne 30. 4. 2022 na částku 29 152 Kč, č. , Anonymizováno, ze dne 1. 5. 2022 na částku 4 840 Kč, č. , Anonymizováno, ze dne 31. 5. 2022 na částku 24 952 Kč, č. , Anonymizováno, ze dne 1. 6. 2022 na částku 4 840 Kč a č. , IBAN, ze dne 30. 6. 2022 na částku 6 668,01 Kč, vyúčtoval žalobce žalovanému poskytnuté služby za měsíce únor (správně březen) – červen 2022. Těmito fakturami byly účtovány i služby elektronických komunikací, o kterých je příslušný rozhodovat Český telekomunikační úřad. Proto žalobce v tomto řízení požaduje souhrnnou částku na základě těchto faktur ve výši 45 944,01 Kč.c) Účastníci jednali zejména prostřednictvím e-mailu. Žalobce požadoval úhradu dlužných blíže nespecifikovaných faktur, žalovaný namítal nedodržení smluvních podmínek a omezování služeb. Dne 1. 11. 2021 jednatel žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, Smlouvu vypověděl, žádal demontáž veškerých zařízení a potvrzení výpovědi. Na výpovědi trval i v následujících emailových zprávách. Komunikace mezi stranami pokračovala až do 30. 6. 2022.d) Od 1. 3. 2022 žalovaný využíval vlastní infrastrukturu, kterou vybudoval.e) Pokud žalovaný nějaké částky po zániku smluvního vztahu výpovědí hradil, jednalo se o dlužné částky z doby, kdy účastníci byli ve smluvním vztahu.f) , jméno FO, vypověděl, že v průběhu vztahu s žalovaným dostal od žalobce asi dvakrát pokyn k blokaci služeb žalovanému z důvodu nezaplacených faktur. Blokace trvala v řádu hodin. Služby vždy na základě pokynu nadřízeného vypnul a následně zapnul. K úplnému ukončení služeb došlo začátkem července roku 2022. Pokud byly svědku předloženy grafy, mající dle žalobce prokazovat provoz na linkách, konkrétně graf ze dne 13. 6., nelze určit z jakého je roku, na grafu není uveden koncový zákazník, přičemž údaje na grafech lze změnit a vytvořit. Z grafů lze poznat, že služba nebyla v okamžiku, který graf zaznamenává, blokována. Nelze však vyčíst, jaké služby byly poskytnuty. To, že služba nebyla dle předloženého grafu blokována, potvrdil i , jméno FO, . Pokud služba nebyla blokována, žalovanému nic nebránilo ji využívat. Žalovaný však službu dle jeho názoru zřejmě nevyužíval. , jméno FO, si nepamatuje, kdy došlo k vypnutí portů u žalovaného.3. Při právním posouzení věci soud vyšel z § 1746 odst. 2, § 1998 a § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy uvedl, že vztah založený Smlouvou skončil uplynutím výpovědní doby dne 28. 2. 2022. V období od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022 žalobce sice pokračoval v poskytování určitých služeb, nebylo však prokázáno, jaké konkrétní služby byly poskytovány. Znalecké zkoumání k pravosti a správnosti důkazů (grafů) nebylo provedeno „v relaci ke svévolnému plnění“, za které požaduje žalobce „svévolné zaplacení požadované částky“. Žalovaný částečnými úhradami neuznal zbytek dluhu, protože není zřejmé, na jaké faktury úhrady prováděl.4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že soud nesprávně po právní stránce posoudil otázku ukončení Smlouvy mezi účastníky, když i po výpovědi žalovaný služby žalobce využíval a k ukončení poskytování služeb došlo až dne 30. 6. 2022. Soud neprovedl důkazy způsobilé prokázat trvání smluvního vztahu i po 28. 2. 2022. Důkazy, které provedl, hodnotil nesprávně. Výpověď Smlouvy nebyla žalovaným myšlena vážně. Zdůraznil, že v případě plnění poskytnutého z právního důvodu, který odpadl, mu má být přiznána náhrada ve výši ceny ujednané.6. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Odvolací soud nejdříve musel posoudit pravomoc soudů v tomto sporu, neboť Smlouva, o kterou žalobce žalobou uplatněný nárok opírá, se týkala poskytování telekomunikačních služeb spočívajících ve službách elektronických komunikací. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí žádný jednoznačný závěr k této otázce nevyjádřil.9. Odvolací soud provedl dokazování zprávou , jméno FO, ze dne 19. 12. 2025, usnesením předsedy , jméno FO, ze dne 10. 7. 2024, č. j. , Anonymizováno, vyř., rozhodnutím , jméno FO, telekomunikačního úřadu ze dne 22. 11. 2024, č. j. , Anonymizováno, , a rozhodnutím předsedy , jméno FO, ze dne 16. 8. 2024, č. j. , Anonymizováno, .vyř. Předmětem řízení před tímto správním orgánem byla uplatněná pohledávka žalobce vyúčtovaná žalovanému fakturami č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, (tj. faktury shodné jako část faktur v tomto řízení). Správní orgán rozhodl o přiznání části plnění, které bylo ve fakturách označeno jako „poskytování služby B2B linky“, kdy uvedl, že po doplnění tvrzení navrhovatele ve správním řízení se jedná o službu připojení k, Anonymizováno, internetu zákazníků žalobce, která je službou elektronických komunikací. Správní orgán dospěl k závěru o výpovědi smlouvy s tím, že od 1. 3. 2022 poskytoval žalobce žalovanému služby bezesmluvně, a to v zúženém rozsahu (vyjma některých lokací). Žalobci přiznal požadované plnění za službu připojení k internetu, neboť bylo na žalovaném, zda toto připojení využije či nikoliv. Rozhodné bylo, že linky byly i nadále funkční. Plnění bylo přiznáno bez ohledu na rozsah odebraných služeb, neboť poskytovatel připojení k internetu má obecně náklady s linkou, i když není aktivně využívána. Závěr o funkčnosti linek učinil správní orgán z e-mailové komunikace účastníků správního řízení, nikoliv z grafu předloženého žalobcem.10. Z označení jednotlivých fakturovaných položek, které jsou předmětem tohoto řízení, má i odvolací soud zato, že ve věci je dána pravomoc soudů, když z žádné z označených položek nelze dovodit, že se jedná o službu elektronických komunikací, přičemž otázka, které fakturované položky jsou (mohou) být službami elektronických komunikací, byla již zkoumána ve správním řízení.11. V rozsudku ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení. Poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.12. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2560/2019, vyplývá, že soud poučením podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. nemá účastníka upozorňovat na to, že může tvrdit a p