12 C 14/2020-51 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně vůči žalované uplatňuje v řízení 4 nároky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když, pokud jde o v pořadí 2. nárok, původně požadovala uložení povinnosti žalované uvádět žalobkyni jako spoluautorku videomappingu nazvaného„ [příjmení], [anonymizováno]“, následně uplatnila změnu žaloby v této části a požadovala uložení povinnosti žalované uvádět žalobkyni jako autorku předmětného 3D modelu. Soud tuto změnu žaloby připustil při jednání dne [datum] (viz protokol o jednání [číslo]). Své nároky odůvodňuje tím, že žalobkyně je specialistkou na event a tvorbu mediálních show, dodavatelkou pokročilých řešení v audiovizuální oblasti. Žalovaná provedla pro hlavní město Praha na základě smlouvy videomapping nazvaný„ [příjmení], [anonymizováno]“, který se promítal na historickou budovu Národního muzea na [anonymizována dvě slova] v [obec] dne [datum] v 18:15, 19:15 a 20:15 hodin. Žalovaná tento videomapping dále prezentuje na svých webových stránkách. Žalovaná při této činnosti porušila autorská práva žalobkyně, která je autorem zdrojového 3D modelu historické budovy [anonymizována dvě slova] v [obec] tím, že tento 3D model užila bez svolení žalobkyně při tomto videomappingu. 3D model je fakticky nejzásadnějším segmentem, bez kterého není možné videomapping provádět. 3D model je zmenšeným digitálním modelem mapovaného objektu (zde historické budovy Národního muzea v [obec]) se zachováním proporcí. Tato pomůcka umožní vytvářet samotnou animaci. Mapovaný objekt simuluje model importovaný do animačního softwaru. Tento 3D model byl vytvořen na základě fotografií budovy a architektonických návrhů. Žalobkyně v rámci vytvoření 3D modelu učinila specifické úpravy spočívající ve zjednodušení linií reliéfů historické budovy Národního muzea, čímž je její 3D model jedinečný a originální. Podstata jedinečnosti tvůrčí činnosti žalobkyně spočívá v tom, že ke zpracování výše uvedených podkladů nedošlo formou 3D skenu či fotogrammetrie, ale ruční modelací ve 3D softwaru. Žalobkyně svou aktivní věcnou legitimaci v tomto sporu odvozuje z toho, že se považuje za autorku předmětného 3D modelu, neboť zásadní práce na vytvoření 3D modelu prováděl jednatel žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a spolupracoval dále se zaměstnanci žalobkyně. Protože došlo k výše uvedenému zásahu do autorských práv žalobkyně, tato požaduje určení svého zpochybňovaného autorství k 3D modelu, uložení povinnosti žalované při prezentaci videomappingu„ [příjmení], [anonymizováno]“ uvádět žalobkyni jako autorku 3D modelu, dále písemně se omluvit žalobkyni za neoprávněné užití 3D modelu. Posledním nárokem je zaplacení částky [částka] představující bezdůvodné obohacení ve smyslu § 40 odst. 4 autorského zákona, když při stanovení výše uplatňovaného nároku žalobkyně vycházela z obvyklé ceny vytváření 3D modelů při její činnosti pro své klienty. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Předně namítá, že 3D model sám o sobě není autorským dílem. Autorské dílo je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, odráží osobnost autora, jedná se o jeho duševní výtvor a je výrazem jeho rozhodnutí učiněných na základě jeho tvůrčí svobody. [anonymizována tři slova], její vzhled, rozměry, proporce, apod. je chráněna jako dílo architektonické, tedy autorská práva k budově náleží autorovi příslušného architektonického návrhu. Model této budovy je v zásadě pouze reprodukcí architektonické podoby této budovy. Byť se jedná o 3D reprodukci, analogicky svou povahou není odlišná např. od fotografie. Předmětný model je výtvor generický, zaměnitelný, postrádající jakoukoliv originalitu či odraz tvůrčí svobody, duševní činnosti nebo jedinečné osobnosti autora. [jméno] žalobkyně hovoří v žalobě o svém„ autorském vstupu“ spočívajícím ve zjednodušení linií reliéfů budovy, když jde o zmenšený digitální model mapového objektu se zachováním jeho přesných proporcí. Taková úprava ale není jedinečnou tvůrčí ani duševní činností, která by zakládala autorská práva. Jedná se o pouhou technickou reprodukci staticky zachycující budovu. Žalovaná také nesouhlasí s tím, že 3D model budovy má být nejzásadnějším segmentem videomappingu (prezentace). Tato je tvořena vizuálními prvky, které byly promítány na budovu muzea. Autorským základem a zásadním autorským obsahem je zde samotný obsah (podoba) těchto vizuálních prvků, tedy to, co se na budovu promítalo. Při přípravě prezentace byl použit model budovy předložený grafikem [jméno] [příjmení], přičemž se dle jeho vlastního vyjádření jednalo o jím vytvořený model. Jmenovaný poskytl tento model žalované volně k dispozici. Kdyby měla žalovaná pochybnosti o původu modelu, pak by jeho užití odmítla. Tento původní model byl poměrně hrubě až amatérsky zpracován a za účelem jeho užití při prezentaci byl zásadně přepracován. 3. Podepsaný soud postavil své rozhodnutí na vyřešení dvou právních otázek, a to aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto sporu a otázky, zda předmětný 3D model (vytvořený jednatele žalobkyně a blíže neuvedenými zaměstnanci žalobkyně) je či není autorským dílem. Soud vycházel ze zásady procesní ekonomie, když je nadbytečné provádět dokazování tehdy, pokud je zřejmé, že na základě samotných tvrzení žalobkyně této nelze vyhovět. Soud v řízení provedl jediný důkaz, a to účastnickou výpověď jednatele žalobkyně [příjmení] [příjmení], a to nikoliv z důvodu prokazování sporných tvrzení, ale spíše k doplnění a vyjasnění tvrzení strany žalující ve vztahu k řešení výše uvedených otázek, zejména otázky 3D modelu jako autorského díla. 4. Jednatel žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své účastnické výpovědi uvedl k povaze 3D modelu (strana žalovaná 3D model přirovnávala svou povahou k fotografii), že model je datovým popisem určitého objektu. Když žalobkyně předává vytvořený 3D model svému obchodnímu partnerovi, předává ho v datové podobě. K účelu vytvoření předmětného 3D modelu uvedl, že tento vznikl v roce 2018, kdy žalobkyně byla požádána a realizovala videomapping na budově Národního muzea. Model byl tedy vytvořen jak pro účely videomappingu, tak pro účely následného 3D tisku, když 3D tiskem vytiskli 3D model celého muzea a celý proces vytvoření videomappingu byl„ verifikován“ na zmenšeném modelu muzea. K otázce jedinečnosti předmětného 3D modelu rozvedl to, co je uvedeno v žalobě (podstata jedinečnosti tvůrčí činnosti žalobce spočívá v tom, že ke zpracování výše uvedených podkladů nedošlo formou 3D skenu či fotogrammetrie, ale ruční modelací ve 3D software), vysvětlil, že 3D sken je jednak velice náročná disciplína, náročná časově, finančně a na povolení, protože používat v okolí [anonymizována dvě slova] dron není jednoduché. Tým grafiků žalobkyně obcházel budovu, tuto měřil, fotil, fotil jednotlivé detaily budovy a z nákresů a vlastního měření budoval„ hmotu“. K vytvoření modelu zvolili technologii, která do té doby nebyla běžná minimálně v daném odvětví. Specifičnost spočívala v tom, že tým žalobkyně pracuje v mnoha nástrojích. Tyto nástroje nejsou mezi sebou většinou jednoduše a přímo kompatibilní, aby se tento model dal naimportovat do různých 3D nástrojů. Jedinečnost dále spočívala v metodě, kde je digitální realita testována v reálném prostředí na zmenšeném modelu, aby potom mohla být přenesena v určitém poměru na reálnou budovy. K otázce zjednodušení detailů budovy uvedl, že model vznikl takto v určitých parametrech zjednodušeném stavu oproti reálné budově. Např. okolo kopulí jsou sochy a pro potřeby žalobkyně nebyly důležité ve smyslu jejich tvaru, protože to je příliš malý detail, který je příliš daleko od diváka na to, aby člověk, který se dívá na projekci, tento detail viděl, takže jim stačilo tam dát sloupek nebo kvádřík. Dalším důvodem ke zjednodušení detailů byl zamýšlený 3D tisk, neboť„ když chcete ten model vytisknout, tak ty sochy vám vlastně vadí, ta 3D tiskárna není schopna tisknout do vzduchu“. Jednatel žalobkyně vyjádřil přesvědčení, že předmětný model je autorským dílem, když k otázce tvůrčí povahy činnosti při jeho vytvoření uvedl:„ Typicky projíždíme s antonem s houkačkami za těmi sloupy a světla, která se jim točí na střechách, se odráží v těchto sloupek pod úhly, které reálně mají mít.“ Umělecký záměr spatřoval v tom, že„ musíte několikrát validovat, co je vaším cílem, kam se chcete dostat a vyrábíte si drahý prostředek, který vás tam dostane a ten vzniká s tím uměleckým záměrem“. 3D model přirovnával k soše:„ Když uděláte sochu, musíte vytvořit tu její hmotu, musíte ji vytvořit s nějakým účelem, aby potom ta hmota mohla být použita. Tuto hmotu distribuujete mezi své umělce a oni na to začnou věšet květiny. (…) Pro umělce je to nehmotný prostor, se kterým si mohou hrát, který musejí vytvořit a je podklad. Ano, je to nástroj, který je základním krokem k tomu, abychom mohli dosáhnout našeho cíle, např. cílem může být animace (…)“. 5. Soud neprováděl další účastníky navrhované důkazy pro nadbytečnost. Nezadával vypracování znaleckého posudku, neboť tento jednak nebyl potřebný (viz výše uvedené, že žalobě nelze vyhovět již na základě uplatn