15 CO 110/2022-47 — Neznámý soud 69

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 305,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 45 305,59 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,9% ročně z částky 45 305,59 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 612,34 Kč a s kapitalizovaným úrokem v částce 3 687,98 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. I.), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám právní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] náklady řízení v částce 3 991 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. II.) a žalovanému dále uložil povinnost zaplatit státu - Okresnímu soudu v Táboře doplatek soudního poplatku ve výši 453 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. III.) 2. Na základě specifikovaných listinných důkazů měl soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným byla dne 17. 7. 2018 uzavřena ve smyslu § 2395 o. z. platná smlouva o úvěru (smlouva o Půjčce na klik [číslo]), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 116 000 Kč, který se zavázel splácet, včetně úroků ve výši 16,9% ročně, měsíčními splátkami ve výši 4 129,95 Kč. Z důvodu řádného nesplácení banka úvěr ke dni 12. 4. 2021 v souladu s produktovými podmínkami zesplatnila; dluh k uvedenému dni tvořila nesplacená jistina úvěru 45 305,59 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 3 687,98 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 1 612,34 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 5. 2021 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na [právnická osoba] a.s., další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2021 pak na žalobkyni. Protože žalovaný svůj dluh nezaplatil, byla mu povinnost uhradit shora uvedené částky uložena tímto rozsudkem, a to včetně pokračujícího úroku z úvěru ve výši 16,9% ročně a pokračujícího zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Pokud opatrovník žalovaného namítl neplatnost smlouvy o půjčce s tvrzením, že není prokázáno, že žalovaný rozumí česky a lze mít pochybnosti o tom, zda skutečně věděl, co podepisuje, jedná se o pouhou domněnku, která není ničím podložena. Bylo přitom prokázáno, že peníze byly žalovanému poskytnuty a ten je dosud nevrátil. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a úspěšné žalobkyni byla dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení v částce 3 991 Kč za zaplacený soudní poplatek 1 813 Kč a náklady právního zastoupení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona [číslo] o soudních poplatcích, doměřil soud žalovanému soudní poplatek dle položky 1 písm. a) Sazebníku ve výši 453 Kč. 3. Rozsudek napadl žalovaný, prostřednictvím opatrovníka, odvoláním, s odůvodněním, že soud I. stupně neposoudil řádně všechny jeho námitky. Pakliže opatrovník zpochybňoval platnost smlouvy (ve smyslu shora uvedené argumentace), soud I. stupně k tomu neprovedl žádné dokazování. Proto navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně považovala nárok za opodstatněný a doložený potřebnými důkazními prostředky. 5. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné. 6. Závěry soudu I. stupně o uzavření smlouvy o Půjčce na klik ze dne 17. 7. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 116 000 Kč, o zesplatnění tohoto úvěru ke dni 12. 4. 2021 z důvodu jeho řádného nesplácení, o výši dlužných částek k uvedenému dni, jakož i o dvojím postoupení pohledávky až na současnou žalobkyni, mají oporu v provedených listinných důkazech, žádným z účastníků nebyly zpochybněny ani v odvolacím řízení a tudíž i odvolací soud z nich vychází. 7. Jediná odvolací námitka žalovaného spočívá v tom, že soud I. stupně řádně neposoudil jím uplatněnou obranu, že žalovaný jako cizinec nerozuměl českému jazyku při uzavírání úvěrové smlouvy a že nevěděl, co podepisuje. Jelikož k těmto svým tvrzením uplatněným při jednání soudu I. stupně dne 23. 2. 2022 žalovaný neoznačil žádné důkazy, měl být soudem I. stupně poučen o důkazním břemenu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. (přitom i soud I. stupně v odůvodnění rozsudku vychází z toho, že uvedená tvrzení žalovaného nejsou ničím podložena). Proto odvolací soud při jednání dne 17 5. 2022 poučil opatrovníka žalovaného ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaný při uzavírání smlouvy nerozuměl českému jazyku (v němž byla smlouva uzavřena) a že nevěděl, co podepisuje, včetně poučení o neunesení důkazního břemene, pokud žádné důkazy nenavrhne. Jelikož opatrovník žalovaného žádné důkazy ke svému tvrzení nenavrhl (když žalovaný je nezvěstný a opatrovník s ním není v žádném kontaktu), odvolací soud uzavírá, že uvedená tvrzení nebyla prokázána. 8. Přitom z judikatury Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4459/2014) plyne, že sama okolnost, že právní úkon (nyní právní jednání) je sepsán (projeven) v cizím jazyce, neznamená, že je bez dalšího neplatný pro nesrozumitelnost. O vadný (nesrozumitelný) projev vůle způsobující neplatnost právního úkonu (jednání) půjde tehdy, jestliže cizí jazyk, v němž byl projev vůle učiněn, je nesrozumitelný osobě, jíž byl adresován. Jde o nesrozumitelnost relativní (vůči někomu), oproti nesrozumitelnosti absolutní (vůči všem). 9. Jelikož v daném případě nebylo prokázáno, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru nerozuměl českému jazyku a že tudíž nevěděl, co podepisuje, je třeba na uzavřenou smlouvu nahlížet jako na platnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě má žalobkyně nárok na zaplacení jí požadovaných částek. Proto byl rozsudek soudu I. stupně v odst. I. ve výroku o platební povinnosti žalovaného podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. 10. Jelikož poplatníkem soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně je navrhovatel a poplatková povinnost vzniká podáním žaloby (§ 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění - dále jen zákon o soudních poplatcích), vznikla podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu poplatková povinnost žalobkyni. Protože soud I. stupně elektronický platební rozkaz nevydal, doměří se poplatek ve smyslu položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků navrhovateli, tedy žalobkyni. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. a povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Táboře doplatek soudního poplatku ve správně vyčíslené výši 453 Kč uložil žalobkyni. 11. Zároveň odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně, zvýšené o částku 453 Kč shora uvedeného doplatku soudního poplatku, tedy v celkové částce 4 444 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení uspěla žalobkyně, která by tak měla právo na náhradu nákladů, ovšem v této fázi řízení jí žádné náklady nevznikly; za úkon právní služby, za který by náležela odměna dle vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v platném znění, nelze považovat podání právní zástupkyně žalobkyně ze dne 22. 4. 2022, obsahující především omluvu z jednání a dále již pouze jednu větu vztahujicí se k projednávané věci. 13. Podle § 9 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) zákona o soudních poplatcích uložil odvolací soud žalovanému (kterému byl v řízení ustanoven opatrovník z důvodu jeho neznámého pobytu) povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Táboře soudní poplatek za odvolání ve výši 2 266 Kč dle položky 22 odst. 1 písm. a) ve spojení s položkou 1 Sazebníku soudních poplatků. 14. O odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka žalovaného rozhodne soud I. stupně.