15 CO 21/2022-282 — Neznámý soud 69

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 61 958 Kč s kapitalizovaným úrokem 6 114,36 Kč a s úrokem 15 % ročně z 25 609,17 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 618,05 Kč a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 27 704,31 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení. Současně zamítl i žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 26 772 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 532,57 Kč a s úrokem 15 % ročně z 10 065,23 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 461,38 Kč a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 10 713,28 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení. Dále soud I. stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 35 267,70 Kč a povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 3 450 Kč, v obou případech do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne 26. 11. 2016 a dne 31. 1. 2017 smlouvy o spotřebitelském úvěru, které řádně nesplácela. Žalovaná popřela, že by tyto 2 smlouvy o úvěru podepsala a dostala peníze. Soud I. stupně zjistil ze smluv předložených žalobkyní [číslo] z 31. 1. 2017 a [číslo] z 26. 11. 2016, že [právnická osoba] Financial Services sepsala takové smlouvy s údaji žalované. Znalecký posudek Mgr. [příjmení] z 29. 1. 2021 však neprokázal tvrzení žalobkyně, že to byla právě žalovaná, kdo uvedené smlouvy podepsal. Proto soud I. stupně hodnotil i další důkazy. Svědkyně [příjmení] (teta žalované) vypověděla, že pracovala jako obchodní zástupce EC Financial Services a uvedené smlouvy dávala žalované podepsat a také jí dala peníze dle nich. Proti její výpovědi stála výpověď žalované, že ve 2 případech si skutečně vzala půjčku pro to, aby finančně vypomohla svědkyni [příjmení], v této souvislosti byla dvakrát u soudu (čemuž odpovídá obsah rozsudků Okresního soudu v Táboře č. j. 24 C 294/2020-75 z 1. 10. 2020 a č. j. 13 C 169/2019-43 ze dne 24. 6. 2020). U sporných 2 smluv však žalovaná svůj podpis na smlouvách jednoznačně popřela, na tom setrvala po celou dobu řízení. Poukázala i na insolventnost svědkyně [příjmení], kdy z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 15. 9. 2017 vyplývá, že u L. [příjmení] a jejího manžela byl skutečně zjištěn úpadek a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Svědek [jméno], který nastoupil jako obchodní zástupce po svědkyni, uvedl, že svědkyně měla mít při práci potíže v tom smyslu, že měla obírat nějaké klienty o peníze a o splátky, což mu potvrdila jak manažerka společnosti, tak někteří klienti. Hodnotí-li tedy okresní soud důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, žalobkyně jednoznačně neprokázala, že by uvedené smlouvy uzavřela skutečně žalovaná, když svědkyně [příjmení] měla z dřívějších smluv k dispozici jak osobní údaje žalované, tak měla důvody k jednání popsanému žalovanou a nepřímo potvrzenému i svědkem [jméno]. Vzhledem k tomu byla žaloba zamítnuta. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která žádala jeho změnu tak, aby oběma žalobním nárokům bylo vyhověno. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o. s. ř. Uvádí pak, že nesouhlasí s hodnocením důkazů. Byla to sama žalovaná, která navrhla provedení znaleckého posudku, který však nevyloučil, že žalovaná sporné smlouvy podepsala. [příjmení] žalované tak v tomto směru nebyla úspěšná. Dále soud I. stupně nevzal v úvahu, že žalovaná na pohledávky platila. I svědek [jméno] potvrdil, že jednu platbu od žalované přijal a žalovanou zná. Svědek [jméno] není ve věci jakkoliv zainteresován, takže jeho výpověď by měla být v tomto směru zohledněna. Ke způsobu hodnocení důkazů žalobkyně v tomto směru poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu. Má za to, že ze všech důkazů provedených v řízení vyplývá, že žalovaná předmětné smlouvy uzavřela. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně, který věc po skutkové i právní stránce správně vyhodnotil. Žalobkyně byla v průběhu řízení před okresním soudem upozorněna, že její tvrzení nejsou prokázána a byla vyzvána k doplnění důkazů, žádné další důkazy však nepředložila. Znalecký posudek sice nevyvrátil ani nepotvrdil pravost podpisů, nicméně znalec vyslovil v posudku 2 hypotézy. Vzhledem ke všem důkazům provedeným v řízení se lze jednoznačně přiklonit k variantě napodobeniny podpisu, a to především v souvislosti s osobou, která úvěrové smlouvy podepisovala za právní předchůdkyni žalobkyně, tedy svědkyni [příjmení]. Nejenom že měla k dispozici osobní údaje žalované a znala její podpis, ale zároveň byla osobou, která byla již v době uzavírání těchto smluv v dluhové pasti. Její výpověď lze označit za ryze účelovou. Především její popis kontroly uzavírání smluv je zcela úsměvný, u společností zabývajících se nebankovními půjčkami je všeobecně známo, že využívají tíživé situace osob, kterým půjčky poskytují. 5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 6. Je v něm sice uplatněn odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., není v něm však nikde dále specifikováno, jaká konkrétní jiná vada měla v postupu soudu I. stupně nastat. Dle dlouhodobě ustáleného výkladu tohoto ustanovení jsou jimi vždy důvody zmatečnosti dle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3, důvody pro zrušení rozhodnutí dle § 219a odst. 1 písm. b), c) a d), případně další procesní pochybení soudu I. stupně v postupu v řízení, např. přihlédnutí ke skutečnostem, které účastník uplatnil až po koncentraci řízení, chybné poučení svědka o jeho povinnostech, porušení povinnosti doručit účastníkovi písemnost apod. (k tomuto viz Občanský soudní řád II, 1. vydání 2009, C. H. Beck, str. [číslo] a násl.). Žádné procesní vady však odvolací soud v řízení před soudem I. stupně neshledal. Není dán ani odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., jež se vztahuje k neprovedení všech účastníkem navržených důkazů. Soud I. stupně však provedl všechny důkazy navržené žalobkyní, s čímž koresponduje také to, že u posledního jednání 23. 9. 2021, po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., ani žalobkyně neměla další důkazní návrhy. 7. Odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. o nesprávných skutkových zjištěních předpokládá situaci, kdy soud I. stupně provedené důkazy vyhodnotil způsobem neodpovídajícím požadavkům § 132 - § 135 o. s. ř. Podstatou zjištění skutkového stavu věci dle těchto ustanovení je úsudek soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé. Jde tedy o složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů. Základem tohoto hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností i pravidla logického myšlení. Věrohodnost určité zprávy (poznatku) získané provedením konkrétního důkazu soud hodnotí jednak izolovaně, jednak ve srovnání se zprávami získanými provedením dalších důkazů. U svědecké výpovědi tak hodnotí nejprve obecně věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům a k projednávané věci, jaká je jeho rozumová a duševní úroveň a dále vzhledem k okolnostem, které doprovázely jeho vnímání určitých skutečností, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností apod. Hodnocení důkazů, které ve sporném řízení vyzní v závěr, že pravdivost skutkových tvrzení nelze potvrdit ani vyloučit, povede k tomu, že rozhodnutí soudu vyzní nepříznivě pro účastníka, jehož pravdivost tvrzení měla být prokázána (podrobněji viz opět výše citovaná publikace, str. 913 a násl.). Plně ve shodě s tímto je i procesní východisko prezentované žalobkyní v odvolání s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Nelze s ní ovšem souhlasit v tom, že by tyto zásady pro hodnocení důkazů soud I. stupně nedodržel a že by dospěl i v důsledku toho k nesprávným skutkovým zjištěním. 8. Správnost skutkových zjištění nezávisí pouze na samotném posouzení okolností plynoucích z výsledků dokazování, ale i na správném rozložení důkazního břemene mezi účastníky, v souladu s povinností tvrzení a povinností důkazní ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. Jak vyplývá z předešlého právního rozboru, pokud nelze o pravdivosti určitého tvrzení přijmout jednoznačný skutkový závěr, procesní neúspěch tíží účastníka, který má k tomuto tvrzení důkazní povinnost. Proto se odvolací soud nejdříve zabýval tím, zda soud I. stupně v tomto směru postupoval v souladu s posledně uvedenými ustanoveními. 9. Žalobkyně přišla v obou žalobách s tvrzením, že mezi její právní předchůdkyní a žalovanou vznikl právní vztah na základě smluv o spotřebitelském úvěru z 26. 11. 2016 respektive z 31. 1. 2017. Je pak na ní důkazní břemeno prokázat toto tvrzení, které přirozeně v sobě zahrnuje prokázat i to, že žalovaná skutečně projevila vůli uzavřít takovou smlouvu, neboli jí podepsala. Jestliže žalovaná přišla s procesní obranou spočívající v tom, že podpisy na